Čech o práci ve fotbale i trenérech z Česka pro cizinu: Možná chybí odvaha
Jsou to dva roky, co skončil ve vedení Chelsea po odchodu Romana Abramoviče z klubu. Petr Čech ale nezahálí. Nevídaným způsobem ještě rozjel hokejovou kariéru a zachytal si nejvyšší britskou soutěž. Dokončuje doktorát, trénuje fotbalový tým své dcery, pomáhá s licencemi trenérů na FAČR. Ale nebrání se ani nabídce v profesionálním fotbale. V rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz popisuje, jakou cestou by se rád vydal dál a jestli by mohla směřovat i do Česka.
Před začátkem mistrovství Evropy ale Petr Čech ohodnotil i brankáře národního týmu. S brankářskou trojkou Vítězslavem Jarošem během nečekaného vítězného tažení Sturmu Graz pravidelně po telefonu konzultoval situace, o gólmanech si udržuje přehled. Díky trénování, které ho stále více baví, a doktorátu na téma udržitelnosti evropského fotbalu, posoudil i cestu, kterou Brian Priske ukázal českým trenérům do budoucna.
Jste v určitém kariérním mezidobí. Jakým směrem byste se rád vydal dál?
„Udělal jsem si pauzu od fotbalu. Po dvaceti letech profesionální kariéry jsem hned naskočil do rytmu, kdy se člověk celý den nezastaví a je to dennodenní práce na telefonu, emailech. Poté, co jsem před dvěma lety odešel s Chelsea, to pro mě byla příležitost načerpat energii a dát si trochu odstup, strávit víc času s rodinou. Měl jsem víc času na své koníčky, jako je třeba hokej, což nabralo zase úplně jiný směr, který jsem ani nečekal. Dělám i doktorát, vrhl jsem se na jiné věci, vyplňuji čas a užívám si to.“
Práci ve fotbale se ale v současnosti nevyhýbáte?
„Je pravda, že když se objeví nabídka, která se nedá odmítnout, samozřejmě o ní budu uvažovat. A když bude zapadat do rodinného rytmu, myslím, že se do fotbalu vrátím. Naštěstí jsem v pozici, kdy si mohu vybírat, každopádně fotbal dál sleduji. Pořád se udržuji v prostředí, navíc pomáhám i s licencemi trenérů v rámci FAČR.“
Jakým způsobem?
„Jsem v kontaktu s Vojtěchem Marečkem, který dělá speciálně brankářské licence, snažím se i pomoct, když je třeba, nebo jsem třeba na přednášce trenérů v Madridu v rámci španělské fotbalové asociace. Dělám věci, které mi pomohou otevřít si zase jiný náhled, rozšířit obzory, získat zkušenosti, abych z toho mohl čerpat dál.“
Jakým směrem byste se chtěl vydat dál v rámci fotbalu?
„Uvidíme, co se naskytne. Na druhou stranu musím říct, že trénování mě baví víc a víc. Tím, že teď mám čas, mi pomáhá trénovat tým mé dcery. Jak je člověk v tom, na hřišti, může předávat zkušenosti. Je to jedna z věcí, která mě baví, a umím si představit, že bych se tímto směrem vydal. Ale mám dveře otevřené a bude na mě, jak se budu cítit. Čekám, co se vyvrbí v následujících týdnech a měsících, ale nějaké představy mám.“
A jsou tyto představy centrované spíš na britské prostředí, nebo české?
„Je to určitě dáno i tím, kde má rodina žije. Chtěl bych, aby mé děti dostudovaly a zůstaly v prostředí, ve kterém jsou. Jejich koncentrace pro ně pak bude nejsnazší. Navíc oba hrají fotbal v Anglii, kde je to největší sport se vším všudy. Uvidíme za dva, tři roky, až dokončí školu, jakým směrem se budou chtít ubírat, a podle toho se budu rozhodovat i já. Když do té doby přijdou nabídky, které mě budou zajímat a které nebudu chtít nechat jen tak proplynout, samozřejmě do toho skočím.“
Sledujete každopádně i české prostředí a posun, jaký zaznamenala česká liga?
„Posun české ligy mě těší, samozřejmě i návrat fanoušků na stadion. Ne všude, ale Plzeň, Sparta a Slavia v tomto ohledu vedou. Myslím, že dělají dobrou práci, je to dáno i tím, že jejich fotbal přitáhne diváky. Je samozřejmě dobré i to, že mezi nimi existuje souboj během sezony a liga není rozhodnutá
