ROZHOVOR - Hokejové Rusko velebí Miloše Říhu, podceňovaný Atlant Mytišči dál ohromuje KHL: po sobotním sestřelení Jaroslavle 8:2 rozrazil finálovou bránu a zahraje si o Gagarinův pohár. „Jsem šťastný, ale hrozně vyčerpaný,“ povídal včera kouč do telefonu.
Motivátor Říha zase kouzlil! Český expert vybláznil outsidera! Tak píší v Rusku o historickém úspěchu bojovné party z moskevského předměstí. Pochvalné titulky, to jistě. Ale není divu, že Říhu už nebaví. „Mrzí mě, že se tak o mně píše,“ prohlásil.
To proto, že to vypadá, že umíte tým nažhavit, ale to je tak všechno?
„Ano. Píše se a říká, jak jsem zdatný psycholog a motivátor. Že křičím a burcuju hráče, to je jasné. Ale já jsem hlavně trenér, který musí hráče něco naučit. Motivovat a hrát na emoce můžete jeden zápas, pak už musíte mít hru postavenou na taktice, disciplíně. Ale my jsme potvrdili, že máme vybudovaný dobrý obranný systém, kvalitní přechod do útoku, několik variant změn v utkání.“
Cítíte se na trenérském vrcholu? Anebo jsou vaše dva tituly se Slovanem Bratislava pořád výš?
„Momentálně cítím, že tohle je největší úspěch. Triumfy se Slovanem byly krásný, jenže KHL je druhá největší liga na světě, enormně sledovaná soutěž, všude samí světoví hráči. Zatím mi to ani nedochází. Teď si hlavně užívám klidu, mimo toho všeho bláznovství.“
Věříte, že jednou dostanete na starost český národní tým? Anebo se spíš dočkáte převzetí sborné?
„Nic takového neočekávám, motivátory přeci do reprezentace neberou (směje se). A dostat Rusko podle mě není možné ani teoreticky. Rusové jsou hrdí lidé, nepřipustí, aby jim hokejový nároďák převzal cizinec, natož Čech. Ve fotbale tu bariéru prolomili, ale v hokeji se to v dohledné době nestane. Po Bykovovi budou někoho hledat, ale do českého hokeje nesáhnou. S námi je pojí obrovská rivalita, spíš se poohlédnou po Kanaďanovi nebo Američanovi.“
Měl jste po postupu bouřlivou noc?
„Kdepak. Já byl strašně utahanej. Dal jsem si jen lahvinku vína a šel spát. Bylo toho už moc. V pátém zápase jsme ztratili postup pět vteřin před koncem, pak jsme prohráli prodloužení. Museli jsme se znovu dát do kupy a Jaroslavl dorazit. Přitom play off hrajeme skoro bez odpočinku, máme dlouhé série. Proto jsem byl rád, že jsme to dotáhli a já mohl v klidu být chvíli sám se sebou, vypnout hlavu.“
Přitom jste měli mít s Atlantem dávno dovolenou, ve čtvrtfinále váš tým prohrával s Petrohradem 1:3 na zápasy.
„Nebylo to lehký. Ale těžké situace zvládáme, kluci vědí, že vždy záleží jen na nich. Jak oni za to vezmou. Z té Jaroslave, kde jsme tak blbě prohráli, jsem jel domů autem. Při jízdě jsem to ze sebe všechno vykřičel (usmívá se). Druhý den už jsem byl zase v pohodě, všichni jsme se srovnali a šli perfektně připravení na sobotní zápas.“
Kouč Omsku Summanen v play off zešílel, při průběhu sérií Atlantu by mnozí trenéři také kolabovali. Co vy a infarkt, nepokoušel se o vás?
„Ne, zatím nevím, co to infarkt je (směje se). Ale na střídačce mi bylo všelijak. Když vám nejzkušenější hráč 15 vteřin před koncem nutně potřebuje dát gól a ještě na to jde tak hloupě, místo toho, aby to podržel. A z protiútoku pak přijde vyrovnávací gól pět vteřin před sirénou. My si tu cestu zkrátka neděláme lehkou. Nevím, jestli mužstvo zkouší mě, anebo sebe.“
Ovšem přežité kritické chvíle vás o to víc posílí, ne?
„Určitě. Po ztracených zápasech hrajeme naopak ve velké euforii. Jako bychom nebyli vůbec unavení.“
Porazit v play off 8:2 nabitou Jaroslavl však není normální, nemyslíte?
„To samozřejmě nikdo nečekal. Vedli jsme 3:0 na zápasy a když Jaroslavl u nás poprvé vyhrála, začalo se psát, že Lokomotiv bude prvním týmem historie, který to otočí čtyřmi výhrami v řadě. Že my nejsme tak dobří a čerství. A vidíte, potvrdili jsme, že sil máme dost. V sobotu jsme předvedli parádní hokej, hráli jsme naplno až do konce. Z kluků spadl tlak, hráli náramně, užívali si to. K tomu ta fantastická atmosféra.“
A vy jste se kochal.
„Užíval jsem si to. Bez nervů je to najednou úplně jiné než obvykle. Je fakt, že my jsme tak jednoznačné a odpočinkové zápasy měli za celou sezonu maximálně dva. Jinak všechny naše výhry byly o gól, o dva. Pro kluky je to obrovský úspěch, pro nás trenéry, pro celý klub. Když jsem do Atlantu v říjnu přišel, všichni byli prázdní, bez energie. Dnes tady nenajdete člověka, který by týmu něco nedal. Hráči nastupují pod injekcemi, zranění, jdou přes bolest. Je to tu fantastický.“
Na vlně euforie se vezete i vy, po utkání jste na ledě odhodil sako a poklonil se týmu…
(usmívá se) „Kluci si to zasloužili. Já na ně celou dobu tlačil, nedal jsem jim vydechnout ani na minutu. Pracovali opravdu vzorně a jí cítil potřebu dát jim najevo, že si toho moc vážím. Takže tou poklonou jsem jim děkoval.“
| 2 výhry, 2 porážky 2002 titul se Slovanem Bratislava 2003 s Pardubicemi prohrál v sérii se Slavií v 7. utkání 2005 titul se Slovanem Bratislava 2007 s Pardubicemi nestačil na Spartu |
