Diego Maradona (†60). Čech Jan Fiala ho k ničemu nepustil: Šlo to i bez faulů | iSport.cz
Štěpán Filípek
26. listopadu 2020 • 05:00

Jak jsem uhlídal Maradonu: Nevztekal se, šlo to i bez faulů, vzpomíná Fiala

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
iSport podcast: Baník může skončit před Plzní. Potřebuje ale hroťáka, kdo by se hodil?
Čermákova rozvoraná penalta. Řešení mě překvapilo, přiznal Koller
VŠECHNA VIDEA ZDE

Vymazat ze hřiště Diega Maradonu… Páni, kdo tohle může říct?! Jan Fiala ano. Někdejší výtečný obránce pražské Dukly si proti legendě světového fotbalu zahrál hned dvakrát. Poprvé to sice skončilo prohrou 0:1, ale podruhé, v přátelském zápase v roce 1982, remízou 0:0. A Fiala nedal slavnému Argentinci, jenž v šedesáti opustil tento svět, „čuchnout“. „Když to přeženu, musel jsem s ním jít i na záchod,“ usmívá se bývalý český reprezentant. „Jsem pyšný, ale beru to tak, že jsme se na tom podíleli jako mančaft,“ dodává skromně.



„Už to vím,“ reagoval ve středu vpodvečer Jan Fiala. Úmrtí Diega Maradony mu hned připomnělo ty chvíle na stadionu Mar del Plata. „Abych řekl pravdu, měl jsem husí kůži. Hned se mi ten zápas vybavil. Pětatřicet tisíc lidí, nádherná atmosféra. A já hrál proti Maradonovi…“

Už jste si to proti Diegu Maradonovi jednou zkusil, přesto: jak jste se na něj chystal? Byl jste nervózní?
„Ten první zápas v hlavě ani moc nemám, i když se hrálo před vyšší návštěvou, v Buenos Aires přišlo osmdesát tisíc lidí. Ale ten v roce 1982 je asi jediný, který si vždycky vybavím a nikdy na něj nezapomenu. Přitom jsem si ani nějak moc neuvědomoval, jakého hráče budu bránit. Tehdy z mého pohledu Maradona ještě nebyl tak slavný. Samozřejmě už byl vynikající fotbalista, Argentinci ho uctívali jako boha. Měl hrát na světovém šampionátu v roce 1978, který Argentina vyhrála. Lidi byli naštvaní, že ho nenominovali, ale on byl tenkrát hodně mladý, trenér Menotti ho nevzal. Postupem času se dostal ještě výš. Můžu říct, že nikdy předtím ani potom jsem nehrál proti lepšímu fotbalistovi. Nikdy. Byla to mimořádná fotbalová hvězda, dokázal obejít tři čtyři hráče. Za mé éry nikdo lepší opravdu nebyl.“

Jak vypadala v Mar del Plata předzápasová příprava?
„Trénoval nás doktor Vengloš a řekl mi: Budeš na Maradonu hrát osobku. Ta byla tehdy běžná, to už si nemůžete pamatovat…“

Bohužel pamatuju.
„To byl takový styl, že když to přeženu, musel jsem s ním jít i na záchod. (směje se) Takže měli jsme taktiku, že budu Maradonu hlídat na naší polovině – s tím, že na půlce soupeře mi budou pomáhat spoluhráči. Hlavně Standa Pelc.“

Pozorovali jste Maradonu při rozcvičení?
„Očkem jsme po něm házeli, fanouškům ukázal technické kousky s balonem, strašně se jim to líbilo. Říkali jsme si: Ten asi bude dobrej… (směje se) Lidi šíleli, byl tam neskutečný hukot.“

Váš spoluhráč Ladislav Vízek vzpomínal, že těsně před utkáním za vámi přišel, udělal vám křížek na čele a řekl: To ti nezávidím…
„To už si nevybavuju, ale je to možný. Láďa byl vždycky takový blázen. Tedy v dobrém slova smyslu.“ (směje se)

Řešil jste hodně, jak Maradonovi hru znepříjemnit, jak tvrdě na něho hrát?
„Nikdy jsem nebyl fotbalista, který by hrál nějak zákeřně, nebo si to alespoň myslím. Snažil jsem se být vždy konstruktivní. Nechtěl jsem proto jen přerušit jeho akce, kdy Maradona vedl míč. I když jsem to samozřejmě někdy udělat musel. Ale snažil jsem se mu balon odebírat čistě. Proto jsem na něho asi udělal i méně faulů. Možná skoro žádný, už nevím. Bylo to zkrátka tak, že jsem chtěl balon získat tak, abychom ho měli v držení.“

Pět největších momentů Maradonovy kariéry: Sólo století, Boží ruka i dopingová aféra

Jak jste to tedy dokázal?
„Bylo to strašně těžký. Uměl s balonem věci… Hodně ho přirovnávám k Lionelu Messimu, i on má menší postavu, vynikající levačku, ale dělá krátké krůčky. Kdežto Maradona měl s míčem delší krok. Bylo hodně složité mu ho vzít, perfektně si ho kryl tělem. Když už jsem si myslel, že balon mám, tak si ho zase trošku přiťukl dopředu a zase mi o kousek utekl. Strašně těžký… Obdivoval jsem, co všechno svou technikou dokázal.“

