Štěpán Filípek
31. července 2021 • 11:00

Góly? Tituly? Jen aby Jakoubek chodil… přeje si exslávista Janda

Vstoupit do diskuse
8
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byly časy, kdy bažil po šanci pro sebe. Takové, aby z ní dal gól a pomohl Slavii k triumfu. K titulu. Do Ligy mistrů. Teď ji však bývalý záložník Petr Janda hledá pro někoho jiného. Pro dvouletého syna Jakuba, který utrpěl těžké poranění míchy. Dvojnásobný mistr ligy poznal, jaké je to spadnout na úplné dno, ale nerezignoval. Dělá vše pro to, aby nepříznivý osud zvrátil. Prostě to nevzdá. Za žádnou cenu. „S tím, že Jakoubek nebude chodit, se nesmířím!“ vzkazuje odhodlaně.



Přispět lze na transparentní účet neziskového sdružení DONOR: 2362424002/5500

V ten moment mu bylo všechno jasné.

Zatraceně! Tohle se nemělo stát. Finále je v trapu…

A ne jen tak nějaké. Finále mistrovství světa do 20 let v Kanadě v roce 2007. Jednoho z turnajů, který získal v české fotbalové historii pevné místo. Petr Janda, záložník s muzikantským jménem, jehož taky magazín Hattrick vyfotil s kytarou, nastupoval v základní sestavě. V semifinále s Rakouskem však dostal žlutou kartu. Druhou na šampionátu.

Konec. Na Sergia Agüera a další argentinské borce bude koukat jen z tribuny. To zabolí…

„Když jsem střídal, měl jsem v očích slzy. Zhroutil se mi svět,“ vzpomíná Janda, jehož si fanoušci Slavie dobře pamatují nejen kvůli blonďatým vlasům, ale taky pořádnému tahu na bránu, díky němuž přispěl k dvěma titulům a postupu do Ligy mistrů. „Než jsem měl vlastní rodinu, fotbal mi přišel jako vrchol světa. Jako by neexistovalo nic jiného, byl celý můj život.“

PETR JANDA

Pozice: trenér mládeže
Narozen: 5. ledna 1987 v Čáslavi
Hráčská kariéra: Slavia Praha (2005–11), Antalyaspor (2012–15), Denizlispor (2014), Boluspor (vše Tur., 2015)
Reprezentace: 2/0
Největší úspěchy: dvojnásobný mistr Česka (2008 a 2009), základní skupina Ligy mistrů (2007) stříbro na MS U-20 (2007)

Jenže co je to proti tomu, co prožívá nyní. Vmžiku se život otočí naruby. I to, co je doopravdy podstatné a na čem skutečně záleží. „Když to teď srovnám, to finále vlastně nebylo nic. Člověk si najednou uvědomí, jaké občas řeší blbosti a co je na světě opravdu důležité. Uvědomíte si ty pravé životní hodnoty,“ povídá. „Kdo to nezažije, asi to těžko pochopí,“ dodává.

Stalo se to v dubnu. Ospalé poledne na zahradě u domku u Protivína na jihu Čech. Malý Jakub běhá po trávě. Den jako každý jiný.

Stačila chvilka nepozornosti a… Na veselého dvouletého kluka, který už si s tátou rád kopal, se převrátil stroj na štípání dříví.

„Hned jsem věděl, že je něco špatně,“ vrací se k nešťastné události Janda. „Nikde nebyla viditelná krev a Jakoubek ani neplakal, jen tak zvláštně vzlykal a naříkal, že ho něco bolí.“

S manželkou Lenkou hned vytáčí 155. Sanitka přijíždí za dvacet minut a vyráží směr České Budějovice. Janda jede v autě za ní, jeho paní Lenka je přímo ve voze. Syn dostává uklidňující léky.

