Na hokej má jasné názory a nebojí se je říct. Takový je Jakub Petružálek, nejproduktivnější Čech KHL, který ve středu se svým Chabarovskem neuspěl proti pražskému Lvu poměrem 2:5…
Jaký dojem ve vás převládá po utkání v Česku, které jste ale se Lvem ztratili?
„Nerad takovéhle zápasy hraju, protože je zbytečně moc věcí okolo, každý vás prosí o lístky a nemůžete se úplně soustředit na samotné utkání. I když samozřejmě potěší, že vás hodně lidí chce vidět. Jsem rád, že se taky dostanu do Čech z toho stereotypu, tohle vyčistí hlavu, stejně tak se těším na reprezentační sraz…“
Starosti s lístky vás ovlivňují i přímo na ledě?
„To ne. Jakmile vlezu na led, snažím se soustředit už jen na zápas. Tentokrát tam navíc byla extra motivace předvést se před lidmi a porazit Lev. Na nich je totiž deka, prohráli osm zápasů a ani proti nám nepředvedli nic světoborného, hrají jim tam jen dva tři hráči a zbytek se podle mě pořád hledá. Beru, že to asi není lehký, je na nich velký pressure (tlak), ale proti nám vyhráli, hráli líp.“
„Jen patnáct, vyloženě pro rodinu, pro nejbližší. Doufám, že se nikdo nebude zlobit, že jsem mu lístky nesehnal. Ale na stadionu bylo málo lidí, takže vstupenky byly dostupné, a kdybych je měl shánět pro každého kamaráda, nebo pro toho, kdo si jenom vzpomene, nedělal bych nic jiného a nesoustředil bych se na přípravu na zápas.“
Jak se vám hrálo proti Zdeno Chárovi?
„No, na to, že to je nejlepší obránce v NHL… Asi mu dělá problémy větší kluziště a rychlejší hráči. Na malém hřišti může lépe uplatnit to svoje obrovské rozpětí. Proti nám udělal chybu, z které jsme dali druhý gól. Ten byl vyloženě jeho, ztratil puk ve středním pásmu. Ale jinak je obrovský! Ovšem myslím, že má problémy, když se okolo něj rychle bruslí a dávají se puky za něj, menší hráče tolik nestíhá.“
Vám se zatím vede výtečně, držíte se ve špičce bodování. Probíhá sezona podle vašich představ?
„Spokojenější bych byl, kdyby se víc dařilo týmu. Byla od nás přece jen větší očekávání. V minulé sezoně nikdo nečekal, že na protivníky vyrukujeme s takovým herním stylem, jaký jsme měli, ten ale bohužel letos nepředvádíme. Každý zápas až na pár výjimek nám hraje jen jedna dvě lajny, třetí čtvrtá to nepodpoří a to je znát, když hrajete proti týmům, které hrají consistently (vyrovnaně) celý zápas a šlapou jim všechny formace.“
„Jsem na to zvyklý. Mám v týmu tři finské kluky a je pro mě jednodušší mluvit anglicky, nebo teď už i Rusky. Česky už tolik nemluvím, jen s rodiči nebo s přítelkyní. Některá slovíčka jsou pro mě v angličtině opravdu jednodušší, ale to neznamená, že bych česky zapomněl.“
Nelákalo by vás angažmá ve Lvu?
„Nikdy neříkej nikdy, ale už jsem několikrát řekl, že nerad hraju v týmu, kde je víc než jeden dva Češi. Mám zkušenosti, že to nedělá dobrotu a vyhovuje mi, že jsem většinou nehrál s žádným Čechem nebo Slovákem. Pak když se týmu nedejbože nedaří, začne se to svalovat i na to, že mluvíte v kabině česky, začnou se hledat chyby. Mám radši, když je v týmu jeden, maximálně dva Češi nebo Slováci a je spíš potřeba zapadnout do týmu…“
Zrovna stížnosti na češtinu byste asi ve Lvu neslyšel, ne?
„To ne, ale zase vím, jaká je česká nátura. Češi se pořád snaží hledat nějaké kličky. Já se něčemu naučil v Americe, hlavně profesionalitě a tu ne každý z českých hokejistů umí dodržovat. Proto mi vyhovuje, když jich v týmu není tolik.“
Takže spolupráce s Petrem Vránou, která vám v minulém ročníku tak klapala, už vám neschází?
„To zase ne. To víte, že by bylo ideální hrát deset patnáct let s tím, s kým chci, ale tak to nikdy nejde. Tohle vyjde maximálně někomu v NHL, kdo má takovou pozici, že si řekne, koho k sobě chce a vedení toho hráče udrží. Každý je ale nahraditelný, já i Péťa Vrána. Bohužel, v Amuru ho neudrželi, i když to dostali za úkol a on odešel do Lva. Určitě by bylo příjemnější, kdyby u nás hrál dál, bylo by to jednodušší, protože jsme na sebe byli zvyklí, dělali jsme spolu hodně bodů, ale on si holt vybral Prahu. Já mu jen přeju a doufám, že se mu tu bude dařit. Jsme spolu aspoň pořád v kontaktu, píšeme si tak každý druhý den.“
