Aféra: Rozhodčí = poskok? Kluby mají své oblíbence
„Nemám za sebou žádný klub, který by mě držel. Proto jsme vypadl,“ odůvodňoval vyřazení z listiny rozhodčích asistent Robert Kubáň. Otevřel tímto vyjádřením Pandořinu skříňku. Skutečně jsou protěžovaní „kluboví“ rozhodčí, a komise jde tomuto zájmu na ruku?
Fakta hovoří jasně. Některým klubům, těm silným především v zákulisí, řídí vybraní rozhodčí většinu zápasů. A jména se každoročně opakují. Jde pouze o náhodu, nebo jsou zvěsti o této spojitosti pravdivé? „Nezkoumejte statistiku, ale zaobírejme se závažnými pochybeními,“ vzkazuje Dušan Svodoba, představitel Sparty Praha a předseda Ligového shromáždění.
Ale i statistika je výpovídající. Už dlouho se traduje, jak je v zákulisí velice silná Sparta, mistr ligy. Vazba předsedy komise rozhodčích Luďka Macely na ni je známa, působil v klubu jako vedoucí centra mládeže. V uplynulém ročníku pískali čtyři hlavní sudí 14 zápasů, tedy téměř polovinu. Pouze jednou byl nominován rozhodčí z Moravy, Matějek na utkání Sparta–Bohemians Praha.
Podobné nasazování fungovalo probíhalo i v ročníku 2008–2009. Ze třiceti duelů šestnáct odřídili pouze čtyři rozhodčí: Adam, Franěk, Jech, Královec, ani jednou zástupce Moravy.
„Vůbec statistiky nezkoumám,“ nehledí do zápisů Dušan Svoboda, místopředseda představenstva. „Mě spíš zajímá, zda se v našich zápasech objevila závažná pochybení, jestli je rozhodčí zvládli,“ všímá si jiných věcí. 
Nízký počet nominovaných ho nevzrušuje. „Vůbec by mi nevadilo, kdyby se jich točilo jen deset,“ nebál by se snížení počtu arbitrů. Pokusy o ovlivnění nasazení důrazně odmítá. „Komise je nezávislý orgán a do její práce nikdo nezasahuje,“ dušuje se Svoboda.
Rovněž o bossovi jabloneckého týmu Miroslavu Peltovi se říká, že se vyzná. A to tak diplomaticky, že si „oblíbence“ protlačí na střetnutí se slabšími týmy, vyhne se střetům se Spartou a Slavií.
V ročníku 2009–2010 čtyři rozhodčí (Hrubeš, Paták, Kovařík, Drábek) pískali čtrnáct klání. „Podle přijatých opatření smí rozhodčí pískat jeden klub dvakrát za podzim a dvakrát za jaro. Čtyři zápasy za ročník tedy odpovídají,“ zná Miroslav Pelta, místopředseda představenstva, systém nasazování. 
Známé tváře ho nepřekvapují. „V našem případě se jich střídalo skutečně míň, protože jsme hráli o titul, byli často v televizi a nedivím se, že komise nasazovala na naše souboje ty zkušenější častěji,“ vysvětluje. Nemyslí si, že by Jablonec patřil z tohoto pohledu mezi protěžované kluby. „Něco si spočítáme a hned slyšíme trávu růst. To je česká povaha,“ krčí rameny.
Slavia Praha a sbor mužů v černém, to je bitva na mnoho pokračování. Žádný jiný klub nemá tolik výhrad a oficiálních stížností. Z tohoto pohledu vyplývá, že angažování Josefa Pučka, bývalého rozhodčího, jenž si uchoval úzké kontakty na své někdejší kolegy, jako zbytečné.
O výsledku však nerozhodují jen muži s píšťalkou, ale i s praporkem. A jejich nominace v ročníku
2008–2009 byly hodně prapodivné. Ze šedesáti delegací téměř polovinu (26) obsadilo pouze šest: Hojsík, Jiřík, Kordula, Gallo, Lakomý, Handlíř. Na listině přitom figurovalo asistenců čtyřiatřicet.
Ze zbývajících nikdy nebylo obsazeno devět asistentů, což se u jiného klubu nestalo. Případ Lakomého je pak unikát – na zápasy Slavie byl nominován pětkrát, přičemž v lize do té doby odmával pouze osm utkání. „Statistika se popřít nedá, uvědomuju si, že jsem pány Hojsíka, Lakomého nebo Jiříka viděl na lajně víckrát,“ připouští Michal Šrámek, sportovní ředitel. 
Komplot nebo dohodu v tom ale rozhodně nevidí. „Není ani tajemstvím, že jsme s komisí rozhodčích měli v posledních letech dost sporů a stěžovali si na výkony hlavních, když jsme se cítili poškozeni. Nevěřím proto, že by Slavii vytvářela cestičku a dohazovala nám asistenty na přání,“ považuje podobné vstřícné jednání za naprostý nesmysl.
Kocourek, Jech, Makovička, Paták – dohromady šestnáct zápasů, tedy povolené maximum. Taková je bilance FK Příbram v ročníku 2008–2009. Žádný z dalších nebyl nasazen více než dvakrát. Ze šedesáti nominací asistentů více než třetinu (22) obsadili pouze čtyři asistenti: Hojsík, Slavík, Wilczek, Pelikán.
A osvědčení byli nasazování na zápasy s týmy rovněž ohrožených sestupem. „Už mě unavují řeči, kdo koho zná,“ nemíní se těmito fakty zabývat příbramský boss Jaroslav Starka. „Klidně se přiznám, znám všechny!“
A v podobné duchu pokračuje „Je mi úplně lhostejné, koho na naše zápasy komise nasadí. Ať se losují, nebo určují, to je mi jedno,“ říká. Navrhuje však řešení, „Všechno bych zúžil. V komisi by pracovali jen tři lidé, na první ligu listina osmi profesionálů, na druhou stejný počet a náhradníci.“
Podle něj by profesionalismus rozhodčích tyto dohady, spekulace a výhrady odstranil.
