Po finále zveřejnil fotografii, jak se Zlatou kopačkou v ruce teskně míjí vítěznou trofej určenou Argentině, a k tomu popisek: „Nous reviendrons!“ Vrátíme se! Kylian Mbappé, útočník, který dokáže nacpat soupeře do ústí kanónu a vystřelit do zapomnění, může startovat klidně na třech dalších šampionátech. Otázka není jestli, ale kolik rekordů zlomí.
Před čtyřmi lety – ještě v devatenácti – skóroval ve finále jako druhý nejmladší hráč všech dob (po Pelém). V Kataru navázal na Geoffa Hursta, který v roce 1966 hattrickem rozhodl o triumfu Anglie nad Západním Německem. „Ale že mi ten zápis vydržel dlouho, co?“ gratuloval Hurst svému nástupci.
Kylian Mbappé navíc vyrovnal osmigólový šampionát Brazilce Ronalda (2002) a stal se prvním hráčem v historii, jenž ve finálových zápasech vstřelil čtyři branky.
Zkrátka uragán. Přesto schoval obličej do dlaní. Ten lesk nebyl zlatý jako v Rusku. Byl stříbrný. Pánbůh přál Messimu.
„Viděl jsem plno rychlých hráčů,“ řekl Alan Shearer. „Ale nikdo nebyl jako Mbappé – na prvních pěti, šesti metrech bezkonkurenční. Usain Bolt byl blesk, ale bez balonu, ten mu nepřekážel, nemusel ho ovládat. Pro krajní beky je to čistý horor. Kylian je pryč ve vteřině. Mrknete a honíte přízrak. Pokud se vám nedostane pomoci od spoluhráčů, jste bez šance.“
Když bezmála 90 tisíc diváků na stadionu v Lusailu vítalo základní jedenáctky velkého finále, pařížský úkaz byl nejmladším hráčem Francie (23 let). Míň bylo jen Argentincům Enzu Fernándezovi (21) a Juliánu Álvarezovi (22).
Přesto bylo všechno na něm. De facto sám dotlačil Les Bleus do prodloužení a následně i do penalt. Během dvou minut v závěru srovnal, a když se Argentina v prodloužení dostala znovu do vedení, vybojoval další pokutový kop a zase proměnil. A hned na začátku rozstřelu opět. Kdyby mohl, vzal by si všech pět pokusů. Byl v ráži, nažhavený, nepotlačitelný. Jenže jeho spoluhráči už tak přesní nebyli, a Mbappé při argentinských oslavách jen rezignovaně zíral do prázdna.
„Kylian má kompletní balíček, ale jedna věc mě zaujala nad jiné,“ přiblížil Shearer, rekordman Premier League (260 tref). „Šíře a rozmanitost v zakončení. Udeřil levačkou, pravačkou, hlavou, stehnem. Zdálky, zblízka, z protiútoku, kombinací, ze standardky, z voleje, po sólu, elegantně, prudce, jakkoli. Ukazuje celou škálu toho, jak protivníkům ublížit.“
Francouz má podle Shearera „nos k vyčmuchání gólů“ a oceňuje zejména brilantnost jeho doteku a techniky. „Přeplněné pokutové území. Dostane balon. V mžiku ho zkrotí, posune, vypálí. Je to mistrovská třída v orientaci a zacházení s míčem pod silným tlakem. Mluvíme o sprintu a výbušnosti, ale jeho nohy jsou bleskurychlé i ve stísněných prostorách.“
Jak památně poznamenal boxer Mike Tyson: „Každý má plán, dokud nedostane pěstí do obličeje.“ S Mbappém je to podobný příběh. Protivníci tvrdí, bez ustání a bojovně, že se na něj zvlášť chystají, ale pak zasténají: „Na jeho tempo vás nic nepřipraví.“
