Bývalý boss „Boby“ Brno Hrstka: Snili jsme o titulu. Co dělá dnes?
Vybudoval impérium Bobycentrum, devět let byl majitelem fotbalového klubu a riskantní podnikání ho přivedlo až do vězení. Kdo si pamatuje Lubomír Hrstku (75) jako rozšafného čtyřicátníka, za jehož éry trhaly duely Brna rekordy v návštěvnosti, dnes by ho nepoznal. Kolem areálu, který mu dřív říkal pane, se přitom pohybuje denně. „Asi si umíte představit, jaké pocity to ve mně vyvolává,“ povzdechne si v rozhovoru pro iSport.cz důchodce, který dodnes trénuje hokejovou mládež.
V 90. letech byl Lubomír Hrstka nepřehlédnutelnou postavou Brna. Důrazný hokejový bek, jedna z legend Komety (tehdy ZKL a Zetoru) a posléze mocný fotbalový boss. Žil si na vysoké noze, uměl se velkoryse rozmáchnout i směrem ke svému okolí. Včetně hráčů. „Jste blízko pravdě,“ pousměje se při vzpomínání na divoké časy, na jejichž konci o klub přišel. Doteď se s tím úplně nevyrovnal, ale staré jizvy už nechce otevírat.
Jak se stalo, že hokejový obránce ovládl brněnský fotbal?
„Čtrnáct let jsem hrál ligu za Kometu, poznal jsem s hokejem celý svět. Viděl jsem, jak žijí lidé v zahraničí, jak funguje propojení kultury se sportem. Nadchlo mě to. Když jsem se vrátil do Brna, založil jsem s Vlastou Bubníkem TSM (Tréninkové středisko mládeže) na Úvoze, kde jsme provozovali mládež pro celé město. Pak jsem trénoval čtyři roky Kometu v extralize. Po ukončení kariéry jsem postavil pět posiloven, věnoval jsem se obchodu, zábavě pro lidi. V té době padla fabrika Zbrojovka. Přišel za mnou dlouholetý kamarád Karel Kroupa, jestli bych mu nepomohl, že jinak fotbal v Brně skončí.“
A vy jste kývnul.
„Šel jsem do toho s ním. Dostali jsme se za Lužánky. Napadlo mě, že aby fotbal žil a lidé měli důvody na něj chodit, je potřeba, aby areál ožil. Aby je přitahoval i kvůli kultuře a vlastní sportovní činnosti. Vedení města mi umožnilo postavit hotel Boby se zábavními aktivitami. To prostředí se stalo centrem sportovního dění v Brně. Klub se přejmenoval na základě mojí přezdívky.“
Vám se ale v hokeji říkalo Glen, ne Boby.
„Ano. Ale pak jsem se začal stýkat s jinou skupinou lidí a ti mi začali říkat Boby. Architektům se tahle přezdívka hodila víc. Během čtrnácti měsíců se postavilo Bobycentrum. Firmy, které do toho byly zainteresované, nám dělaly sponzory pro fotbal. Lidé, kteří byli zvědaví na Bobycentrum, začali chodit i na fotbal. Aniž bychom pro to museli moc dělat,
