TOP fotbalové dynastie: Guardiola už i se City, Zidanův Real. Ale králem je...
Jsou to ti úplně nejlepší z nejlepších. Nezapomenutelní. A nesmrtelní. Však i expert Václav Kotal hovoří o výjimečných dynastiích s neskrývaným sentimentem. A mezi ně se teď patří zařadit i silný výběr Pepa Guardioly – Manchester City. Jde minimálně o devátý soubor fotbalové historie, kterému nálepka jednoho z nejúžasnějších kolektivů právem náleží. Deník Sport všechny výjimečné kluby v časovém sledu seřadil a připomněl, čím se jejich éra otiskla do dějin hry her. Za ten vůbec nejlepší, s ohledem na to, jak významně ovlivnil fotbalové dějiny, Sport označil Ajax za vlády Johana Cruyffa a kouče Rinuse Michelse. Začněme však od konce...
Pokračování 2/10
9. AC Milán 2002–2003
Italská preciznost a mix nenápadných cizinců
Tento tým vedl za grálem v Lize mistrů Carlo Ancelotti. Italský lišák vytvořil skvělou symbiózu mezi domácími ikonami v čele s virtuosem Pirlem a cizinci, kteří se teprve drápali na vrchol a dodnes jsou mnozí možná nedocenění. Považujete snad Kachu Kaladzeho či Daria Šimiče za fotbalové hvězdy první velikosti? Vepředu řádil „ofsajdový muž“ Inzaghi a vedle něj Ukrajinec Ševčenko, kterému shodou okolností z osobního hlediska sezona 2002–03 zase tolik nevyšla.
Komentář Václava Kotala:
„AC Milán se tenkrát rovnal italské reprezentaci a k tomu několik špičkových cizinců, tím je všechno dané. Na lavičce byl vizionář Carlo Ancelotti, který je dodnes světovou elitou, což je důkazem, že AC Milán vedl odborník.“
Pokračování 3/10
8. Man. United 1998–2003
Za treble rytířem
Do soboty šlo o jediný anglický celek, jenž dokázal zkompletovat treble. Manchester United to navíc zvládl ve velkém stylu, když triumf v Lize mistrů zařídil legendární obrat proti Bayernu Mnichov. „Rudí ďáblové“ otočili v nastaveném čase z 0:1 na 2:1 a zapsali se do historie. Alex Ferguson byl za tento úspěch pasován královnou Alžbětou II. na sira. Zatímco doma United získali během pěti let čtyři tituly, v Evropě je pravidelně srážely chyby Schmeichelových nástupců.
Komentář Václava Kotala:
„Tady byla podle mě rozhodující osobnost sira Alexe Fergusona, po hráčích vyžadoval disciplínu a hlavně dokázal ty hvězdy v čele s Beckhamem ukočírovat, což jim přineslo vavříny.“
Pokračování 4/10
7. Man. City 2016–dosud
Lamači rekordů
První sezonu na Ostrovech zakončil Guardiola poprvé v kariéře bez trofeje. Hned v té další však City jako první tým v historii Premier League dosáhli na metu 100 bodů a vyhráli titul. Ten následně obhájili, když jako první mužstvo získali anglický treble. V této sezoně opanovali „Citizens“ Premier League již potřetí v řadě a díky výhře nad Interem zkompletovali i evropský treble. „Jsem rád, že se mi to po 14 letech opět povedlo,“ těšilo Guardiolu.
Komentář Václava Kotala:
„Líbí se mi, že přešli na styl se třemi obránci. Je tam Guardiola, což je záruka úspěchu. Mají Haalanda, kterému se sice finále tolik nepovedlo, ale dokáže ho vždy někdo zastoupit. Zamlouval se mi ve finále Stones, který se umí vytáhnout dopředu a mužstvu pomáhá.“
Pokračování 5/10
6. Barcelona 2008–2012
Nezastavitelná tiki-taka
„Nejlepší Barca v historii klubu,“ tak označuje éru Pepa Guardioly sám katalánský velkoklub. Guardiola vtrhl na scénu jako uragán. Ve své první sezoně se zbavil Deca s Ronaldinhem a nahradil je odchovanci Pedrem a Busquetsem. „Musíme začít mnohem víc makat,“ obhajoval tehdy své kroky. Efekt byl okamžitý. První treble ve španělské historii. „Blaugranas“ se následně stali prvním týmem, jenž získal během roku šest trofejí. Jejich dominanci uměl nabourat jen José Mourinho.
Komentář Václava Kotala:
„Tehdy se prosadil typický španělský fotbal založený na strojové kombinaci umocněné dynamikou hráčů, jako byli Messi, Eto'o nebo Henry. Na pohled to byl krásný fotbal.“
Pokračování 6/10
5. Real Madrid 1956–1960
Hvězdy své doby, ale co dneska?