Rychle na rentgen celého těla. Uf, nic zlomeného. Úleva. Ani ultrazvuk vnitřních orgánů nic neodhalil. „To je skvělý,“ vydechla si rozrušená dvojice. „Syna vám dáme na jednotku intenzivní péče, zítra ho přesuneme a můžete si ho odvézt domů,“ vyslechnou si. Ale…

Jakub ztrácí cit v končetinách. Bílé pláště si ho jdou ještě jednou prohlédnout. CT a magnetická rezonance. Obavy z krvácení do mozku se nepotvrdily, ale úplně poslední vyšetření objevilo modřinu na krku. Něco tak malého – a přece s ohromným dopadem.

„Modřina, a způsobí takové následky,“ kroutí hlavou Janda. „Trvalé následky.“

Pružná páteř se pod tlakem protlačila a vrátila zpět, ale mezitím došlo k nevratnému poškození míchy. Krev se nahrnula, kam neměla, do večera otok postupoval, Jakub hůř a hůř dýchal. Lékaři ho museli napojit na ventilátor, a uvést do umělého spánku.

Byly to nekonečné hodiny a dny. Jakubovi do krku zavedli tracheostomii, která mu měla usnadnit dýchání, ovšem jeho stav se nelepšil. Po kontrolní magnetické rezonanci přišla rozmluva, která rodiče poslala do kolen. Vlastně drtivý, zničující monolog od ošetřujícího lékaře.

„Syn se už ventilátoru nezbaví. Nikdy kvůli tomu nebude mluvit. Nebude se hýbat. Dobré je, že si na to, že někdy mluvil nebo se hýbal, nebude pamatovat.“

Co věta, to rána palicí do hlavy.

„Nic horšího jsme jako rodiče slyšet nemohli. Byli jsme na dně,“ přiznává Janda. „Brali jsme to tak, že co řekne doktor, je stoprocentně pravda. Představovali jsme si, jak Jakoubek jen leží, my se o něho staráme a ze života nemá vůbec nic.“

Cesta z Budějovic směr Protivín se odehrála v naprostém tichu. Nepadlo ani slovo. „Celou noc jsme pak nespali. Probrečeli jsme ji,“ netají Janda.

Zahnat ten zlý sen…

A pak přece jen přišla naděje. Od lékaře Pavla Heinigeho z pražské Thomayerovy nemocnice, který na jih dojížděl dvakrát do měsíce a v osudný den byl shodou okolností i u příjmu. Ztrápené dvojici vysvětlil, že tak brzy po úrazu nemá smysl vynášet podobné prognózy. Že se Jakubův stav může zlepšit. Věřte tomu. „Vlil nám do žil novou energii,“ vzpomíná Janda.

Do nemocnice jezdili každý den, před polednem tam, večer zpátky. Noci trávili v nejistotě. A pak je jednou, to bylo asi po třech týdnech, na pokoj nepustili. Na oddělení byl nápadný shon. Až po hodině jim řekli, že Jakuba postihl pneumotorax. V dutině obklopující plíce se nahromadil vzduch. Následovala zástava srdce a mozek byl na čas bez kyslíku. Pak hrozí riziko trvalého poškození.

Naštěstí se to nestalo, ale pohled na Jakuba byl…

„Jak ho oživovali, měl hrozně oteklý obličej. Jako by ho pobodalo tisíc včel,“ vybavuje si Janda. „Ten den se nám Jakoubek podruhé narodil.“

Další den už syn reagoval, kýval hlavou na otázky. Nadále se ale světlé momenty střídaly s krušnými. Po měsíci se povedlo zařídit převoz do Thomayerovy nemocnice, Jakub však dostal ze zavedeného katetru otravu krve, postihly ho vysoké horečky – a zjistilo se, že měl zlatého stafylokoka, o čemž rodiče nevěděli. „Za ty tři měsíce jsme si toho prožili dost. Nejhorší dny v životě, které by si člověk nikdy nepřál, zlý sen,“ ohlíží se Janda.

Další přesun vedl do motolské nemocnice s vyhlášenou dětskou neurochirurgií a rehabilitací. Malé pacienty s tracheostomií tam však neberou, nejsou na ně připraveni. Místo se díky domluvě našlo alespoň na oddělení pediatrie – pneumologie, kam docházely fyzioterapeutky.

