Vlček: Pro Slavii jsem byl rozhodnutý okamžitě!

Jak došlo k novým námluvám se Slavií?
„Cítil jsem, že se mnou Anderlecht nepočítá.“



A jak jste to cítil?
„Na jaře jsem dostal šanci v zápase s Kortrijkem. Prohrávali jsme, já dal gól a zápas jsme otočili. Říkal jsem si, že je to má poslední šance. Myslel jsem, že se to pro mě může v klubu zlepšit. Šel jsem i do dalšího utkání, prohrávali jsme a trenér mě před poločasem vystřídal. V tu chvíli mi bylo jasné, že moje pozice není dobrá a už jsem nevěřil, že zůstanu. Musel jsem jen čekat, až mi to vedení řekne. Po měsíci a půl jsme si to vysvětlili. Čekal jsem na nabídky. Dvě přišly z Belgie, ale když se ozvala Slavia, nebylo co řešit. Věděl jsem, že chci domů.“

Slavia pro vás tolik znamená?
„Nepřemýšlel jsem ani minutu! Byl jsem rozhodnutý okamžitě. Když mi řekli, že mají zájem, bylo všechno jasné. Slavia je jasná jednička. Belgická liga, to jsou Anderlecht, Bruggy a konec.“

Jak dlouho vás hřeje nová smlouva se Slavií v kapse?
„Dva dny… Já vím, ve středu jsem ještě mluvil vyhýbavě, ale ctil jsem dohodu se Slavií. Ale ono taky není nad čím jásat. Nevrací se mistr světa amoleta, ale jen jeden starší útočník.“

Co vás do Slavie láká?
„Já jsem pořád na telefonu s Erichem Brabcem. Prožil jsem tam tři nejlepší fotbalové roky. A je tu šance se zase poprat o Ligu mistrů. A taky mám půl titulu. Láká mě celý. Proto tam jdu. Nebudu vykřikovat, kolik dám gólů a jaká to bude nádhera. Držím se při zemi. Slavia je totiž úplně jiná.“

V čem?
„Já viděl všechny zápasy, které Slavia po mém odchodu odehrála. Cítil jsem, jak je silná. Když jsem odcházel, bylo to jiné. Na nový stadion přijde vždycky deset tisíc fanoušků. Na nás jich dříve přišlo dvanáct stovek. V kádru nás bylo dvanáct lidí a teď je jich tam dvacet vyrovnaných. Klub je jinde.“

Rodina se také tolik těší zpátky do Prahy?
„Pro holky to bude docela rána. Ale třeba manželka Zdenka viděla, že se tady v tom posledním půlroce fotbalově trápím. Teď poslouchá náš rozhovor přes handsfree a říká, ať povím, že se těší moc. Ale Danovi Zítkovi i jeho dětem bude smutno a našim holkám taky.“

Vezměte gólmana Daniela Zítku s sebou!
„Už jsem mu to navrhoval. On má ještě dlouhou smlouvu v Anderlechtu. Až ji prý dokončí, tak za mnou do Slavie přijde.“ (směje se)

Vy jste nyní podepsal smlouvu na dva roky s opcí, že?
„Jo. Ve třiatřiceti je to do konce kariéry, že jo. Uvidíme, jak to dopadne. Řada lidí mě odrazovala. Že ty návraty nejsou nijak slavné. Na rovinu říkám, že kdyby nešlo o Slavii, nevracel bych se. Radši bych zůstal v Belgii. Taky to může dopadnout tak, že vyhořím. Tak to zabalím a bude… Ale teď musím poděkovat Slavii, trenérovi a panu Rosenovi za šanci, kterou mi dali.“

Co vám vlastně půl druhého roku v Bruselu dalo a vzalo?
„Hlavně dalo. Já už jsem nepočítal s tím, že bych se do takového klubu v zahraničí vůbec mohl dostat. Navíc mi výborně vyšel začátek. Konec už takový nebyl. Na podzim mě brzdila svalová zranění a na jaře jsem už šanci prakticky nedostal. Ve dvou třech zápasech. A to je málo na to, abych něco dokázal.“

Myslel jsem spíš osobně než fotbalově?
„Rok a půl jsme si v Bruselu užili. Bylo to pro nás velké plus. Obě holky chodily do francouzské školy, naučily se jazyk. Našli jsme nové kamarády Dana Zítku a Honzu Poláka s rodinami. V tomhle směru to byla naprostá pohoda.“