S trochou nadsázky sám říká, že jeho příběh by nezapadl ani v bondovce. Divoká emigrace, putování po Evropě, bolivijský pas… A taky rok a půl bez zápasů coby ješitný trest normalizační moci za útěk na Západ. Pestrý život Iva Knoflíčka posloužil jako námět pro divadelní hru a jeho portrét zdobí plášť slávistické arény v Edenu. Útočníkovi s nevšedním osudem je dnes šedesát.
Pláchnul obráncům, na hraně šestnáctky švihl pravačkou a spokojeně sledoval, jak míč zapadl pod břevno. Ivo Knoflíček to v tu chvíli ještě netušil, ale ve středu 11. listopadu 1987 se mu změnil život. Nádherný gól z evropské kvalifikace proti Walesu se stal součástí znělky televizních Branek, bodů, vteřin a nadchl i mediálního magnáta Roberta Maxwella, tehdejšího majitele fotbalového Derby County: „Knoflíčka musím mít!“
Maxwell alias Ján Ludvík Hoch, rodák z Podkarpatské Rusi, dobře věděl, že jedinou možností pro pětadvacetiletého Knoflíčka je emigrace. Tenkrát se dalo jít legálně ven až po třicítce, výjimky neexistovaly. Ani pro vlasáče Knoflíčka, nejlepšího střelce československé ligy z pětaosmdesátého.
Dvoutisícové Šardice na Hodonínsku leží v malebném vinařském kraji, ale gólový útočník s rychlýma nohama vždycky mířil výš. Brno, Olomouc, Slavia… Mrzelo ho, že patří do generace, která přišla o olympijské Los Angeles 1984. Toužil po cizině a hledal vhodný moment pro útěk za železnou oponu.
Přišel koncem července 1988 na předligovém soustředění Slavie v západoněmeckém Hannoveru. Poslední zápas odehrál devětadvacátého, k výhře 10:4 nad TSV Wendezelle pomohly i dva Knoflíčkovy góly. Velkorysý Maxwell mu nabídl, aby s sebou vzal krajana, tak mrkl na spolubydlícího Luboše Kubíka: „Zdrhám do Anglie. Jdeš se mnou?“ Jen v triku a kraťasech odešli z hotelu a díky Maxwellovi prchli do Španělska na jeho letní sídlo.
„Jejich jednání je v rozporu s morálkou sportovce a reprezentanta naší vlasti a poškodilo kolektiv spoluhráčů před nastávající soutěží. Oba sportovci měli vytvořeny všechny podmínky ke zdárnému sportovnímu rozvoji a společenskému uplatnění,“ reagovala Slavia klasickým dobovým tónem. A ještě jedna pomsta: ze znělky sportovních zpráv Československé televize zmizel Knoflíčkův životní gól. Mimochodem, v éteru se nikdy oficiálně nepoužívalo slovo emigrace, nýbrž případ.
K+K ve Španělsku čekali na bolivijské pasy, jeden stál 35 tisíc dolarů. Přes Gibraltar se dostali do Londýna, jenže v Derby mohli jen trénovat. Hrát nesměli, za „neplnění povinností člena ČSTV“ dostali trest na rok a půl. Kubík časem odešel do Fiorentiny a Knoflíček koketoval s Juventusem, díky přímluvě klubové legendy Čestmíra Vycpálka. Jenže v Praze o tom nechtěli slyšet, nezahrál si ani za Veronu, Foggii či Norimberk.
Zachránila ho až listopadová revoluce, osmého prosince 1989 byl volný. To už byl v hamburském St. Pauli, kam ho nalákal reprezentační parťák Ján Kocian. Slavia s Pragosportem dostaly dohromady 600 tisíc západoněmeckých marek (chcete-li 5,2 milionu devizových korun) a Knoflíčkek se hned v bundesligové premiéře blýskl trefou proti Mönchengladbachu. „Totální pohádka. Osmnáct měsíců jsem nehrál a pak hned gól,“ vzpomíná s nostalgickým úsměvem.
Když první únorový den roku 1990 na otočku přiletěl do Prahy, nadiktoval reportérům: „Před lety jsem snil o angažmá v cizině a teď sním o nominaci na mistrovství světa.“ Jenže s Kubíkem nehráli klíčové kvalifikační zápasy a v týmu bylo před jejich potenciálním návratem dusno.
„Na začátku roku jsme odehráli dvě slabší utkání a bylo jasné, že trenéři chtějí tým posílit. Ovšem nálada v mužstvu nebyla v první chvíli nakloněná tomu, aby se Knofl a s Kubou vrátili zpátky,“ líčí tehdejší reprezentační kapitán Ivan Hašek. Trenéři Jozef Vengloš s Václavem Ježkem citlivě připravili půdu, oba emigranti těsně prošli týmovým hlasováním a v přáteláku s Anglií nezklamali.
Zbytek znáte: Československo na památném šampionátu v Itálii proplulo až do čtvrtfinále, Ivo K. se na hrotu báječně doplňoval s druhým nejlepším střelcem turnaje Tomášem Skuhravým. Už chápete, proč pražské divadlo D21 před časem nastudovalo hru o Knoflíčkově životě?
Po štaci v St. Pauli se zastavil v Bochumi a v polovině devadesátých let se vrátil do Slavie, o rok ho minul první titul červenobílých po bezmála půlstoletí. Dnes je asistentem trenéra Marka Jarolíma u slávistického béčka a jeho portrét mezi dalšími legendami na vnější zdi Edenu je pro fanoušky posvátný.
| Narozen: 23. února 1962 v Kyjově (60 let) |
| Post: útočník |
| Kariéra: Baník Šardice (1970–1974), Zbrojovka Brno (1974–1980), Sigma Olomouc (1980–1981), Slavia Praha (1981– 1982), RH Cheb (1982–1984), Slavia Praha (1984–1988), St. Pauli/Německo (1989–1991), Bochum/Německo (1991–1992), Steyr/Rakousko (1992–1993), Benešov (1993–1994), Slavia Praha (1994–1995), Portal/Dukla Příbram (1995–1998) |
| Reprezentace: 38 zápasů/7 gólů |
| Úspěchy: čtvrtfinalista MS 1990, nejlepší střelec československé ligy 1984/1985 (21 gólů) |
| 165/54 - Taková je ligová bilance (zápasy/góly) Iva Knoflíčka ve Slavii, kde je dnes asistentem trenéra béčka. |