Teď už jsou zase všichni spolu, u rodičů Lenky Jandové. V dobrém i zlém. „Jakoubek se několikrát za noc probouzí a křičí bolestí. Jednou ho bolí nohy, které jsou celé v křeči, podruhé bříško, jindy ucpaná tracheostomie. Snažíme se mu pomoci, jak jen můžeme,“ svěřuje se Janda.

Jakubovo tělo má narušenou termoregulaci, problémy s vylučováním, nepříjemné jsou i výměny tracheostomie opakující se každý týden. Na ORL ji kvůli obavám z komplikací nechtějí odstranit, to však zase brání některým formám rehabilitace.

Ale jsou tu i velké pokroky. Hoch už zvládá dýchat bez ventilátoru, každá reakce na zašimrání, každičký pohyb přinášejí radost. Levé rameno, loket, zápěstí… Teď ještě rozhýbat prsty. A druhou ruku, to by byla věc!

Obnovení pohybových reakcí napomáhá Vojtova metoda, již si Jandovi osvojili. Jezdí na terapie v Motole i na soukromou kliniku. Upínají se ke všemu, co by mohlo být k užitku: neurostimulátoru, experimentální léčbě, kanisterapii, homeopatikům, bylinkám, radám léčitelům.

„Zkoušíme cokoli. A už ani ne to, co pomůže, ale co neuškodí,“ říká Janda.

Sleduje facebookové skupiny, jejichž členové ze všech koutů světa mají podobné starosti. Tam nachází slova povzbuzení, že to při každodenním cvičení a trpělivosti jde. Jakkoli pomalu, ale jde. I několik let po zranění může nastat zlepšení. Jen trpělivost, vydržet!

Nesmíme rezignovat!

…a taky platit. Tak to prostě je. Zdravotní pojištění na tohle absolutně nestačí. Vždyť jen měsíční péče na jedné z klinik stojí 80 tisíc, na další 300 tisíc korun. K tomu náklady na speciální přístroje.

Proto se Jandovi rozhodli se svým příběhem svěřit. Byť to stálo váhání a přemáhání. „Řešili jsme to hodně. Být to na Lence, tak s tím ven nejdeme,“ připouští ostych Janda. Byl ale odhodlán vzít všechno na sebe, s pomocí nejbližších kamarádů založil internetové stránky projakoubka.cz. Nehleděl na to, že si někdo může říct: Proč bych dával peníze fotbalistovi, ten má určitě vyděláno…

„Dřív jsem hodně řešil, co si někteří lidé myslí. Ale to teď není důležité, my jsme tu pro našeho syna,“ říká odhodlaně. „To, co se stalo, už neovlivním, ale udělám všechno pro to, abychom Jakoubkovi dali největší možnou šanci, aby se uzdravil. I kdybychom měli podstoupit léčbu v Americe nebo prodat barák…“

Smršť povzbudivých a přejících zpráv i podpora, které přišly, Jandovy překvapila a dojala. „Je to od lidí moc hezké a občas nás ta krásná slova i rozplakala,“ děkuje na dálku dvojnásobný reprezentant.

Ozývají se neznámí lidé, ale samozřejmě i ti z fotbalu. Bývalí spoluhráči jako Tomáš Necid, František Dřížďal, Tomáš Jablonský nebo Jaroslav Černý, přes brankáře Přemysla Kováře celé současné mužstvo Slavie. Chystá se aukce dresů a na 4. září benefiční utkání ve Strakonicích: Slavia ze slavného roku 2007 vs. výběr Petra Jandy složený z bývalých spoluhráčů z reprezentace a současných ligových fotbalistů.