Mbappé v číslech |
| Mbappé reprezentuje Francii pět let a od roku 2017 si připsal 36 gólů a 19 asistencí (66 zápasů). |
| Nejen střelec. V klubech dal 218 branek, v reprezentaci 36, ale připsal si také 115 asistencí. |
| Rekordman. Za PSG nasázel 191 gólů a brzy usedne na Cavaniho trůn (200 tref). |
Viditelně šokovaný Piotr Zielinski přiznal: „Samozřejmě jsem ho viděl v televizi, ale je velký rozdíl mezi tím, když se na něj dívám, a stojím před ním naživo. Těžko ho bránit, žádný recept na to není.“ Polský záložník, který během sedmi let v Serii A odehrál za Neapol 300 zápasů, dodal: „Na hřišti se zdá ještě nezastavitelnější. Připadal jsem si jako pilot, který se na nebi setká s UFO. A vůbec to nechápe.“
Jeho parťák Matty Cash, obránce Aston Villy, prozradil: „Strávil jsem sledováním Mbappého klipů celý den a věděl jsem, že to bude těžká zkouška. Ale jakmile má míč, nic ho nepřibrzdí. Pohne se a je to nejrychlejší věc, jakou jsem kdy viděl. U jeho videí jsem ležel v posteli. Pohoda, to dám. V reálném životě mi hořel trávník pod nohama. Kylian mi pálil nohy – to je ten rozdíl.“
Není divu, že Cash po osmifinálové porážce požádal Mbappého o dres, který si uschoval do trezoru v hotelovém pokoji, kde už měl čestné místo Messiho trikot, získaný po utkání ve skupině. Fajn úlovek.
Kylian na dvou šampionátech nasázel 12 gólů ve 14 zápasech. Žádný hráč nikdy nedal tolik branek v tak mladém věku. Na MS 2026 mu bude 27 let, na MS 2030 jednatřicet. Zůstane-li fit, je předurčen k přemazání historických rekordů.
Už teď předčil Maradonu a CR7 (8 zásahů), Eusébia, Villu, Baggia (9), Linekera s Batistutou (10) a Klinsmanna (11). Dvanáctkrát se prosadil Pelé a před Mbappém už jsou jen Messi (13), Gerd Müller (14), Ronaldo (15) a Klose (16).
Jistě, existují trvalé obavy o Mbappého charakter, zlá předtucha, že by nemusel realizovat plný potenciál, protože jeho ego je mimo kontrolu.
Dani Alves s ním strávil dva roky jako vyšší šarže PSG a stále tvrdí, že se musí naučit, co znamená být týmovým hráčem. „Kylian je fenomén, který nepochopil, že ti, kteří s ním hrají v útoku, jsou větším fenoménem než on,“ řekl listu Gazzetta dello Sport. „Skvělý hráč musí vždy vědět a rozumět tomu, s kým hraje, spoluhráči obohacují vaše kvality. Mbappé uznává jen svého génia. Bude-li Messimu s Neymarem věřit víc, nastřílí 150 gólů. Chce to víc týmové inteligence.“
Pohled na data potvrzuje, že Messi a Neymar si vyměňují mnohem víc přihrávek (22,7 za 90 minut v Lize mistrů ) než Mbappé s Neymarem (14,5) nebo Messi a Mbappé (12,6). Jejich počet v Ligue 1 odráží stejný vzorec, i když o něco méně výrazný. Možná překvapivě si však Messi vymění víc přihrávek za 90 minut s Mbappém než s Luisem Suárezem či Neymarem v letech 2014-15, na vrcholu partnerství MSN v Barceloně.
