Kadeřábek o konci v Hoffenheimu: Lidé mě zastavovali a brečeli. Sparta? Uvidíme
Pavel Kadeřábek po deseti letech skončil v Hoffenheimu, podobnou rozlučku jako v případě Marka Matějovského, které byl hostem, přesto zatím neplánuje. „Vždyť mám před sebou ještě dva až tři roky profesionálního fotbalu,” říká bývalý český reprezentant. Zatím z něj však nevypáčíte, kde bude hrát v příští sezoně.
Do kdy chcete mít jasno?
„Nedávám si přesný čas, kdy to bude hotové. Vím, že se přestupy teprve začnou rozjíždět. Jestli to budu vědět teď v pondělí, nebo třeba za měsíc, za tři týdny… Opravdu nejsem pod žádným tlakem, nechávám to otevřené.”
Při loučení Marka Matějovského s kariérou jste oblékl dres Sparty. Slušel by vám po letech i v lize?
„Uvidíme. Zatím nic vyloženě rozjednaného nemám, nemá cenu se nyní k tomu vyjadřovat, protože zatím nic konkrétního není. Všichni se ale určitě včas dozví, co bude dál.”
Přestože to vnímáte z povzdálí, co říkáte na návrat Briana Priskeho do Sparty?
„Neměl jsem očekávání, kdo bude ve Spartě trénovat, takže nemůžu říct, že jsem byl nějakým způsobem překvapený.”
Málokterý hráč z české ligy se v Německu ihned prosadí, vy jste v Hoffenheimu vydržel deset let. Uvědomíte si až časem, čeho jste dosáhl?
„Člověk to sám hned nedocení, protože převládá zklamání, že si už nezahraju bundesligu. I když někde jinde třeba ano... Uvidíme, jak to v létě dopadne. Je smutné v zahraničním klubu končit po deseti letech, vybudoval jsem si tam jméno. Troufnu si říct, že i status legendy. Uznání toho všeho jednou časem přijde. Dokonce mi nabídli rozlučkový zápas, jenže ten se pořádá, až když končíte s fotbalem. Poděkoval jsem a řekl, že chci dál hrát aktivně profesionální fotbal. S díky jsem tedy odmítl.”
Slovo legenda. Jak vám to zní?
„Během aktivního hraní v Hoffenheimu jsem to nevnímal. To až potom, když jsem zaznamenal podporu od chvíle, kdy se oznámilo, že už dál nebudu pokračovat. Co jsem dostal zpráv… Když jsem tam ještě týden zůstával, lidé mě zastavovali na ulicích, v obchodě, v pekárně. V ní jsem zažil, že lidé brečeli, když zjistili, že odcházím. Až při tom jsem začal vnímat, co jsem v klubu odvedl a dokázal.”
Hoffenheim je navíc mladý klub, nepřišel jste zase až tak dlouho po jeho postupu do nejvyšší soutěže…
„Byl jsem u všeho poprvé. Postoupili jsme do Ligy mistrů, do Evropské ligy. Skončili jsme na třetím i čtvrté místě. Jsem vděčný za všechno, co se Hoffenheimu povedlo. Proto budu jeho fanouškem nadosmrti.”
Matějovský? Určitě nebudu hrát tak dlouho jako on
Zúčastnil jste se exhibice na počest konce kariéry Marka Matějovského. Jaký byl podle vás?
„Pan fotbalista a top hráč, s jakým jsem kdy nastupoval. Pokaždé, když se mě ptali na nejlepší hráče, s kterými jsem hrál, vždy jsem vyjmenoval Tomáše Rosického, Bořka Dočkala a Máru Matějovského. Přihrávky jako od něj ve Spartě, to jsem od té doby nedostával. Klidně by mohl pořád hrát. Stále jsem s ním zůstával v kontaktu a sledoval ho. V Boleslavi jsem ani tolik lidí na stadionu nikdy neviděl, takže jestli si někdo zaslouží, aby přišlo tolik fanoušků, tak Marek Matějovský.„
Jak jste si setkání s bývalými sparťany užil?
„Bylo fajn zavzpomínat na staré časy. Zrovna jsme si říkali, že je to jedenáct let od titulu ve Spartě, to je strašná doba. Ale když člověk vidí kluky naživo, je to jako kdyby to bylo včera. Jsem rád, když je můžu vidět a zahrát si s nimi. Nejdůležitější je ale si spolu popovídat a zjistit, jaké mají životy. Je zajímavé vědět, jak se posunuli.”
Už sledujete, jak to na podobných rozlučkách chodí?
„Uvědomuji si, že se mi to krátí, ale když vidím Máru, tak mi ještě deset let do konce kariéry chybí. (úsměv) Každý hráč to má nastavené jinak, určitě nebudu hrát stejně dlouho jako on. Myslím, že mám před sebou dva až tři roky.”
