Lístky fuč, region na nohou. Šílené finále Vsetín - Zlín oživí „devadesátky“
Nebaví vás hokejová Chance liga? Její finále vás zaručeně dostane. I když jste z Karlových Varů nebo z Plzně. Přijeďte se podívat, jak spolu válčí nesmiřitelní sousedi Vsetín a Zlín. Vlastně radši zůstaňte u televize, na vyprodané zimáky se stejně nedostanete. Bude to velké. „Šílené,“ použije ještě silnější výraz Radim Kucharczyk, asistent vsetínského trenéra a dlouholetý extraligový útočník. Každopádně to bude stát za to. Prestižnější a sledovanější duel soutěž nenabízí.
Východ Moravy zase bude žít valašským derby, byť to není geograficky správný pojem. Ale budiž, v lidech je zakořeněný stejně jako rivalita mezi Vsetínem a Zlínem. Oba kluby dají dohromady osm extraligových titulů, současnost už však zdaleka tak slavná není.
Od soboty se do sebe opřou o patro níž, ve finále první ligy. Bude to fakt řežba, která pohltí celý region. „Je to skoro stejné jako před pětadvaceti lety. Bude to svátek pro celý kraj,“ vystihne atmosféru Radim Kucharczyk.
Klišé, že se po vstupenkách jen zaprášilo, na třetí a čtvrtý duel dokonale sedí. Zimní stadion Luďka Čajky bude příští středu a čtvrtek vyprodaný. Na starý zimák se narve sedm tisíc diváků. „Ve středu dokonce na několik minut spadl pod náporem lidí celý on-line systém nákupu lístků,“ informoval zdroj z klubu, který prodává cenný artikl za 300-600 korun.
O něco nižší ceny má protivník (250-450). Rovněž v jeho ikonickém chrámu s kapacitou lehce přes 5000 lidí má být o víkendu na první dvě bitvy totálně přecpáno. Vzhledem k rozestavěnému okolí stadionu a omezeným parkovacím plochám pořadatelé zajistí svoz fanoušků z nedalekého sídliště kyvadlovou dopravou.
Pětatřicet kilometrů, čtyřicet minut cesty autem. Nejdřív dlouho rovina, pak přejedete kopec Sirákov, zase rovina - a jste tam. V hlavním táboře „nepřítele“. Buď na Na Lapači anebo na stadionu Luďka Čajky. Dva staré zimáky se hodí před víkendem do gala, budou hostit největší derby od extraligového finále v roce 1999. V něm Vsetín na sklonku své zlaté éry smáznul protivníka 3:0 na zápasy. Za osm let však elitní společnost opustil a málem zkrachoval. Už šestnáct let se marně snaží o comeback.
Letos je mu nejblíže. Chybí vyhrát „jen“ dvě série. Finále Chance ligy a pak baráž proti Kladnu. „Já mám takové motto: Když už jsi ve finále, měl bys ho vyhrát. Cíl už jsme splnili, ale ještě ho chceme posunout, aby to vygradovalo,“ pronese třiačtyřicetiletý Kucharczyk, jenž teprve loni zabalil aktivní kariéru a na konci října převzal tým společně s Jiřím Weintrittem.
Zkušenější kolega je v roli hlavního, bývalý extraligový útočník se během zápasů zaměřuje na detaily, speciální herní situace v čele s přesilovkami. V kariéře toho zažil hodně, mimochodem i několik baráží. Jakmile se po odvolání Romana Stantiena postavil na střídačku áčka, začal pozorněji sledovat i největšího rivala. „V té době na tom byl Zlín ještě hůř než my,“ vybavuje si podzimní soužení. „Ale zmátořil se a právem je ve finále. Pro Chance ligu a hokej obecně je tohle to nejlepší, co se mohlo stát,“ nepochybuje.
V play off na sebe sousedi narazí po dlouhých čtyřiadvaceti letech. Do konfrontace se nedostávali ani v létě. Zlín za éry kouče Roberta Svobody odmítal hrávat přáteláky proti Vsetínu. „My jsme měli zájem každý rok,“ informuje Tesařík. „Když tam trénoval pan Svoboda a byl ve vedení pan Šolc, vždycky řekli, že už nechtějí hrát s dalším prvoligovým klubem. Pokaždé to padlo, i když jsem někdy kvůli tomu volával už v únoru,“ popisuje manažer. „Možná měli strach, že by se to i v přátelácích moc vyostřilo,“ uvažuje Kucharczyk.
Na vstřícný postoj narazili Vsetínští až po nástupu trenéra Rostislava Vlacha, s nímž Tesařík hrával za oba kluby. Na sklonku loňského srpna se obě mužstva potkala v rámci Zubr Cupu na Lapači, ovšem duel byl po první třetině za stavu 0:0 ve vedru ukončen kvůli mlze nad ledem a snížené viditelnosti.
Poslední dohrané derby mimo probíhající prvoligovou sezonu se tak datuje k 25. 8. 2009, kdy byl ještě mezi protivníky rozdíl dvou soutěží. Tomu odpovídal i výsledek 1:7 pro hosty ze Zlína. Sledovalo to 1119 diváků a jeden gól vítězů vstřelil útočník Bedřich Köhler, jenž bude v akci i letos. Stejně jako jeho spoluhráč Pavel Kubiš a asistent trenéra Oldřich Horák. (tehdy ještě obránce). Spousta ostatních aktérů finále byla tehdy v žákovském věku.
Totální rivalitu z „devadesátek“ už žádný z hráčů přímo nepamatuje. Přesto její kus přetrvává. Emotivní minulost se propíjí i do současnosti, byť nevraživost panuje hlavně mezi fanoušky. Bezpečnostní složky budou mít co dělat, aby udržely na obou stadionech a mimo ně pořádek. Nějakým excesům určitě nezabrání.
Aktivní hráčský pohyb mezi kluby občas proběhne. Třeba zadák-mistr světa Ondřej Němec před rokem zažil sestup s Berany a nyní dohrává kariéru ve Vsetíně, kde je doma. Ryzím odchovancem soka je jeho parťák Pavel Klhůfek, jenž ve zlínském áčku nikdy pořádně neprorazil. I jeho enormní motivace bude jedním z leitmotivů výjimečného finále Chance ligy. „Lidi na tribunách to strhnou,“ míní Kucharczyk. „Pro hokej je to dobře. Bude zábava,“ těší se.