Mauricio Pochettino pro The Athletic uvedl: „Když jsem začal trénovat Tottenham, Harrymu Kaneovi bylo dvacet a nikdo ho neznal. Když jsem v polovině sezony 2020-21 převzal PSG, Kylianovi bylo čerstvě 22 let, ale vyhrál čtyři tituly v Ligue 1 a zlato na MS. Udělalo to velký rozdíl. Když jsem se poprvé setkal s Kylianem, byl opravdu, opravdu sebevědomý – úplně jiný než mladý Harry.“
Argentinský kouč v Paříži vydržel rok a půl (do léta 2022). „Kylian má samozřejmě ego, ale v dobrém slova smyslu,“ nastínil. „Všichni velcí hráči mají velké ego. Zvládat takový tlak v tak mladém věku je těžké. Kylian je arogantní správným, tím nejlepším způsobem. Má ego, ale ego ho neovládá, což se někdy stává, když hráč na začátku kariéry dosáhne takových úspěchů a významu. Ne, Kylian ovládá své ego, a to je zásadní.“
Mbappé po finále |
| Argentinci francouzského reka uráželi, gólman Martínez slavil s panenkou s Mbappého hlavou. „Hloupost,“ reagoval Kylian. „Nemá cenu plýtvat energií na nepodstatných věcech.“ |
| Porážka ve finále neovlivní jeho vztah s Messim. „Pogratuloval jsem mu hned po utkání,“ uvedl. „Dosáhl hlavního cíle své kariéry. Také jsem chtěl další trofej, ale neuspěl jsem.“ |
Pochettino to rozvedl: „Když chyboval, přijal radu. Naslouchal, co od něj potřebujeme. Pohání ho dychtivost být s každým zápasem lepší. Média poskytují jiný obraz, ale realita je taková, že je opravdu milý chlap. Na hřišti se rád pohybuje ve středolevém prostoru. Může být nenápadný, nezapojit se do hry několik minut, a pak se objeví, udělá něco úžasného a vyhraje vám zápas.“
Kane je úplně jiný typ útočníka. „Harry potřebuje cítit spojení s celou hrou,“ vysvětlil Pochettino. „Kylian je pravý opak. Je uvolněný, i když se balonu nějakou dobu nedotkne. Je si tak jistý sám sebou, že nepochybuje: když k němu míč dorazí, bude perfektní a zdolá soupeře. Vím, že Kylian vzhlíží k Ronaldovi, Brazilci, jemuž se v mnoha ohledech podobá – ve schopnosti zrychlit, driblovat, projít přesilou, skórovat.“
Argentinský kouč zajímavě podotkl: „Kylian rád sleduje fotbal a hovoří o něm. Občas se stane, že hráči s takovým talentem se nezajímají o organizaci, výstavbu hry, o to, jak týmy hrají. Jsou víc zaměření na vlastní akce a skórování. Ale Kylian rád rozebírá taktiku a snaží se proniknout do každého detailu.“
Pochettino dal příklad: „Kdybychom v úterý hráli Ligu mistrů a další večer Ligue 1, Kylian by mi poslal zprávu a zeptal se, co si myslím o té nebo oné situaci. Ráno by přišel do mé kanceláře, abychom si to mohli probrat do hloubky. To je něco, co Harryho a Kyliana spojuje. Opravdu milují fotbal. Někdy velké hráče baví zápasy, ale nic dalšího je nezajímá. Tihle dva upřímně milují hru samotnou. Milují mluvit o fotbale, milují mluvit o taktice, mají mozky, které fotbalu skutečně rozumí.“
Sám Mbappé přiznal, že se pro něj stal turnaj „posedlostí“, že si celou sezonu „mentálně i fyzicky“ vybudoval kolem MS v Kataru. Odmítl mluvit s tiskem během skupinové fáze, byl odhodlaný vyhnout se jakémukoli možnému rozptýlení.
„Nebylo to nic osobního proti novinářům, nic proti lidem,“ objasnil. „Mám vždy potřebu soustředit se na svůj úkol, a když se chci na něco koncentrovat, musím to dělat na sto procent a neplýtvat energií na nic jiného.“
Finále v Lusailu zůstane v paměti jako střet dvou superhvězd v odlišných fázích kariéry. To se moc často nestává. Tyson se nikdy nebil s Alim o titul v těžké váze. LeBron James se ve finále NBA nepostavil Michaelu Jordanovi.
Messi udělal dost, aby přesně ukázal, proč je považován za nejlepšího, co kdy hrál. Ale Messiho fotbalové hodiny putují ke konci.
Mbappého čas neodtikal. Zní to děsivě, ale Mbappého čas teprve nadchází.
