Hloušek se vrací: Jsem pro kluky povzbuzení
Osm měsíců na tento okamžik čekal. „Obrovsky se těším,“ vykřikuje slávistický záložník Adam Hloušek. Po těžkém zranění zkřížených vazů v koleni a následné operaci dnes pravděpodobně vyběhne na trávník. Červenobílé čeká v Edenu od 17.30 duel 3. kola Ondrášovka Cupu s Ústím nad Labem.
Před týdnem začal Adam Hloušek naplno trénovat spolu s týmem. Dnes by měl poprvé po vážném zranění naskočit do ostrého zápasu. „V nominaci na utkání bych měl být,“ libuje si jednadvacetiletá naděje Slavie.
Vracíte se po osmi měsících. Jaký je to pocit?
„Je to nádherné! Super bylo už to, že jsem mohl s klukama normálně trénovat. Když ráno vstanete a chystáte se na trénink s týmem, je to po takové době něco úžasného. Teď už jen poslední krůček – zápas. Těch osm měsíců jsem dřel jen kvůli tomuto okamžiku, abych se mohl vrátit. Šíleně se těším.“
Nejste z toho ani trochu nervózní?
„Vůbec ne. Chci si ten zápas hlavně užít. Klidně i na lavičce. I to by mi stačilo a neskutečně mě to bavilo. Ten pohled z tribuny už mě štve! Když jste na lavičce, víte, že jste zdravý a že jste připravený tam naskočit. Navíc se z tribuny na hřiště díváte z moc velké výšky a bývá tam větší zima.“ (směje se)
Koleno je jako nové?
„Doufám, že drží. Někdy se ještě ozve. Když máme trénink a pak den volna, tak je to v tom volném dni trochu horší. Musím s kolenem pořád něco dělat, aby bylo zahřáté a v pohybu. Jinak trochu zatuhne. Ovšem na druhou stranu to nesmím přehnat, aby se v něm z velkého zatížení neudělal zánět.“
Při tréninku se koleno vůbec neozve?
„To vůbec ne. Ale musím si na něj dávat pozor. Před každým tréninkem musím mít speciální rozcvičku. Takže chodím jako první, o půl hodiny dřív než ostatní, a v kabině si udělám stabilizaci a senzomotoriku, aby se koleno pořádně zahřálo a rozhýbalo. Pak jsem připravený a v tréninku necítím nic.“
Jak vás uvítali spoluhráči?
„Bylo tam z jejich strany nějaké pošťuchování a srandičky. Tijani Belaid na mě křičel Welcome back! David Hubáček si pochvaloval, že se mnou bude zase v zápasech jezdit na levé straně. Bylo to příjemné, kluci říkali, že jsem pro ně další povzbuzení.“
Nezasedl vám někdo během vaší absence místo v kabině?
„To si nedovolili. (směje se) Místo bylo volné a čekalo na mě, až si ho zase zaberu.“
Jak jste na tom po dlouhé pauze po fyzické stránce?
„Už v Německu na rehabilitaci jsem na sobě makal. Po návratu jsem začal dřít s naším kondičním trenérem Honzou Netscherem. Byly to dvoufázové tréninky, pořádná dřina. Ovšem svůj účel to splnilo.“
Na kolik minut byste si nyní troufl?
„Měli jsme teď takové modelové utkání se slávistickým béčkem a odehrál jsem druhý poločas. Byl jsem docela zadýchaný, ovšem jde o zvyk. I když jsem totiž zadýchaný, jezdit můžu dál. S fyzičkou problém nemám.“
Jak jste se během toho utkání cítil?
„Nevěděl jsem, co od toho čekat. Musím přiznat, že jsem se nepouštěl do nějakých větších soubojů, trošku jsem to vypouštěl. Ale koleno drželo a fotbalově jsem se cítil dobře. Bylo krásné mít na sobě znovu zápasový dres!“
Slavia je v krizi, jak jste její bídu prožíval?
„Člověku není moc dobře, když na to kouká jen z tribuny a klukům nemůže pomoct. Ale řekl bych, že herně už je to dobré. Plzeň jsme třeba v posledním ligovém utkání k ničemu nepustili. Máme problém jen se střílením gólů a věřím, že to zlomíme. Třeba už teď proti Ústí.“
