Panenka: Kondice? To nebyla má deviza

„Tohle beru, na olympiádě by to bylo bodované umístění," usmívá se Panenka, evropský mistr z roku 1976.

Podobných ocenění už jste získal hodně. Nezevšednělo vám to?
„Tak to ne. To totiž nejde. Každá anketa je jiná, je to pokaždé z jiného směru. Vždycky mě to velmi potěší. Je to pro mě známka toho, že to, o co jsem se celý život snažil, tedy abych alespoň trochu pozvedl fotbal, se mi možná podařilo."

A co se vám v kariéře nepodařilo?
"Člověk by měl být soudný a já vím, že jsem měl spoustu nedostatků. Kdybych na sobě víc pracoval, dosáhl bych možná ještě víc. Jenže na druhou stranu mám alibi v tom, že za naší doby nebylo možné přestupovat někam do zahraničí. Neměli jsme hnací sílu a motiv. Na to, co jsme hráli doma, to stačilo. Tam jsme měli postavení a jméno, víc jsem asi doma dokázat nemohl. Ovšem přiznávám, že těch slabších věcí u mě několik bylo."

Co třeba?
„Hra hlavou, kondice také nebyla nikdy má deviza. Tvrdou hru jsem také neměl rád. Jenže dokážu si uvědomit i své přednosti. Jako konstruktivní přihrávka, nápad, myšlenka, taková ta pozice režiséra."

Nemrzí vás, že jste na sobě nepracoval víc?
„Ne. Do zahraničí jsem šel, když mi bylo třicet dva a půl. Když člověk odchází v tomto věku, už toho moc nedokáže. Bylo mi jasné, že budu hrát venku maximálně dva roky a pak skončím s kariérou. Kdybych šel dnes ven ve dvaceti, tak na sobě pracuju víc, to je jasné. Měl bych proč."

K jakému hráči současnosti byste se přirovnal?
„To je těžké. A myslím, že to ani nejde. Dnes je fotbal úplně jiný, rychlejší, agresivnější, hráči jsou univerzálnější. Ovšem možná je na škodu, že mizí takoví ti typičtí režiséři. Ale je těžké se s někým srovnávat, spíš si vždycky říkám, když někoho vidím hrát, jak bych tu situaci řešil a jak bych to udělal jinak."

Vám se nikdy nestalo, že jste si při sledování nějakého hráče řekl: Tak takhle bych to vyřešil taky?
„To ano. Ale převažují situace, kdy jsem kritičtější. Spíš vidím ty situace, které bych vyřešil já jinak. Jenže od stolu se to vždycky dobře říká. Dneska mají hráči daleko méně času na rozhodnutí než my, jejich pozice je tak mnohem těžší."

Dobrá. Zkuste přesto najít mezi dnešními hráči takového, který je vám alespoň trochu herními vlastnostmi podobný?
„Líbí se mi třeba Messi. Nebo Ribéry. Oba mají výbornou práci s míčem, udržují si stálý přehled na hřišti. Ale Messi je jiný než já. Já jsem řešil situace spíš narážečkami, kombinací, a Messi je velká individualita a dokáže obejít třeba tři čtyři hráče. A navíc má oproti mně jednu základní výhodu."

Kterou?
„Já jsem nikdy nebyl rychlý a to on je strašně."

A z Čechů? Co třeba Tomáš Rosický? Má výbornou techniku a hře umí dát myšlenku, stejně jako vy.
„Možná bych se k němu přirovnat mohl. Jenže moje a jeho hra byla stejně založená na něčem jiném. Je to podobné jako s tím Messim. Mojí nejsilnější zbraní byla rychlá kombinace, Tomáš Rosický vezme míč a svou rychlostí soupeřovým polem projde. Já jsem se snažil hru zrychlit spíše přihrávkou. Tomáš umí míč vyvézt, a to rozhodně nebyla moje silná stránka."

Kdo by vám tedy byl nejblíže?
„Možná Pavel Horváth. Ten by se v naší době hodně uplatnil. Je to hráč do kombinace, s ním bych si míč mohl narazit bez problémů. Ale takových je v naší lize víc, třeba Jarda Černý ze Slavie a Tomáš Polách z Brna."

Vy se však neztratíte ani v jiných sportech. Hráváte tenis, golf, kulečník či karty. Daří se vám v těchto činnostech stejně jako ve fotbale?
„V tenise to jde, v golfu se tak nějak držím. Dostal jsem se na určitou úroveň a musím říct, že jsem se svou výkonností spokojen."

Dostanete někdy v těchto sportech na frak?
„Když jdeme hrát tenis, je to sázečka o oběd, nebo o peníze. Chodím hrát čtyřhru s Karolem Dobiašem. Ten vždycky přijde a řekne, že sehnal nějaké kavky. To znamená někoho, koho porazíme. A já se ho ptám: Jak hrajou? A on mi povídá: V životě jsem je hrát neviděl, ale mají břicha a dělají v hospodě, tak to bychom je porazit měli. Pak přijdeme na kurt, dostaneme 0:6, 2:6, zaplatíme nějaké prachy a jdeme domů. Ovšem jinak bych řekl, že mám aktivní bilanci."

A karty vám jdou jak?
„Je to vabank. Ovšem když to člověk spočítá na celý rok, řekl bych, že jsem na svém. Ovšem my se tím hlavně bavíme, hrajeme jen o malé částky, hlavně to musí mít šťávu."

V naší anketě jste na první místo zvolil Pepiho Bicana. Proč jeho?
„Bylo to těžké rozhodování, moc jsem ho totiž nezažil. Nikdy jsem ho ve vrcholné éře neviděl hrát na vlastní oči. Jen několikrát jsem se s ním potkal, hráli jsme za staré pány. On byl starý pán, já tehdy ještě mladý. Jeho vrstevníci však říkali, že předběhl dobu. Jen to, kolik vstřelil branek, je ukázka, že to byl velký hráč."

Někdy se osobnost hráče docení až časem. Myslíte si, že za dvacet let budete v podobné anketě ještě výš?
„Myslím že těžko. Za dvacet let už z naší generace nikdo nebude mít šanci. Z jednoho prostého důvodu. My jsme sice byli doma dobří, něco jsme dokázali, jenže ve srovnání s tím, že hrál někdo za Manchester United nebo za Juventus, je to nic. My tohle nikdy nedohoníme. Čím víc tedy čas poplyne, šance naší generace budou menší."

Jenže vy máte velkou výhodu, a to bělehradskou penaltu.
„To je zčásti pravda. Jenže ta moje penalta zastínila zase jiné věci, které jsem dokázal."