Lloris o Francii: Jsme bratři! Pavard ale dělal dusno
L'Equipe to nazval „un exploit venu des trefonds“, výkon z hlubin, a když se na to podíváte tímto způsobem, jako triumf nad nepřízní osudu, je postup Francie do druhého finále v řadě o něco působivější. Výkon? Nijak grandiózní, po pravdě. Didier Deschamps přiznal, že jeho tým „nebyl perfektní“, když porazil Anglii ve čtvrtfinále, a „nebyl perfektní“, když v semifinále přetlačil udatné Maroko. V průběhu těchto zápasů jen zřídka vypadali jako úřadující šampioni, ale mužstvu zmítanému nemocemi a zraněními záleželo jen na výsledku.
Pro Francii existovaly polehčující okolnosti. Do turnaje šli bez Presnela Kimpembeho, N'Gola Kantého, Paula Pogby, Christophera Nkunku a Karima Benzemy. V Kataru přišli o Lucase Hernandeze s přetrženým vazem a v den semifinále ulehli Adrien Rabiot a Dayot Upamecano s virózou, o níž Deschamps mluvil jako o „nemoci v Dauhá“.
Sestava Les Bleus se od té v Rusku před čtyřmi lety hodně změnila. Jen pět hráčů ze základní jedenáctky (Hugo Lloris, Raphaël Varane, Antoine Griezmann, Olivier Giroud a Mbappé) startovalo ve finále 2018. Jules Koundé (24 let), Ibrahima Konaté (23), Théo Hernandez (25), Youssouf Fofana (23) či Aurélien Tchouaméni (22) představují novou vlnu. Stejně jako Marcus Thuram (25), Randal Kolo Muani (23), Eduardo Camavinga (20) nebo William Saliba (21). Vezmeme-li v úvahu, kolik hráčů chybělo, je síla v hloubce kádru úctyhodná.
Walid Regragui, trenér Maroka, který se narodil a vyrostl na předměstí Paříže, po semifinále řekl, že „za posledních 20 let je Francie výš než ostatní. Mají nejlepší hráče a nejlepší trenéry a jsou nejlepším mužstvem světa.“
Španělsko, Německo či Itálie by vznesly námitku, ale Francie se stala prvním týmem, který dosáhl dvou finálových účastí po sobě, což naposledy svedla Brazílie (1994, 1998, 2002). Jsou také vicemistry Evropy 2016 a vítězi Ligy národů 2021. Z této perspektivy se špatně chápe, ba je nepředstavitelné, že se vůbec nekvalifikovali na MS 1990 a 1994.
Deschamps je ve funkci od roku 2012 a celou dobu razí filozofii, že tým je víc než cokoli, víc než kdokoli. Mbappé může excelovat a vydávat blyštivější záři než ostatní, Griezmann může mít zvláštní vliv na hřišti i mimo něj, Giroud může být kmetem, ale každý musí pochopit a respektovat skutečnost, že tým je král. Pokud s tím nebudete souhlasit, Deschamps vás nechá stranou.
Po zlatu na MS 2018 řekl: „Největší rozhodnutí jsem neudělal v Rusku, ale před turnajem.“ V překladu: nemusíte nutně brát nejlepší hráče, ale nejlepší kombinaci postav ve prospěch kolektivu. „Kvalita není jediným hlediskem,“ vysvětlil. „Beru v potaz kritéria jako charakter, dispozice žít společně a vycházet s ostatními. Jsou spolu 24 hodin denně po několik dlouhých týdnů. Prostředí, ve kterém žijí a pracují, je klíčové.“
Deschampse zklamalo EURO 2020. Francie padla v osmifinále se Švýcary (po penaltách). Mbappé na turnaji neskóroval a proti Švýcarsku neproměnil rozhodující penaltu. Giroud těžce polykal, že ho odsunuli na lavičku, aby uvolnil místo Benzemovi. Na tribuně propukly spory mezi rodiči, nejvýrazněji mezi matkou záložníka Rabiota a klanem Mbappého. Objevily se stížnosti na umístění a úroveň hotelové základny v Maďarsku a co je závažnější, Kylian se cítil nedostatečně podporován Francouzskou fotbalovou federací, když ho rasisticky uráželi na sociálních sítích. Deschamps mezitím ustál lavinu spekulací, že ho nahradí Zinedine Zidane, a několikrát si postěžoval, že lidé neumí ocenit jeho efektivní přístup k turnajovému fotbalu.