I když jste Maradonu vygumoval, jak vás pochválil i váš slovenský spoluhráč Ján Kozák, neprovedl vám přece jen ani jednou nějakou kulišárnu?
„Jesle mi nedal, takže to asi dopadlo dobře… (usmívá se). Se svým výkonem jsem asi byl spokojený, alespoň co do bránění. Do nějakých útočných akcí jsem se spíš nezapojoval, na to nebyl čas. První myšlenka byla: jak má Maradona balon, tak k němu.“ 

Diega Maradonu se snažili uhlídat beci celého světa
Diega Maradonu se snažili uhlídat beci celého světa

Jak se k vám vůbec choval? Dal nějak slovně nebo jinak najevo, že mu vaše pozornost nevoní?
„Víte co, kdybych něco takového zaregistroval, tak si to určitě budu pamatovat. Ale z jeho strany v tomhle směru absolutně nic nepadlo. Nikdy se na mě špatně nepodíval, natož aby mě kopnul.  Bylo vidět, jak má fotbal rád. Když jsem mu balon sebral, zase se snažil o něco jiného. A znova a znova. Ale jak jsem říkal, nehrál jsem na něho nějak sprostě. Zato když potom nastupoval v Itálii za Neapol, to byly příšerné, likvidační zákroky. Já bych se k takovým nesnížil.“ 

Sbíral jste po zápase od spoluhráčů gratulace?
„Samozřejmě je to hezký, že se o mně říká, že jsem uhlídal Maradonu. Byl to hezký pocit, když jsem věděl, že se to povedlo. Ubránit takového hráče… Nádherná vzpomínka, i když se mi teď vrátila při smutné příležitosti. Ale beru to tak, že jsme se na tom podíleli jako mančaft. Že sám nezmůžu nikdy nic. Bylo důležité i to, aby spoluhráči zavřeli prostor, kam Maradonovi mohli přihrát. Faktorů se sešlo daleko víc, nebyla to jen má zásluha.“

Bylo to hodně náročné na vzájemnou souhru, komunikaci?
„Nebylo. Záleží na tom, jaké máte spoluhráče. A já měl takové, že jsem v tom neviděl žádný problém. Sice jsme nedali gól a remizovali jsme 0:0, ale s Argentinou. Výborný výkon podali všichni hráči. Ten zápas se nám povedl.“

Potěšilo vás někdy později, když vám tenhle zápas někdo připomněl?
„Občas mi to třeba připomenou kamarádi, když sedíme někde na fotbale, vyptávají se. S bývalými ligovými fotbalisty jsme se o tom ale už nebavili.“

Netoužil jste někdy po tom postavit se Maradonovi potřetí?
„Samozřejmě každý by chtěl hrát proti takovému fotbalistovi častěji. Byla to doba, kdy nás jako národní tým zvali v lednu, únoru, březnu nebo i na podzim na zájezdy do jihoamerických zemí. Hráli jsme proti Brazílii, Argentině, Bolívii. Byly to krásné zápasy a zážitky, nastoupit proti Zikovi, Sokratovi… Ta utkání nám dávala strašně moc.“

Jak jste sledoval Maradonovu další kariéru?
„Jeho vrchol přišel na mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku. Když jsem ho tam v šestaosmdesátém viděl, říkal jsem si: Pane bože… Kdybych proti němu hrál tehdy, asi by ze mě udělal blbce. (směje se) Sledoval jsem ho, když hrál v Barceloně, i pak v Neapoli, úžasné zápasy měl v evropských pohárech. Neapol s ním vyhrála dva tituly a Pohár UEFA. Když jsem pak viděl celovečerní film, který o něm natočili, tak jsem si znovu uvědomil, že i byť je kolem Messiho a Ronalda pořádný humbuk, tak ať je to jak chce, s šílenstvím kolem Maradony se to nedá vůbec srovnávat. Taky na to doplatil. Zapletl se s mafií, bral drogy. Kdyby nezapadl do bahna v Neapoli, možná by dokázal ještě víc. Jak to s ním šlo dolů, bylo mi ho líto.“

Dvakrát proti legendě

Argentina – Československo 1:0

15. října 1980 v Buenos Aires

Branka: 17. Diaz. Rozhodčí: Cardillo. Diváků: 80 000.

ARGENTINA: Fillol – Olguin, Galvan, Passarella, Tarantini – Barbas, Gallego, MARADONA – Santamarina, Luque (78. Hernandez), Diaz. Trenér: Menotti.

ČESKOSLOVENSKO: Seman – Barmoš, Radimec, Macela, Fiala – Kozák, Štambachr, Panenka (80. Jurkemik) – Masný, Nehoda, Janečka (80. Pokluda). Trenér: Vengloš.

Argentina – Československo 0:0

9. března 1982 v Mar del Plata

Rozhodčí: Lousteau. Diváků: 35 000.

ARGENTINA: Balley – Olgun, Van Tuyne, Trossero, Tarantini – Barbas, Bulleri, Hernandez – Calderon, MARADONA, Valencia (65. Chaparro).

ČESKOSLOVENSKO: Stromšík – Barmoš, (46. Jakubec), Fiala, Radimec, Rada – Šreiner, Kozák, Pelc, Jarolím – Janečka (71. Vízek), Nehoda. Trenér: Vengloš.

 

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud