Šimáně a Tvrdík: Dva kohouti, líčí Šmicer. Koho do Slavie nechtěl?
Dvakrát po uzavření hráčské kariéry se vrátil do Slavie Vladimír Šmicer. Poprvé to bylo v roli asistenta, podruhé v úloze poradce bosse Jiřího Šimáněho, jenž klub v roce 2015 zachránil před krachem a přivedl čínské investory zastupované Jaroslavem Tvrdíkem. A právě o tom, jak se rodila nová éra červenobílých, fotbalová legenda vypráví v nové knize ŠMICER. Můj druhý život, z níž server iSport.cz přináší další ukázky. Šmicer popisuje Šimáněho plány, přestupovou politiku v Edenu, to, jakého funkcionáře a hráče do týmu nechtěl, jak poznával Tvrdíka i nevyhnutelný rozchod obou hlavních postav v klubovém zázemí. Knihu si můžete objednat na iKiosek.cz.
O své roli ve Slavii
Do personálního obsazení jsem nemluvil. Jen jednou jsem dal jasně najevo, že jsem proti. Už za Aleše Řebíčka a pak i Jirky Šimáněho se na scéně objevilo kontroverzní jméno: Ivan Horník.
To, že by mohl nastoupit do Slavie, jsem nejdřív bral jako aprílový žertík. Všichni víme, že Ivan jel v devadesátkách bomby. V té době se zrodila i další „hvězda“ českého fotbalu Roman Berbr. Tehdy fotbal onemocněl, zúročila se doba komunismu, kdy lidé byli zvyklí uplácet, aby něco dostali: banány, pomeranče, dobré maso u řezníka, dřív auto ze Škodovky, dítě na školu. Náramně zařídit se uměli veksláci...
Slavia a Sparta jsou svým způsobem národní poklad, českému fotbalu udávají tón. Historicky jsou to dva nejúspěšnější kluby, s největší fanouškovskou základnou. A měly by být příkladem pro ostatní. Přestože si Horník odpykal trest a mohl zase ve fotbale působit, jeho uvažované angažmá ve Slavii mi přišlo morálně špatně, v rozporu se slávistickými hodnotami. Proto jsem doufal, že k němu nedojde. Všichni ve Slavii věděli, že pro mě je to no go cesta. Překvapilo mě, že Jirka Šimáně to viděl trochu jinak...
O přestupové politice Slavie
Ve sportovní radě jsme si stanovili priority, dali dohromady pořadí hráčů, kteří jsou pro nás nejdůležitější, a naše doporučení jsme adresovali Jirkovi Šimáněmu. Jemu také náleželo poslední slovo. I kdyby se trenér se sportovním ředitelem dohodli na nějakém hráči, mohl říct Ne. Někdy jsme se scházeli přímo u něho v kanceláři na Václavském náměstí.
Jirka Šimáně měl naše debaty hrozně rád, byl do nich zapálený. Líbili se mu technicky vybavení fotbalisté, kteří dávají balon přesně tam, kam chtějí. A umějí obejít soupeře. Vždycky tvrdil: „Oni za toho hráče chtějí takové peníze – a on neumí udělat kličku!“ Udělat kličku – to bylo jeho. Hodně létal do Španělska, chodil se dívat i na druhou ligu a pak se divil: „To není možné, za dvanáct patnáct tisíc eur měsíčně tam jsou techničtí hráči, které u nás nemáme... Pojedeme tam, pošleme skauty, ať nám nějakého seženou.“
Opravdu o tom přemýšlel. Nejvíc se poohlížel po borcích do pětadvaceti let, abychom je pak mohli poslat dál. Nakonec ale na španělský import nikdy nedošlo. Mou úlohou nebylo hráče vyhledávat nebo sledovat, měl jsem na ně říct svůj názor. Hodně pozornosti vzbudilo, když Jirka Šimáně v rozhovoru pro Sport prohlásil, že se už dva tři roky strašně rád dívá na jednoho českého hráče, protože má nadstandardní kombinační schopnosti. Myslím, že to byl Bořek Dočkal...
O rozchodu Jiřího Šimáněho s Jaroslavem Tvrdíkem
S Jardou Tvrdíkem jsem se poprvé potkal, když jsem byl ještě v Liverpoolu a on pracoval jako volební manažer pro sociální demokracii. Dali jsme si schůzku v ZOO, ptal se mě, jestli bych ČSSD nepodpořil... Tweety to pomalinku začalo a postupně začal přebírat ve Slavii moc.
Pozoroval jsem na něm, že takové sklony má. Že se mu líbí být u všeho zásadního, co se v klubu děje. Měl ambice, byl to žralok. Naproti tomu Jirka Šimáně se držel dvouletého nebo tříletého plánu a i já jsem předpokládal, že to bude takhle dlouho trvat, než se Slavia znovu dostane na vrchol.
„Buďme v klidu, máme za sebou teprve první půlrok, musíme všechno urovnat, připravit,“ opakoval Šimáně. Věděl jsem, že nevezme dvě stě milionů korun a nevrhne je na trh. Nechystal se utrácet za hráče velké peníze. Naproti tomu Tvrdík chtěl výsledky hned, mluvil o tom, že v další sezoně Slavia zaútočí na první místo, viděl to „na veliko“...
Tvrdík a Šimáně začali mít rozdílné názory ohledně vývoje a budoucnosti klubu, stali se z nich svým způsobem dva kohouti na jednom smetišti. Tvrdíkova ambicióznost nešla dohromady s Šimáněho střízlivějším přístupem. Vím, jakou měl vizi ohledně vývoje klubu. Spíš se zaměřit na výchovu mládeže, postavit tréninkové centrum, mít dobrou osu týmu, včetně reprezentantů, ale ne s vysokými základními platy, zato s vysokou motivační složkou. Chtěl hrát s hodně mladými hráči a pak je prodávat dál.
Jenže to byla cesta na delší dobu. Jakmile Jarda Tvrdík viděl, že může koupit na trhu spoustu hráčů a dostane na ně peníze, řekl si: Proč čekat? Pořídíme si je hned, můžeme si to dovolit. I za vyšší ceny než obvyklé.
