Vědci bijí na poplach: Hlavičkování je zdraví škodlivé, změňte pravidla!
Hlavičkování ve fotbale vážně zvyšuje riziko vzniku demence a dalších neurodegenerativních onemocnění. S tímto závěrem přišli po rozsáhlé studii vědci z Univerzity v Glasgow. Fotbal se kvůli tomu hrát rozhodně nepřestane, nicméně lékaři tvrdí, že by se fotbalová generalita měla zamyslet nad tím, zda nejrozšířenější hru na planetě trochu neupravit.
Vysoký míč rychle letí na urostlého stopera. Ten nepřemýšlí ani vteřinu a nastavuje mu hlavu. Během utkání se do takové situace dostane klidně i desetkrát. Podle vědců z Univerzity v Glasgow se tím při dlouhodobém hraní vystavuje riziku takzvané boxerské demence, která ve vážných případech končí až smrtí.
„Různé hypotézy tohoto typu existovaly již dřív. Ale nyní máme jasně prokázáno, že spojení mezi hlavičkováním ve fotbale a takzvanou boxerskou demencí tu jednoznačně je. A proto by příslušné orgány měly začít konat,“ vyzývá Willie Stewart, vedoucí rozsáhlého výzkumu.
Vědci do studie zařadili 7676 skotských fotbalistů a přes 23 tisíc dalších lidí napříč celou populací. Na co přišli? Že u skupiny fotbalistů je riziko úmrtí na boxerskou demenci 3,5krát vyšší než u běžné populace, v níž je běžně touto nemocí postiženo asi 1,5 % lidí.
Roli hrála i délka kariéry a post, na kterém fotbalista hrál. „Riziko je absolutně nejvyšší u obránců, kteří hrají profesionálně fotbal déle než patnáct let,“ říká Stewart. Stopeři, kteří se k hlavičkování dostávají v zápasech nejčastěji, mají riziko úmrtí dokonce 5krát vyšší než běžná populace. U brankářů je zvýšené jen minimálně.
„S aktuálními daty je na místě před hraním fotbalu, minimálně před některými herními činnostmi, varovat. Je to prostě zdraví nebezpečné a nelze to už nyní ignorovat,“ myslí si Stewart.
Podle něj si fotbal musí začít klást nepříjemné otázky, zda například neupravit pravidla tak, aby k hlavičkování pokud možno vůbec nedocházelo. Je jasné, že takové pravidlo by však fotbal dost zásadně změnilo a pro většinu fanoušků i hráčů je asi jen stěží představitelné. „Něco udělat by ale opravdu mělo. Zvlášť když už máme nezvratné důkazy,“ tvrdí Stewart.
Co vlastně boxerská demence je? Poprvé byla popsána už ve 30. letech minulého století právě u boxerů. Opakované údery do hlavy vedou k hromadění takzvaného tau proteinu a vytváří v nervové tkáni takzvané smotky. Tau protein pak brání mozkovým neuronům, které přijímají, nesou a odpovídají na signály organizmu, informace z vnějšího i vnitřního prostředí efektivně zpracovat. A nakonec je i zabíjí.
Nemoc se pak zpočátku projevuje zhoršením paměti, rychlým střídáním nálad, nevypočitatelností a v dalším stádiu i ztrátou sebekontroly a těžkými depresemi, které vedou až k demenci.
