Bosák: S Košťálem se fakt nemusím

Sešli jsme se den po kvalifikačním utkání české reprezentace v Severním Irsku, které Bosák komentoval. Domů se vrátil v pět ráno.

Jak to šlo v Belfastu?
„No… Britské ostrovy má rád. A ne jen kvůli Guinessu (smích). Ale teď to bylo špatný. Po šestnácti letech práce jsem poprvé komentoval ve stoje, na střeše stařičké tribuny. Navíc v dešti, skoro v hurikánu.“

To byly drsné podmínky…
„To teda. Když jsem tam dorazil, ptal jsem se, kde je komentátorské stanoviště. Oni ukázali na dvě bedny. Na nich stál monitor. Zeptal jsem se, jestli si dělají srandu. Nedělali. Fičel ukrutný vichr, jakmile jsem vytáhl poznámky, ulítly mi. Všechno, co jsem si přichystal, bylo pryč.“

Myslel jsem, že přeháníte, když jste vzkazoval, že divákům závidíte místo před televizí.
„Kdepak. Já byl zmrzej, úplně mokrej. Když skončil přenos, nemohl jsem pomalu chodit, jak jsem měl ztuhlý klouby. Byla to připomínka dřevních dob.“

Diváka provázíte devadesát minut. Co následuje, když se rozloučíte?
„Pokud hraje nároďák, tak přesun na letiště. Sednu si do autobusu a snažím se udělat ze sebe člověka, respektive se zahřát. Čekám, až kluci od novin naberou ohlasy a pošlou články. Hodinu po utkání odjíždíme na letiště, přes noc letíme domů. Když se koná Liga mistrů, jdu do hotelu, kde si dám horkou sprchu a zalehnu. Vracím se ráno.“

Jak vypadá vaše příprava?
„Záleží, kdo hraje. Jestliže Manchester s Chelsea, tak hlavně zjišťuju, co je nového. Přečtu si anglické noviny, sleduju internet. Ale příprava bude spíš zběžná, protože oba týmy znám. Ale půjde-li třeba o Severní Irsko či Girondins Bordeaux, bude to důkladnější a pár dnů to spolkne. Musím vědět o trenérech, znát hráče do posledního náhradníka. Divák nás platí za informace. Chce se o hráčích něco dovědět. Nestačí říkat, jak pěkně si podávají míč.

Jsou pro vás důležitá jména týmů?
„Mám jednu velkou výhodu. Nemám oblíbený tým. Je mi šumák, jestli hraje Sparta nebo Slavia, Ostrava či Brno. V tomhle mi pánbůh nadělil to nejlepší, co mohl. Chci vidět dobrej fotbal. Chci, aby padaly góly. Aby se lidi bavili, já abych se bavil.“

A co hráči? Nemáte oblíbence? Nebo naopak: nemůžete být na někoho vysazený?
„Já se programově vyhýbám kontaktům s českými hráči. Mám-li k někomu blíž, jako třeba teď k Radku Bejblovi, s nímž se potkávám na golfu, tak jde o hráče, kteří už skončili. Nehrozí, že by mě cokoli ovlivnilo. Tohle říkám i mladším kolegům. Kamarádíčkování nedělá dobrotu. Když vysedáváte s kluky z ligy v hospodě, nemůžete je setřít. To je těžký, když jste si předtím dali do nosu pár piv. Musíme udržovat odstup.“

Co vás kromě samotné hry zajímá?
„Příběhy. Během devadesáti minut najdete příběhů strašně moc. A krásných. To fotbal povyšuje možná na beletrii, možná na filmový scénář. Lákají mě příběhy. Ne jakási touha, že bych chtěl nějakého hráče vynést nebo shodit.“

Ale nebojíte se hráče zdrbnout?
„Jasně že ne. Když udělá něco špatně, nedá se nic dělat. Prostě se dopustil kiksu a vidí to každej. Nemůžu dělat, že se nic nestalo, i kdyby mi byl stokrát sympatickej. Je to stejné, jako když udělám kopanec já. Slyší to milion lidí a taky dostanu za uši. S tím rizikem do toho člověk jde. A stejně tak je nutná pochvala, když se něco povede.“

