Slávista Hloušek roste pro velký přestup
Hraje českou ligu, ale ve čtvrtek ve Valencii jako by to nebyl Čech. Dvacetiletý mladík Adam Hloušek válcoval rychlostí čiperné Španěly. Dravec Slavie bourá mýty o tom, že fotbalisté „knedlíkového národa“ nemůžou hbitostí konkurovat evropské špičce a roste pro velký přestup. Náhoda za tím není.
Tisková konference na stadionu Mestalla den před výkopem utkání Valencia-Slavia. „Chtěl bych se zeptat pana… pana… ...Hloučka,“ soukal ze sebe španělský novinář.
O čtyřiadvacet hodin později už moc dobře věděl, že chlapík, co seděl za mikrofonem, nebyl žádný Hlouček, ale jistý Hloušek. A lidé na tribunách stadionu Mestalla se po tom jménu pídili také.
Tohoto chlapíka s krátkým strništěm na hlavě opravdu nešlo ve čtvrtek přehlédnout. Převzal míč, nastartoval turbomotor a už ho nikdo nedohonil. S balonem u nohy byl rychlejší než jeho strážci bez něj. A přitom ho naháněli hráči Valencie, kde se borci bez dynamiky nemůžou ohřát ani den. Přesto na chlapíka ze Semil neměli nárok.
Dále čtěte: ROZHOVOR s hvězdným Hlouškem »
„Viděli jste to? To snad ani nebyl český fotbalista,“ vykládali si pak jeho krajané do noci. Pro mnohé to byl přírodní úkaz, s nímž se už dlouho nesetkali.
Jenže tenhle výkon nespadl z nebe. Naopak, vyrostl z naprosto racionálních základů. Konkrétně ze správného přístupu a správné práce. Tedy z osvědčeného receptu Pavla Nedvěda.
Důležitá však je i hlava. Právě ta bude hrát v případě Hlouška velkou roli. Aby mohl jeho osud nadále oživovat vzpomínky na Nedvěda, nesmí se mu zamotat. Zatím to nehrozí. Alespoň různé střípky tomu nasvědčují.
Tak třeba situace po čtvrtečním Hlouškově znamenitém představení. Kolem něj poletuje otázka: Co kdybyste se už v zimě přestěhoval do španělské ligy? Odpověď naděje českého fotbalu: „Jéžišmarjá, to jsou velká slova. A předčasná. Musím se soustředit na Slavii.“
Nebo scéna po derby se Spartou, ve kterém byl na hřišti naprosto neviditelný: hned po zápase a ještě o den později od táty slyšel, že neběhal, že špatně řešil situace.
„Musím s ním ve všem souhlasit. Hrál jsem velmi špatně,“ konstatoval syn. To už seděl na Štiříně coby čerstvý novic reprezentačního A–týmu.
Otec je pro něj autorita. „Vždycky jsem k němu cítil respekt. Když hrozilo, že bych mohl udělat špatnou věc, tak jsem si na něj vzpomněl a věděl jsem, že tohle nemůžu provést,“ líčí Hloušek junior. „Takhle jsem to měl odmala automaticky nastavené. Věděl jsem, že mě táta střeží, i když momentálně nestál nade mnou.“
Rodiče ho však utužovali i jinak. Od deseti let dojížděl ze Semil do Jablonce. Ráno v šest dvacet odjezd, večer návrat. Tři čtvrtě hodinky v autobuse obvykle využil k učení.
Život skleníkové květinky, která je chráněná před rozmary počasí, nepoznal. Teď z toho může jen a jen těžit. Nesmí totiž polevit, nýbrž ještě víc přidat. Zdá se, že mu to nikdo opakovat nemusí. Vždyť i ve čtvrtek se snažil na hřišti něco přiučit od Davida Villy, evropské superstar, o níž se přetahují velkokluby.
„Je neuvěřitelně přímočarý. Vezme si míč a běží nejkratší cestou k bráně,“ žasnul Hloušek.
I on však má našlápnuto do Evropy. Ostatně už jednou do ní nakoukl. Jako dorostenec odjel na týdenní stáž do anglického Portsmouthu. Krátká exkurze do světa velkého profesionálního fotbalu ho naplno pohltila.
„Nevnímal jsem vůbec čas. Nevěděl jsem, jestli je dopoledne nebo odpoledne,“ vyprávěl.
Co viděl kolem sebe? „Tréninkové podmínky byly podobné jako u nás, ale každý jel na maximum,“ hlásil.
Také on jel ve Valencii na nejvyšší otáčky. „Bylo to náročné, ale takový fotbal se dnes musí hrát. A přináší to ovoce,“ zdůraznil.
Pokud si udrží tenhle postoj, bude v budoucnosti sklízet ještě mnohem víc a Slavii se nemalá investice do něj bohatě vrátí. „V to doufáme,“ uzavřel kouč Karel Jarolím, jenž ho v létě přivedl do Edenu z Jablonce za 28 milionů korun.
Klady Adama Hlouška tak, jak je viděl deník Sport už při jeho přestupu do Slavie:
