Dva týdny po skonu nejlepšího hráče mistrovství světa 1986 v Mexiku Diega Maradony odešla i hlavní hvězda šampionátu, který se konal ve Španělsku o čtyři roky dřív. Ve věku 64 let zemřel bývalý italský reprezentant Paolo Rossi, jehož příběh by si díky své dramatičnosti a pointě zasloužil zfilmovat. Vlastně je divné, že to ještě nikdo neudělal.
Včera ráno jednaosmdesátiletý Giovanni Trapattoni vstal a na Twitter vyťukal dojemný vzkaz: „Ciao Paolo… Hráči by neměli odcházet dřív než jejich trenéři.“ To samé se říká o rodičích a dětech – a mezi legendárním koučem a zesnulým Paolem Rossim pouto jako mezi otcem a synem skutečně bylo.
Trapattoni bez přehánění subtilnímu útočníkovi s vynikající akcelerací i technikou de facto zachránil kariéru. V roce 1980 se totiž Rossi na hostování v Perugii zapletl do sázkového skandálu Totonero. A docela bizarním způsobem.
Vinu nepřiznal, neměli s ním slitování
Před utkáním s Avellinem měl prý na návrh spoluhráče, zda by mu nevadilo, kdyby zápas skončil remízou, reagovat slovy: „Pro mě za mě, pokud dám dva góly.“ Zápas skončil 2:2 a autorem obou branek byl skutečně Rossi.
Byť svou vinu nikdy nepřiznal, disciplinární komise s ním neměla žádné slitování a napařila mu tříletý distanc, který později zmírnila o jeden rok. I tak šlo pro čtyřiadvacetiletého hráče o verdikt, který mu mohl zhatit náramně rozjetou kariéru. Přišel o domácí mistrovství Evropy, dva roky směl pouze trénovat.
Muselo to být na palici, jen tak tak, že to nezabalil. Fanoušci ho odepsali, kromě rodiny mu věřili v podstatě pouze dva muži. Trapattoni a Enzo Bearzot, kouč italské reprezentace. Trapattoni si prosadil, aby suspendovaného odchovance stáhl Juventus zpět a 29. dubna 1982 ho po odpykání trestu postavil proti Udinese.
Bearzot pak o měsíc později Rossiho zařadil do nominace na světový šampionát ve Španělsku. Po třech ligových, dvou přátelských mezistátních zápasech – a hlavně veřejnému mínění navzdory. Rossi byl pro všechny psanec.
Nejúžasnější hattrick v historii
Dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by šlo o dobrý nápad. Právě naopak. V základní skupině Italové remizovali 0:0 s Polskem a 1:1 s Peru i Kamerunem, dál šli pouze díky skóre. Rossi se ani jednou netrefil a připomínal pouze stín zabijáka, který před čtyřmi lety svými góly vystřílel své zemi v Argentině čtvrté místo.
Šampionát ve Španělsku se hrál poprvé se 24 účastníky a měl poměrně složitý postupový klíč, po základních skupinách následovaly čtvrtfinálové o třech týmech. Pro mdlou squadru azzurru to měla být ve společnosti Argentiny a Brazílie jasná konečná, ale jako první odpadla Argentina. V posledním utkání pak „kanárkům“, kteří měli lepší skóre, stačil proti Itálii bod.
Jenže ten den se Rossi definitivně vrátil. V jednom z nejlepších zápasů v historii světových šampionátů poslal Itálii dvakrát do vedení, ale Brazílie nádhernými trefami Socratese a Paula Roberta Falcaa dokázala pokaždé odpovědět. Tenkrát měla skutečně mančaft jako zvon, předváděla nádherný fotbal a byla jasný adept na zlato.
Jenže v euforii se hnala za vítězným gólem a na svůj romantický, až naivní přístup dojela – v 74. minutě zasadil pragmatik Rossi favoritovi úder, ze kterého se už nevzpamatoval.
Rossiho mistrovství a úspěchy s Juventusem
Slavnější hattrick zřejmě historie fotbalu nepamatuje. Od té chvíle to už bylo pouze Rossiho mistrovství. V semifinále dvěma góly sestřelil Polsko a ve finále proti SRN otevřel účet utkání, které rozjetá Itálie vyhrála 3:1. S šesti brankami se stal nejlepším střelcem turnaje a na konci roku získal i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
„Porazil Zicovu Brazílii, Maradonovu Argentinu, Boniekovo Polsko a ve finále Rummeniggeho Západní Německo,“ shrnul to web deníku La Gazzetta dello Sport lakonicky.
Nový národní hrdina a svého času nejdražší hráč světa pak splatil důvěru i Trapattonimu, s Juventusem vyhráli, co se dalo: Serii A, PMEZ, PVP, Interkontinentální pohár i Superpohár UEFA.
Loučil se nicméně v tichosti. Na mistrovství světa 1986 v Mexiku kvůli zranění ani jednou nenastoupil a o rok později svou kariéru ukončil. Podnikal v nemovitostech a u fotbalu zůstal coby expert televizní stanice RAI. V posledních letech trpěl nevyléčitelnou nemocí.
„To je velmi smutná zpráva: Opustil nás Paolo Rossi. Nezapomenutelný Pablito, do kterého jsme se všichni v létě 1982 zamilovali,“ uvedl zdrcený kolega a moderátor Enrico Varriale. „Brazílie plakala kvůli němu, teď pláče za něj,“ přidal se sok ze zmíněného MS 1982 Falcao.
