Někteří jsou před soudem nervózní, bojí se říct, jak to ve fotbale chodí, že některé věci jsou v „našem“ spolku normální. Bývalý místopředseda FAČR Roman Berbr před Okresním soudem v Plzni opět využil prostor pro svou obhajobu. Svým velmi otevřeným a specifickým způsobem líčil, jak to v prostředí chodí. Ze svého pohledu logicky hájil svou činnost. Vyprávěl o své éře s Miroslavem Peltou, tlacích v zákulisí a jak z pozice reprezentačního trenéra odvolal Karla Jarolíma nebo později angažoval Jaroslava Šilhavého. „Ušetřil jsem svazu spousty peněz v řádech milionů. Marginálními skutky jsem si nemusel upevňovat svoji pozici,“ zdůraznil na konci své řeči.
Berbr vystoupil na závěr dopoledního programu. Jeho zhruba půlhodinové vyjádření mělo šťávu. „Chci dát některé věci do kontextu,“ zmínil, proč soudu, kde mu v rámci kauzy fotbalové korupce a ovlivňování zápasů hrozí sedmileté vězení, vypráví o celém fotbalovém zákulisí zeširoka. Zmínil nejmocnější hráče poslední dekády, historii předsedů komise rozhodčích i procesy kolem národního týmu.
Před Berbrovým zadržením hrál v českém fotbale klíčovou roli s Miroslavem Peltou, souzeným funkcionářem v kauze sportovních dotací a někdejším předsedou FAČR, jemuž hrozí vězení. „Byli jsme taková dvojice, nechci říct úplně Pat a Mat. Ale kde on někoho upovídal, já jsem to měl hotové za deset vteřin,“ řekl Berbr.
„Například jsem stál za tím, že jako trenér reprezentace nastoupil Jaroslav Šilhavý (v září 2018). Vymyslel jsem ho, pozval jsem ho k sobě do kanceláře. Přišel ráno, já mu podal ruku a povídal: „Ahoj, máš šedesát vteřin na to, abys mně řekl, jestli chceš být národním trenérem.“ On reagoval, že myslel, že si budeme povídat o nároďáku, rozebírat hráče. Já ale trval na tom: „Máš minutu. Pak řekl ano, beru to. Potom jsme si sedli a povídali o tom, co chtěl,“ zavzpomínal Berbr.
Ušetřil jsem peníze, získal Šilhavého a přivezl Brazílii
Vyprávěl, že stál i za předchozím odvoláním Šilhavého předchůdce Karla Jarolíma, jenž neustál debakl 1:5 v Rusku. „Řešili jsme to (s tehdejším předsedou FAČR Martinem Malíkem) po cestě zpátky ve vládním letadle v salonku, kde běžně sedí pan prezident. Domluvili jsme se, že Jarolíma odvoláme. Letěli jsme přes celou Ukrajinu, Malík z toho byl nešťastný.“
Dlouze vykládal i o šéfech komise rozhodčích. „Ten Polák (bývalý sudí Michał Listkiewicz, kterého do čela komise prosadil Pelta, vedl ji v letech 2016-18) byla největší tragédie. Našel ho (Pelta) v obchoďáku v Liberci. Jak věděl, koho si má vzít do komise sebou? Samozřejmě mu lidi najmenoval Míra Pelta,“ řekl Berbr.
„Listkiewicz skončil po volbách a nastoupil Pepa Chovanec. Najít předsedu komise rozhodčích v tomhle státě je zázrak, nikdo to nechce dělat. Tak jsme našli osobnost mimo obor. Pepa hrál za reprezentaci, vedl národní tým, působil jako generální manažer Sparty. Samozřejmě jsme mu dali iks jmen, aby si vybral spolupracovníky. Hráli jsme politickou hru.“
Vrátil se i do předchozích období na začátku tisíciletí, kdy českému fotbalu dominovala Sparta. „Tehdejší předseda svazu Košťál rozhodl, že předsedou komise rozhodčích bude zaměstnanec FAČR. Celá komise tehdy patřila Spartě. Došlo to tak daleko, že plzeňský majitel pan Paclík udělal převrat, sesadil Macelu a do funkce přišla paní Damková, má manželka. Dělala to šest let, vydržela ze všech předsedů nejvíc,“ zmínil Berbr.
Před soudem dál popírá jakoukoliv vinu i existenci organizované zločinecké skupiny, kterou měl vést za cílem ovlivňování výsledků a uplácení rozhodčích. „Můžete si o mně myslet, co chcete, ale po fotbalové stránce jsem neudělal nic trestného. Zajistili jsme smlouvy pro PKFS (Plzeňský krajský fotbalový svaz), ušetřili spousty peněz pro FAČR. Po 53 letech jsme dosáhli toho, že do Česka přijela do Brazílie. Dotáhnout je sem byla neskutečná práce, výtěžek byl asi sedm milionů. Ušetřil jsem spousty peněz v řádech milionů. Marginálními skutky jsem si nemusel upevňovat svoji pozici.“
Před soudem se hájil také tím, jak navzdory vážným obviněním fotbalu pomáhal „Dám příklad. Jel jsem za Mynářem (bývalým kancléřem prezidenta Miloše Zemana). Šestkrát jsem sklopil hlavu a prosil ho, aby nám dali vládní letadlo na cestu do Ruska. Prosil jsem jednou, dvakrát, třikrát a dostali jsme ho. Ušetřili jsme tím asi šest milionů korun.“
Lidé v klubech si neuměli otevřít internet
V pátek dopoledne před plzeňským soudem vypovídal jako svědek Václav Kohout, dlouholetý sekretář Plzeňského fotbalového svazu, člen komise rozhodčích pro Česko, kde měl na starosti delegace sudích. A také velmi blízký Berbrův člověk. Soudu se snažil popsat systém nasazování sudích v nižších soutěžích, vysvětloval, proč docházelo ke změnám, komu kdy volal on a kdo volal zase jemu, kdo delegace schvaloval.
Kohout byl jedním z důležitých Berbrových spolupracovníků. Před soudem netajili svůj přátelský vztah, když bylo jednání přerušené, na chodbě si družně povídali. Hlavní obžalovaný si od pátečního svědka během své řeči u soudu dokonce půjčoval brýle.
„Je to tady taková faktohra,“ zmínil Berbr. „Václava znám 35 let, může něco říct jinak. Stojí tady prvně a je to pro něj složité. O rozhodčích se bavili všichni, každý měl nějakou pověst. Dobrou, nebo blbou. Ale to bylo normální, že Vaškovi zavolaly třeba Domažlice. Mně taky volaly každé kolo a ptaly se, kdo nás píská. Já jim říkal, ať si to otevřou na internetu a najdou si to tam, ale oni že to neumí. Na tom ale nebylo nic tajného. V normálních věcech nehledejme něco trestného, ti lidé za to nemůžou. Tady (u soudu) je to vaše hřiště, naše ale ne, to je tam venku. Tady jsou lidi nervózní, neumí to vysvětlit, proto se snažím dát věci do kontextu. Moje postavení ve fotbale není třeba víc vysvětlovat. Patřil jsem mezi tři nejsilnější osoby ve spolku. Ale to neznamená, že děláte něco trestného.“
