Horké léto 1995: úplatky, odplata klubů, trest pro Berbra a derby u policie

Šeptalo se leccos, naplno to pověděl až benešovský mecenáš Miroslav Švarc. Prý že za každý ligový zápas musel platit rozhodčím až 150 tisíc. Už tohle znělo šíleně, jiskrnější případy ještě měly přijít. A týkaly se i špiček českého fotbalu.

Než se to stalo, Švarcovu výpověď nepřímo potvrdil i Boris Korbel. Ten sice ve Slavii tehdy už dva roky nepůsobil, ale stejně jeho výrok zazvonil. „Přišel jsem do fotbalu a zjistil, že všichni, i Slavia, platí rozhodčí. Kdybych chtěl, mohl bych si tehdy koupit titul za nějakých třicet milionů ročně i s průměrnými hráči,“ prohlásil.

Tehdejší olomoucký manažer Jiří Kubíček nyní pro Sport vzpomíná. „Devadesátky, co se týká rozhodčích, začaly roztržením republiky a příchodem menších klubů, kterým někdo vnukl myšlenku: Musíte platit. To byl banditismus, největší ‚klondajk‘, systém Berbr.“ A přibližuje poměry. „V Olomouci se dávalo třicet tisíc, když jsme neprohráli. Doma i venku.“

Vlastimil Petržela, tehdy trenér Liberce, to po letech vtlačí do jedné věty. „Pomalu nebyl zápas, aby ho neovlivnil rozhodčí.“ Pak ještě připojí. „Ale to nebyli jenom rozhodčí, i někteří moji hráči si po zápase nakoupili auta. Strašně mě to ubíjelo, strašně jsem to nesl. Ale co s tím naděláte.“

Evžen Amler, tehdejší elitní sudí, k tomu teď podotýká. „Pokud byly v devadesátých letech úplatky i jinde ve společnosti – a lže ten, kdo tvrdí opak – bylo by naivní si myslet, že fotbalu se vyhnou. Lidé přišli k velkým penězům a najednou nevěděli, co s nimi.“

Puček a Berbr na indexu

Měl to být právě Kubíček, kdo prosadil v červnu 1995 ve výkonném výboru anketu o rozhodčích. Nikoli o jejich kvalitě, nýbrž morálce. Funkcionáři dostali papír s listinou, rozesadili se na jednání v Drnovicích, a