Marta? Pelé v sukních
Když byla malá, od fotbalu ji zrazovali, a kvůli němu dokonce i uráželi. Dnes je Brazilka Marta Vieira da Silva nejlepší fotbalistkou planety. A o „Pelého v sukních“, jak se dvaadvacetileté Martě přezdívá, se pere celý svět.
Zůstane nebo odejde? Touto otázkou se už několik měsíců zabývá fotbalové Švédsko. Je to už takový evergreen posledních let.
Ihned po skončení švédské ligy se spekuluje, zda Umea udrží svůj nejzářivější klenot, kterým je nejlepší fotbalistka planety!
Pro ani ne statisícové městečko nedaleko polárního kruhu je to nelehký úkol. Marta Vieira da Silva je velmi žádanou hráčkou. Před rokem se na plat Marty dokonce skládali fandové klubu. „Nikdo naše město neproslavil tak jako ona,“ zdůvodňoval to jeden z nich.
Letos se zase místní deník zavázal, že pokud Marta v Umee zůstane, Brazilce bude část platu hradit. Jejich strach ze ztráty hvězdné Marty je oprávněný. Fotbalové kluby kolem ní krouží jako vyhladovělí vlci. A není jich málo.
K tomu všemu ještě příští rok v dubnu opět startuje ženská liga v Americe. Martu lanaří Los Angeles. Už vloni jí nabízel plat ve výši dvou milionů dolarů ročně.
Pokud bude kalifornský klub letos úspěšný, Marta by se měla stát hlavní tváří zámořské soutěže. Podobně jako nedávno David Beckham té mužské.
Ta role by jí ve Spojených státech amerických slušela. Marta totiž symbolizuje americký sen o úspěchu. Že je to fráze? Možná, ale...
Vraťme se o dvanáct let zpátky. Malá Marta sní o tom, že se jednou stane ve fotbale jednou z nejlepších. V Brazílii celkem normální jev, jenže pouze u kluků! Však až do roku 1975 v zemi platil zákon, který ženám hrát fotbal zakazoval.
Žena s fotbalovým míčem u nohy v Brazílii ještě donedávna působila nepatřičně. Obzvlášť v „zapadákově“, jakým byl Dios Riachos, kde Marta vyrůstala.
Narodila se tam sice až jedenáct let po zrušení předpisu, přesto když trávila příliš mnoho času čutáním do míče, často slýchávala, že je „mužatkou“.
„A něco podobného můžete v Brazílii slyšet stále,“ svěřila se vloni britskému deníku The Guardian. Jako žena musela v Brazílii zdolat na cestě za svým snem spoustu překážek.
Třeba když hrála s klukama, uráželi ji. „Říkali, že mi není hanba. Někdy jsem se s nimi chtěla prát. Byla jsem sice malou holkou, ale byla jsem houževnatou malou holkou,“ vzpomíná.
Když byla terčem posměchu, starší bratr ji chtěl bránit a nutil ji, ať fotbalu nechá. Marta se však nevzdala. Hraním s kluky se pochopitelně ocelila a každým rokem lepšila.
Dokonce začala hrát místní fotbalovou soutěž. Jak jinak, s kluky, v týmu byla jedinou ženou.
Trvalo to dva roky. Potom jedno mužstvo odmítlo proti týmu s Martou nastoupit. Pořadatel mu ustoupil, Marta musela odejít. A ženský tým v širokém okolí nebyl.
Zlom přišel, když jí bylo čtrnáct let. To se za štěstím vydala do Ria de Janeira, kde velkokluby měly ženské týmy.
Marta začala hrát za Vasco da Gama, kde se formovala páteř brazilského národního ženského týmu. Reprezentační premiéru zažila Marta v roce 2003, kdy se stala senzací světového ženského šampionátu.
„Její kontrola balonu v rychlosti je neuvěřitelná, rychle myslí a neustále dává góly,“ chválil ji brazilský trenér Rene Simoes. Podle něj hraje podobně jako Romário.
Marta je pochopitelně srovnávána ještě s jedním slavným Brazilcem. Pro její kousky se jí říká „Pelé v sukních“.
Na svém prvním mistrovství světa zaujala manažera švédského klubu Umea. „Když jsem s ní mluvil poprvé, vypadalo to, že si myslí, že si z ní dělám srandu,“ vzpomínal manažer, když Martu kontaktoval. Jenže vtip to nebyl.
V roce 2004 Marta z vyhřáté Brazílie přestoupila do Švédska a stala první Brazilkou, která v Evropě hrála profesionálně fotbal.
A tah se švédskému klubu vyplatil. V prvním roce s Martou ještě ligový triumf neslavil, ale potom už pokaždé! A navíc byla Marta vyhlášena nejlepší hráčkou světa za rok 2006 a 2007.
A bylo by velkým překvapením, pokud by 12. ledna nebyla zvolena nejlepší fotbalistkou světa i potřetí.
