Devadesátky byly hrubé peníze. To horší přišlo pak, říká bývalý sudí

Evžen Amler zamával praporkem na rozloučenou před osmnácti lety a naplno se věnuje své vědecké kariéře. Fotbal však pořád sleduje, nedávno si s ním na konzultaci sedl i současný šéf rozhodčích Radek Příhoda.

Berete devadesátá léta ve fotbale jako divoké období?
„Divoké? Spíš přechodné. Celá společnost přecházela od autokratického, absolutistického systému k systému, který měl být demokratický. Já jsem vzděláním fyzik a vím, co dělá kyvadlo. To je fyzikální zákon, který platí i ve společnosti. A kyvadlo se přehnulo z demokracie do anarchie. Tehdy – a platí to dosud – si spousta lidí vysvětlovala věci tak, že si může dělat, co chce. To je celé.“

A mluvíte o tom proto, že se kyvadlo vychýlilo směrem do anarchie i ve fotbale. 
„Mě vždycky překvapuje, že se někdo diví, že by to ve fotbale mělo být jiné. Fotbal je součástí společnosti. Pokud někdo chce, aby fotbal byl čistší než společnost, tak je naivní. V 70. a 80. letech se národ naučil schovávat za nejrůznější pozlátka, švejkovat, chovat se podle hesla ‚Kdo nekrade, okrádá rodinu‘. Režim se tehdy snažil autokrativním způsobem přinutit lidi, aby byli rádi, že mají co do pusy, a aby tu pusu a krok drželi. Tenhle vzorec samozřejmě v národě zůstal. Já jsem pochopitelně zklamán, že i dnes po třiceti a více letech v nás demokracie stále není. A že se neustále snažíme demokracii a různé normy vynucovat zákony. Do nějaké míry to je nutné. Ale myslet si, že předpisy ochráníme všechno, je nesmysl a koronavirová krize to jasně dokázala. Co tím chci říct: Na devadesátky se dívám jako na klasické období, které bylo přerodem mezi dvěma zcela odlišnými normami chování. Což klade obrovské nároky na společnost a na lidi, kteří v ní žijí.“

Vyplývá z toho, že do fotbalu více než předtím vstoupily peníze a s nimi tlaky na rozhodčí?
„Já nevím, zda více. Jistě více v tom smyslu, že byla inflace, to ano. Ale aféry fotbal i kteroukoli jinou aktivitu, která společnost zajímá, provázely vždy. I z první republiky, kterou já miluju, se objevují informace o řeznících ve fotbale. Takže pokud byly v devadesátých letech úplatky i jinde ve společnosti – a lže ten, kdo tvrdí opak – bylo by naivní si myslet, že fotbalu se vyhnou. Lidé přišli k velkým penězům a najednou nevěděli, co s nimi. Třeba pánové Čejchan a Forman z Liberce, ani u pana Chvalovského to není jiné. Je to tak, že s penězi se musí umět hospodařit. Je mnohem těžší je udržet a rozvíjet. A takovíhle lidé přišli na různých úrovních do vedení fotbalu a mysleli si, že za peníze se koupí všechno. I zdraví a čest.“