„Bílý balet“, to byla na tehdejší poměry fotbalová poezie. Kombinace španělské a argentinské magie byla doplněna o fenomenálního Francouze Kopu a hlavně Maďara Puskáse. S dneškem jsou výkony tohoto Realu jen těžko srovnatelné. Ikonický kouč Miguel Muňoz se přesunul ze zálohy na střídačku natrvalo paradoxně až v roce 1960 a vydržel 14 let. Do té doby se trenéři v Madridu střídali překvapivě často. Až s Muňozem Real začal pro změnu více vládnout španělské lize.
Komentář Václava Kotala:
„Tenkrát se hrál úplně jiný fotbal. Bavíme se samozřejmě o velkých hvězdách té doby, ať už to byli Di Stéfano nebo Puskás, ale s dnešním atletičtějším a rychlejším fotbalem se to nedá srovnat.“
Pokračování 7/10
4. Bayern 1972–1976
Vláda „Kaisera Franze“
Byl jedním z prvních stoperů, kteří v sobě snoubili skvělou obranu a taky rozehrávku. I proto Franz Beckenbauer občas působil i ve středu zálohy, ne jen v defenzivě. Uměl dát kolmý balon na dlouhou vzdálenost a pak dirigoval nejlepší mužstvo druhé poloviny sedmdesátých let. „Kaiser Franz“, císař Franz. S ním v sestavě a taky s bombarďákem Gerdem Müllerem nebo skvělým bekem Paulem Breitnerem vyhrál Bayern třikrát v řadě Ligu mistrů, německý nároďák zase slavil titul mistrů světa v roce 1974.
Komentář Václava Kotala:
„No jo, to byla generace skvělých jmen, plejáda německých reprezentantů a řekl bych pokračování atletického fotbalu, se kterým před nimi přišel Ajax. Ale oni tomu dali svou typickou německou preciznost.“
Pokračování 8/10
3. AC Milán 1988–1990
Sacchiho nizozemsko-italská kostra
Jestli někdo uměl spojit hráče v jedno mužstvo, byl to Arrigo Sacchi, sám přitom bez ohromujících hráčských zkušeností, za to se schopnostmi manažera a vůdce. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let dal v AC Milán dohromady ustálenou italskou obranu se zkušeným Frankem Baresim a mladým Paolem Maldinim, vršek obstarali Nizozemci Frank Rijkaard, Ruud Gullit a Marco van Basten. Skvělá podívaná a dva triumfy v Lize mistrů v řadě.
Komentář Václava Kotala:
„Itálie a k tomu nizozemská kouzla. Dodnes pro Italy platí skvělá organizace hry, což sleduju na Serii A jako fanoušek italského fotbalu. Zdobil je systém a nadstandardní Van Basten nebo Gullit.“
Pokračování 9/10
2. Real Madrid 2016–2018
Ronaldo a jeho pomocníci
Real Madrid v tomto období neměl na evropské scéně konkurenci. Pod Zinedinem Zidanem se jednalo o podobně vyvážený tým bez výraznější slabiny, jaký dnes připomíná Manchester City. Útočný trojzubec navíc vedl Cristiano Ronaldo toho času na vrcholu. Zastiňoval i Karima Benzemu, který rozkvetl až po jeho odchodu. Bez mužů na černou práci, ať už to byli Kroos, Modrič, Casemiro či Ramos, by se ale těžko urodil zlatý hattrick v Champions League.
Komentář Václava Kotala:
„Jedním slovem efektivita. Sázeli na to, že soupeře přejedou svou smrtící ofenzivou. Zároveň zde už opravdu naplno hraje roli globalizace, kdy jsou evropské velkokluby směsicí různých národností.“
Pokračování 10/10
1. Ajax Amsterdam 1970–1973
Rozkvět totálního fotbalu
Už v padesátých a později v šedesátých letech začal v Nizozemsku potichu bujet rozvoj herního konceptu, do té doby nemyslitelného. Svět ho pak znal pod přezdívkou „totální fotbal“, jehož symbolem se stal právě Ajax v první polovině sedmdesátých let. Úplné překrývání obranné a útočné řady budilo u soupeřů strach, mužstvo Rinuse Michelse tvořilo taky páteř obrozené nizozemské reprezentace, která v letech 1974 a 1978 získala dvakrát po sobě na mistrovství světa stříbro.
Komentář Václava Kotala:
„Byli skvělí. Pamatuju si, když jsme se Spartou jeli na Barcelonu a Cruijff s Neeskensem, bývalé opory Ajaxu, tam byli. To byl velký zápas a právě Ajax s nimi v sestavě tehdy položil základy atletického celoplošného fotbalu.“