„EURO bylo na hlavu,“ zašklebil se Giroud. „Zvláštní doba kvůli covidu, zákazům a omezením. V Kataru je víc svobody, víc čerstvého vzduchu.“
Mbappého osvobodila Benzemova nepřítomnost a s Giroudem, jemuž dalo Karimovo zranění příležitost překonat Henryho rekord a stát se nejlepším střelcem Francie (53 tref), se sladil lépe než s vítězem Zlatého míče, který trpce ukončil reprezentační kariéru. Absence Pogby a Kantého byla nakonec mnohem menší ztráta, než se zdálo původně, protože taktovku převzal Tchouaméni, a Griezmannův přerod byl radostí.
Antoine poskytl kreativní jiskru a vytvářel plno šancí. Během pěti a půl roku naskočil v každém utkání Francie, ať šlo o finále mistrovství světa, kvalifikaci v Kazachstánu nebo přátelské utkání s Bolívií. Nikdy se nezranil, nikdy nepotřeboval odpočinek. Je to francouzské bzučící dynamo. Jen ho sledujte, jak hraje – neustále v pohybu, oči pátrající po tom, kde být a jak ovlivnit hru.
Deschamps, který hledal řešení pro střed hřiště, ho požádal, aby změnil svou hru. Griezmann se přemodeloval do hlubší role, propůjčil ostatním technické zabezpečení, herní inteligenci a neúnavnou práci, aby pomohl Tchouaménimu a Rabiotovi.
Klipy z Kataru působily dojmem týmu žijícího v harmonii. Coman hraje na klavír. Thuram si vezme svačinu do ložnice a usměje se na Théa Hernandeze, jehož pokoj je naproti. V herně se mastí karty a kulečník. Griezmann, všemi oblíbený a vždy usměvavý, vypráví vtipy. Rabiot zpívá. Pogba telefonuje přes WhatsApp, aby všechny povzbudil. Dembélé servíruje nemocným spoluhráčům zázvorový čaj s medem. Pocit šťastné pospolitosti? „Jsme bratři,“ řekl kapitán Hugo Lloris. „Naučili jsme se myslet správně.“
Investigativní reportér Romain Molina ale před Vánoci poodkryl: „Nebyla to idyla. Pavard neunesl, že ho nahradil Koundé, a vytvářel toxickou atmosféru. Na tréninku i na lavičce trousil nevhodné poznámky o spoluhráčích. Napětí vyvrcholilo roztržkou, velmi ostrou, Pavarda s Deschampsem v předvečer finále proti Argentině.“
Tak uvidíme, co EURO 2024 a MS 2026.
Další klíčové postavy Francie
Antoine Griezmann hrál na MS jako „mix Zidana a Platiniho s trochou Kantého“, jak to označil Christophe Dugarry. „Běhá, zaplňuje mezery, čte hru soupeřů, hlídá rytmus a tvoří. Mbappé ho miluje.“
Didier Deschamps je architekt týmu s totální autoritou. O poločase s Argentinou (0:2) zuřil v kabině: „Víte, jaký je rozdíl mezi námi a nimi? Že oni kurva hrají finále mistrovství světa. A my ne!“ Kouč podle všeho prodlouží smlouvu o čtyři roky a povede Francii až do MS 2026 v USA, Mexiku a Kanadě.
Válečník Olivier Giroud (36 let) skóroval ve skupině, v osmifinále s Polskem i čtvrtfinále s Anglií. Na kontě má 53 tref a předčil Henryho, Platiniho či Benzemu. „Nikdy se nevzdává,“ řekl Lloris.