Vše pro Jakoubka…

„Doufáme, nic jiného nám nezbývá. Nesmíme rezignovat,“ říká Janda. „Nikdy se nesmířím s tím, že se můj syn nebude hýbat. Jediný náš cíl je, aby mohl být někdy šťastný, aby se mohl postavit na nohy, chodit. A aby zapomněl na to, že to nešlo…“

Na hřišti už jen jako trenér

Je mu teprve čtyřiatřicet. Kdyby šlo o tohle, klidně by ještě mohl válet v lize. Vždyť o rok mladší Marek Suchý, jeho bývalý spoluhráč ze Slavie, se stal posilou Mladé Boleslavi. Jenže Petra Jandu připravily o profi fotbale kyčle. Trápily ho už ke konci anabáze v Turecku, kam odešel v roce 2012, v osmadvaceti věděl, že už to není na každodenní zátěž. „Je to dědičný problém, táta měl kyčle špatné v šedesáti, u mě to přišlo dřív. Teď jsem byl na rentgenu a prý už bych mohl mít umělé. Další super zpráva…“ uleví si Janda, ale jinak to bere smířeně.

Po návratu domů hrál alespoň v nižších soutěžích za Čížovou a pak chvilku za Protivín, kde dělal i asistenta. „Ale s hraním už je definitivně konec,“ má jasno. Nyní je šéftrenérem akademie v Písku a vede čtrnáctileté kluky. U fotbalu zůstal i jinak: spolu s Janem Kollerem se dostal do vedení píseckého okresního svazu. To bylo ještě před úrazem syna Jakuba. Byl u toho, když dorazil Vladimír Šmicer s týmem Fevoluce, ale vedení okresu se zatím neúčastní. „Říkali mi, ať se zapojím, až se budu cítit…“

Slavii by se hodil i dneska, připomíná Masopusta

Dva rodáci z Čáslavi se sešli v pražské Slavii a získali spolu v letech 2008 a 2009 tituly a v létě 2007 i vstupenku do Ligy mistrů. Přesto bývalý hbitý záložník Petr Janda přiznává, že měl z kouče Karla Jarolíma strach. „Každý trénink to bylo tak ´ostrý´, že jsem měl sevřený žaludek. Byl to největší tvrďák, co jsem zažil,“ vzpomíná už s úsměvem. Co na to nynější kouč Mladé Boleslavi?

Nebyl jste na svého krajana přísnější?
„Věděl jsem o něm, že je z Čáslavi, ale nemyslím si, že bych byl na něho přísnější nebo že by ze mě měl přehnaný respekt. Člověk ho hlavně nemusel do ničeho nutit, dokopávat. To byla výhoda. Vždycky pracoval dobře.“

Čím byl pro vás jako trenéra Slavie cenný?
„V první řadě měl velmi dobrý charakter, mohl jsem spolehnout, že nechá na hřišti všechno. Roli, kterou v zápase dostal, doopravdy plnil. Úplně vytříbený technik nebyl, to bych lhal, ale typ tahového hráče. Nešetřil krokem, byl schopen se dostat do koncovky.“

Kondicí patřil mezi nejlepší, ale vy jste o tom tehdy moc mluvit nechtěl…
„Vždy byl dobře připravený. Sám dobře věděl, že to byla jeho přednost. Nepovažoval jsem za důležité to říkat.“

Vybavíte si nějaké období či zápasy, kdy mužstvu výrazně pomohl?
„Pamatuju si třeba oba zápasy s Ajaxem o postup do Ligy mistrů v roce 2007. Tam to bylo opravdu o tvrdé práci, odvedl ji na sto procent. A v prvním zápase na něho byla penalta.“

Měl podle vás v kariéře navíc?
„Těžko říct, to je ošemetné. Při troše štěstí třeba ano, ale jde i to, jestli padnete do oka trenérovi, jestli si vás vybere a podobně. Trošku jsem pak ztratil přehled, ve kterých klubech působil. Do Turecka ale odcházeli i jiní hráči, nemyslím, že by se mělo nějak podceňovat.“

Nehodil by se i do dnešní Slavie?
„Ano, je to možné. Připomíná mi možná Lukáše Masopusta, to je podobný typ.“

Zajímal jste se o to, jaké starosti nyní má?
„Je mi nesmírně líto, co se stalo, je to hrozná tragédie. Přiznám se, že si to ani neumím představit. To, co prožívají. Slovy se to asi ani nedá popsat. Vyzní to jako fráze, ale držím mu palce, aby bojoval jako na hřišti.“

Vstoupit do diskuse
8

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud