Teplický dres mohl za posledních osmnáct let vyměnit stokrát, ale nikdy to neudělal. Naposledy v létě. „Nějaké nabídky jsem dostal,“ přiznává Pavel Verbíř, jehož jméno se stalo synonymem klubové věrnosti. Vzletná označení nemá rád, ale teď si musí zvykat. O víkendu odehrál za Teplice 500. utkání a definitivně se stal legendou.
Až za měsíc oslaví 38. narozeniny, do cíle jeho kariéry bude zbývat už jen sedm měsíců. Záložník Teplic Pavel Verbíř ji celou prožil v jediném klubu a sám nad tím dodnes kroutí hlavou. Jeho neobyčejný příběh totiž v roce 1992 začal úplnou náhodou.
Nebýt toho, že jste tehdy musel na vojnu do nedalekého Žatce, nikdy byste se asi do Teplic nedostal, že?
„Za to, že jsem strávil celý svůj fotbalový život v Teplicích, vděčím šikovnosti tehdejší vojenské posádky v Žatci. Využili toho, že pražská Dukla byla na zájezdu v Jižní Americe a aniž by to někdo věděl, během dvou dnů mě převeleli do Žatce. Pro mě to byl také šok.“
Jak to?
„Měl jsem se 5. ledna hlásit na Julisce, místo toho mi před Vánoci přišel rozkaz do Žatce. Dukla se mě pak ještě snažila převelet zpět, ale nepodařilo se jí to. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že tady v roce 2010 budu vyprávět, jak jsem strávil celou kariéru v Teplicích.“
Pavel Verbíř na těžkém terénu bojuje o míč s olomouckým Michalem Vepřekem • Foto Michal Beránek (Sport)
Není škoda to teď všechno najednou utnout? Vždyť tělo vám slouží a fotbal vás stále baví.
„Člověk v životě ani ve fotbale nikdy neví. Co když v zimě přijde nějaká zajímavá nabídka? (směje se) Ne, teď vážně. Řekl jsem, že to bude moje poslední sezona a ta slova stále platí.“
| 500 |
| Tolik zápasů v ligových soutěžích odehrál Pavel Verbíř za Teplice. Z toho 366 utkání v první lize, 87 ve druhé a 47 ve třetí nejvyšší soutěži. |
Před sezonou jste říkal, že si v zimě sednete a proberete, jestli budete hrát i na jaře. Kdo bude mít hlavní slovo? Vy nebo trenér Jiří Plíšek?
„To bylo špatně pochopené. Někde jsem četl, že možná skončím už v zimě, ale takhle jsem to neřekl. Poslední dvě tři sezony si vždy po půl roce sám v hlavě vyhodnotím, jestli jsem týmu ještě něco platný, a vždy jsem si na to odpověděl kladně. Stejný pocit mám zatím i teď.“
Takže ukončit byste to v zimě musel jedině vy.
„Přesně. V tomhle mám absolutní důvěru od pana Hrdličky (ředitel klubu – pozn. red.) nebo trenéra Plíška. Nechávají to na mně. A já chci odehrát sezonu celou.“
Jak jste k rozhodnutí pověsit kopačky na hřebík dospěl? Ještě v zimě jste takové úvahy zavrhoval, ale o půl roku bylo najednou všechno jinak. Spoustu lidí jste překvapil.
„Sám jsem byl zaskočený, jaký humbuk kolem toho vznikl. Každý čekal nějakou obrovskou senzaci, ale já chtěl jen jednou větou sdělit fanouškům, že odehraju poslední sezonu. Nic víc.“
Jenže navenek to působilo tak, že v omlazeném týmu, který začal kouč Plíšek budovat, už pro vás nebude místo, a vy proto raději ohlásíte konec.
„Sám dobře vím, že se kádr omlazuje a mně bude za měsíc osmatřicet. Ale trenér mi řekl, že dokud budu chtít, můžu zůstat. Znám svou roli. I zkušení hráči jsou v kádru potřeba.“
Váš spoluhráč Michal Doležal byl v létě v podobné situaci a raději odešel do Ústí. Tam je teď klíčovou postavou, zatímco vy jen střídáte. Nalákalo vás něco takového?
„Nezapírám, že jsem nějaké nabídky dostal. Ostatní kluby viděly, že nejsem tak vytížený, jak by si každý fotbalista přál. Ale odejít mě nenapadlo. Zeptal jsem se trenéra, jestli chce, abych zůstal a on odpověděl kladně. Proto jsem zůstal.“
Veterán Verbíř s přehledem proměňuje penaltu • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Popravdě, těžko si dovedu představit, že byste na sebe mohl po devatenácti letech navléknout jiný než teplický dres.
„No… To jste řekl dobře.“
Mimochodem, vy už jste na slovo legenda docela alergický, že?
