I na dnešní poměry to je rána. A co teprve v devadesátkách. Když se v roce 1992 fotbalový záložník Radim Nečas stěhoval z ostravského Baníku do pražské Slavie, v Edenu si nachystali tehdy rekordní přestupovou sumu: 24 milionů korun! Bylo to pěkně těžké břímě a unést ho nebyla legrace. „Dostal jsem nálepku. Všude to slyšíte, hlavně na hřištích soupeřů. I od protihráčů,“ ohlíží se třiapadesátiletý kouč. Ve speciálním videorozhovoru vypráví, jak už měl namířeno do Sparty a jaké to bylo, když si pro něho přijela delegace vyslaná slávistickým mecenášem Borisem Korbelem. Kromě toho také popisuje svou trenérskou dráhu, v níž se dočkal nečekané štace. Travnaté fotbalové hřiště totiž vyměnil za jiné...
Nečas patřil mezi hvězdy tuzemského fotbalu. Za Baník naskočil ještě do federální ligy v sedmnácti a v létě 1992 se stal aktérem slavného transferu, který mu přinesl hodně pozornosti. Bohužel spíš té nevítané.
„Byla to přehnaná suma, na tu dobu extrémní. Zažil jsem si toho dost,“ netají. „Ale nakonec vás to posílí,“ pousměje se. Červenobílý dres oblékal dvě sezony a pak se za poněkud dramatických okolností přesunul do Unionu Cheb.
Tam zase zažil kontroverzního podnikatele s velikášskými sklony Alexandera Komanického, jemuž však brzy došel dech. Ještě předtím byl schopen do šatny před zápasem přinést kufr plný bankovek. I Nečas takovou situaci zažil a popisuje, jak to probíhalo.
Čtyřnásobný reprezentant nastupoval rovněž za řeckou Škodu Xanthi, Jablonec, krátce znovu Slavii či Slovan Bratislava. Poté načal trenérskou kariéru, v nejvyšší soutěži figuroval jako asistent Ladislava Škorpila v Liberci a podruhé coby pravá ruka Daniela Šmejkala v Teplicích. Působil rovněž u slávistické mládeže, vedl Třinec či slovenskou Senici, než se nedávno objevil na Strahově...