Nejste po šestnácti letech komentování unavený?
„Ne. Tuhle práci jsem chtěl dělat odjakživa. A byl jsem přesvědčenej, že to tak bude, ačkoli v 80. letech to vůbec nebylo jen tak. Jsem šťastnej kluk. (smích) Dělám to, co mě baví, a ještě mě za to platí. To není špatný.“

Takže nuda při zápase nehrozí?
„Nuda ne. Ale někdy je otrava, když po chvilce bezpečně víte, že utkání skončí 0:0, a je jasný, že vás čeká osmdesát minut galejnické dřiny. Jsou zápasy, s kterými ani ten nejlepší komentátor nic neudělá.“

Takový případ si vybavíte?
„Můj nejhorší zážitek je z utkání mezi Francií a Itálií na MS 1998. Myslím, že semifinále či čtvrtfinále. Ani po sto dvaceti minutách gól nepadl. A nedělo se nic. Ale vážně nic. Oba mančafty se v televizi protočily už čtyřikrát, čili o hráčích bylo všechno řečeno. Komentátor v závěrečných kolech potřebuje, aby mu pomohl záživnej fotbal. Veškerý informace jsou vystřílený. Jenže v tomhle utkání byla událost, když se házel aut.“

Jak v takové chvíli reagujete?
„Snažím se vymyslet něco neotřelého, co lidi probere z letargie. A to je oříšek. Někdy zažijete zápasy jako vítězství 3:2 Česka nad Nizozemskem na ME v Portugalsku. O žádném hráči nemůžete říct nic, protože letí jedna věc za druhou. Góly, tyčky, šance, fauly. Kdežto v bezbrankovém utkání se projeví, jak je nutná pečlivá příprava.“

Myslíte při komentování na diváka?
„No určitě. Doufám, že nemám tendenci diváka poučovat. Každý kdo s komentováním začíná, má pocit, že by měl dokázat, kolik toho ví a co všechno si připravil. Ale po čase zjistíte, že nejlepší je použít tak třicet procent, abyste diváka nezahltil.“

Jaký je váš styl?
„Chci to hrát tak, že si s divákem povídám přes obrazovku. Proto dělám pomlky, nechci nepřetržitě mluvit celých devadesát minut. Snažím se navázat dialog. On si to komentuje v hlavě, já mu k tomu něco povím. Může se mnou souhlasit, může nesouhlasit. Ale vedu to rád jako rozhovor, ne přednášku. Nestojím za katedrou a neříkám: ano, tenhle je dobrej, ten špatnej, a jen já mám pravdu. Tak to není. I můj názor je subjektivní.“

Mě štve, když komentátor mluví a mluví. Pozná se profík i tak, že se slovy nakládá úsporně?
„Myslím, že jo. To říkal už Karel Čapek: největším uměním je škrtat. A ono to tak je. Mám výhodu, že hodně píšu. Mám rád slova, baví mě čeština. Něco napíšete a zjistíte, že to drhne. Pak si musíte sednout a krátit. Když jsem učil tři roky na vyšší odborné škole, snažil jsem se nacpat studentům do hlavy, že nejdůležitější je škrtání.“

Celý rozhovor, který se týká i jeho vztahu s Vlastimilem Košťálem, čtěte v pátečním Sport Magazínu na téma „Sport v televizi“

Dále v něm najdete
X Aleš Valenta vyzpovídal Roberta Zárubu
X Reportáž jak vzniká přímý televizní přenos
X Představení Nova Sportu, nového dravce na trhu, včetně krásných moderátorek
X Téma: kolik stojí vysílací práva a jak se s nimi obchoduje
X Rozhovor o komentování s Tomášem Dvořákem
X Anketu se známými sportovními komentátory