„Nemám ho rád. To mi radši říkejte třeba služebně nejstarší hráč. Ale chápu, že když je člověk spjatý skoro dvacet let s jedním klubem, asi se tomu nevyhne. Je to něco atypického.“
Má takový status nějaké výhody? Netykáte si už s Františkem Hrdličkou?
„To určitě ne. Byl jsem tady sice dřív než on, ale netykáme si. Nebylo by to vhodné. Ale je pravda, že s ním mám asi trochu jiný vztah než ostatní hráči. Což je logické.“
Spočítáte, kolikrát jste s ním jednal o nové smlouvě?
„To si nevzpomenu. Ale můžu říct, že když jsme spolu jednali, dohodli jsme se pokaždé během pěti deseti minut. A obě strany vždy odcházely spokojené.“
Pořád si tyto záležitosti dojednáváte sám bez agenta?
„Jasně. První tři čtyři roky v první lize jsem spolupracoval s panem Nehodou, ale pak jsem zjistil, že v české lize manažera nepotřebujete. Možná tak při přestupu do zahraničí. Manažer se většinou objeví jen ve chvíli, kdy se hráči daří. Znám spoustu hráčů, které potkalo vážné zranění a v tu chvíli o ně manažer ztratil zájem. Navíc v mém věku už by mi byl k ničemu.“
Za měsíc vám bude osmatřicet. Je fotbal v takovém věku ještě zábava, nebo spíš už řehole?
„Tělo stárne a bylo by divné, kdybych tvrdil, že nejsem unavený. To je jasné, že jsem. Bolí mě záda, nohy, ale je to bolest, která během jednoho nebo dvou dnů zase odezní. Spousta lidí se mě ptá, jak to dělám. Masér Eda Poustka pořád kroutí hlavou: Řekni mi, co ty jíš?“
A co mu na to říkáte?
„Nechci poučovat a doufám, že si to nepřečte nějaký dietolog… Já během kariéry jídlo nikdy nijak neřešil. Prostě jsem jedl to, na co jsem měl chuť. Vím, kdy se musím hlídat, ale že bych se nějak omezoval, to vůbec ne. Možná i to je recept, jak hrát dlouho. Obrátit jídelníček a pitný režim naruby.“
V čem jsou současní mladí hráči jiní než ti v době, kdy jste začínal vy?
„Dneska se v české lize moc nezabezpečíte, takže jejich snem je hrát v cizině. Manažeři je pak na hřiště tlačí za každou cenu a oni někdy dávají najevo, jak jim je už naše liga málo a že ji přerostli. Aspoň mám takový pocit. Některým z nich chybí pokora.“
Opora Teplic Pavel Verbíř. • Foto Michal Beránek SPORT
Musíte v Teplicích mladé hráče často srovnat do latě?
„Nejsem žádný velitel. Jako všude se i tady nějaké problémy vyskytly, ale vyřešili jsme je a momentálně tady neběhá žádný hráč, který by potřeboval dvakrát týdně srovnat.“
Mluvíte trochu jako trenér. Napadá mě, netáhne vás to na lavičku?
„Ne. Fotbal dělám celý život a až skončím, chci zůstat v takové roli, abych byl mužstvu co nejblíže. Ale kdyby mě lákala trenéřina, určitě bych na tom pracoval už teď a studoval nějakou licenci.“
Máte o své budoucnosti jasno?
„Říkal jsem, že dokud budu aktivní hráč, nechci o tom mluvit. S panem Hrdličkou jsme se o tom už bavili a nějakou představu oba máme.“
Bojíte se konce kariéry? Tomáš Řepka říká, že to bude taková polosmrt.
„Ani ne. Bude to velká změna, ale zatím se tím nezabývám a užívám si každý trénink i zápas. Nechci se zbytečně stresovat nebo trápit, tak na to radši nemyslím. Horší to bude, až se ta chvíle přiblíží.“
Máte představu, jak bude vypadat vaše rozlučka?
„Ještě ne, je to daleko. Ale říkal jsem si, že bych mohl pozvat své bývalé spoluhráče nebo tak něco. Bude to určitě dojemné. U hráče, který stráví v jednom klubu dvacet let, to asi ani jinak nejde.“
Po tom zápase zujete kopačky – a co bude pak?
„To je úplně jednoduché. Vezmu si civilní boty a půjdu na pivo.“
| Narodil se 13. listopadu 1972 a s fotbalem začínal v Neratovicích. Prošel mládežnickými výběry Sparty, ale chytil se až na severu Čech v Teplicích. Na Stínadlech hraje nepřetržitě od svých devatenácti let až do současnosti. V roce 1999 si s Teplicemi zahrál předkolo Ligy mistrů, připsal si také deset startů za národní tým. V létě oznámil, že tato sezona bude jeho poslední. |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
