Nemůže být mrtvý, křičela matka hokejisty před márnicí
Proudy slz, zoufalý nářek, bolest, hysterické volání. Před jaroslavlskou nemocnicí Solovyov se už hodinu po tragickém pádu letadla Jak-42, při němž zahynulo 43 lidí, začali shromažďovat příbuzní obětí. Byli jako opaření, vyděšeně a zmateně postávali před vchodem. Doufali v zázrak, ten se ale nekonal.
Mnoho z pozůstalých si stěžovalo, že s nimi nikdo nekomunikuje. "Nikdo nám nic neřekne," plakala tiše matka jedno z mrtvých. "Koho se mám ptát? Kdy je přivezou... Nikdo naše chlapce nepotřebuje... Kašlou na ně," řekla reportérům listu Komsomolskaja pravda.
O dvě hodiny později se situace změnila. K nemocnici začaly přijíždět sanitky, které přivážely první mrtvé. Z jedné z nich vystoupili záchranáři a opatrně vyndali tělo zabalené v černém pytli, přeložili ho na nosítka a odvezli do útrob nemocnice.
Za pár minut vešli dovnitř rodiče první z obětí, aby potvrdili identitu svého syna a odevzdali krev k testům DNA. Ven vyšli zhroucení, všechny jejich naděje pohasly. Za několik málo hodin bylo nemocniční nádvoří plné truchlících příbuzných.
Nechtěli tomu věřit
"To není možné, leží tam mrtvý, to nemůže být pravda," opakovala neustále drobná blondýnka, která patrně právě identifikovala svého partnera. Vypotácela se před vchod a tam omdlela. Okamžitě se k ní seběhli lékaři a naložili ji na nosítka.
"Nemůže být mrtvý. Chci ho vzít domů, ať mi ho dají," křičela zoufalá matka hokejisty Alexandra Kaljanina, které se, stejně jako všem ostatním na místě, během vteřiny zhroutil svět.
Dvě rodiny mají naději
Naději stále mají rodiny dvou pasažérů, kteří pád letadla přežili, Alexandra Galimova a Alexandra Sizova. Ti v nemocnici bojují o život a jejich stav je i nadále kritický. Navíc je teď pravděpodbně čekají dva nejtěžší dny, které rozhodnou o tom, jestli přežijí. Podle lékařů totiž většina popálených pacientů umírá právě třetí a čtvrtý den od zranění.
