Petr Rachůnek ukázal fotky z míst, kam nikdo nesměl
ROZHOVOR: Petr Rachůnek, vzdálený příbuzný hokejisty Karla Rachůnka (†32), navštívil v Rusku místo letecké katastrofy a byl i na stadionu Lokomotivu Jaroslavl, kde se při tryzně za mrtvé hokejisty sešlo celé město. Podařilo se mu udělat exkluzivní fotky z místa dopadu letadla i vyfotit letušku, která viděla živé hokejisty jako poslední. Rachůnek se díky svému jménu dostal do míst, kam neměl přístup žádný jiný reportér. Setkal se s Putinem, zašel do klubu, kde hráči slavili vítězství a prožil minutu ticha v kabině Lokomotivu.
„Všichni tím byli hluboce zasaženi, to nebyla žádná póza nebo něco organizovaného. Plakali, nebo měli blízko k pláči. Ta místa měla zvláštní atmosféru. To, že někdo třeba kvůli smutku ani nedokáže nic říct, je mnohdy víc, než kdyby začal vyprávět,“ říká Petr Rachůnek, když bilancuje svou smutnou čtyřdenní cestu, z níž Blesku zprostředkovával své zážitky.
Byl jste přímo na letišti. Jaký tam mají místní názor na příčinu nehody?
„Hasiči byli přesvědčeni, že dráha byla kvůli očekávaným příletům politiků do Jaroslavle pro ten osudný let příliš zkrácena.“
Letadlo mělo krátce po startu srazit jakýsi stožár, který ho poškodil. Viděl jste jeho zbytky?
„Ne, všechno bylo odklizeno. Ale podle místních k tomu skutečně došlo. A nebyl to nějaký proutek s průměrem pár centimetrů, Rusové tomu totiž říkali »bášňa«, tedy něco jako věž. Podle nich, nebýt té kolize, pilot by odletěl. Takhle prý kvůli tomu začal ve vzduchu hořet motor.“
Mluvil jste s některými z pozůstalých?
„V sobotu na stadionu s paní Galimovovou, matkou hokejisty, který havárii přežil a zemřel až pět dnů poté. Byla zdrcená, ale věřila, že její syn přežije. Možná bych spíš měl použít slovo doufala.“
Dá se říct, že ta tragédie zasáhla celé město, nebo jste se setkal s někým, komu byla lhostejná?
„Prožívali to naprosto všichni. U hřbitova se dotýkali aut, které vezly mrtvé… Všude bylo plno lidí, kteří neskrývali hluboký žal. Silná byla také ranní mše v pravoslavném kostele. Uprostřed byly rakve. Když lidé odešli a v kostele zbyly jen ty rakve, vyzařovala z toho definitivnost.“
Jak se k vám Rusové chovali, když poznali, že jste cizinec?
„Naprosto vstřícně. Vždy se zeptali, odkud jsem, pak následovalo: Čech? Jste náš bratr… Třeba taxikáři mě svezli většinou zadarmo. Když jsem si chtěl při oficiálním rozloučení třeba vyfotit obrázek Jana Marka, tak Vladimír Putin čekal, až to udělám. Všichni se mi snažili vyjít vstříc."
Setkal jste se i s letuškou, která hokejisty vyprovodila do letadla?
"Ano, řekla mi, že jim popřála štěstí. Pak za nimi zavřela dveře a oni šli k letadlu."
Jaký měli fandové Lokomotivu názor na české hráče?
„Milovali je. Většinou dokonce tvrdili, že Češi ten tým táhli. Ruslan, bývalý hokejista, říkal, že byli přátelský, drželi partu. Kapitán Rachůnek hrál srdcem i duší. Prý se takovému kapitánovi mohl rovnat jen Fetisov.“
Nezáviděli jim jejich vysoké příjmy?
„Hokejisti tam byli za idoly. Taxikář mi vyprávěl, že oni všeho dosáhli pílí a tím, že makali. Nedostali nic zadarmo. Zatímco u politiků se to říct nedá, ti se vydrápali nahoru různými jinými způsoby. Ten taxikář, který mi to povídal, měl nejradši Marka.“
Jaký byl váš nejsilnější zážitek?
„Chvilka ticha v šatně, kde se ti kluci převlékali. Vzal mě tam v sobotu jeden z trenérů - šel se mnou a pak mě tam nechal samotného. Bylo tam hrobové ticho. Jejich skříňky, věci, které tam odložili. Jel jsem po tom očima a na všechny jsem myslel.“
