Petružálek ukázal Gagarina. Pohár nikdo nehlídá, bodyguardi dostali volno
Cvak, ještě jednu fotku. Podpis. Poděkovat… A další na řadu. Jakub Petružálek protahuje ruku, která dostává zabrat od vypisování autogramů. Vedle něj se paprsky odpoledního slunce odrážejí od lesknoucí se trofeje. Gagarinův pohár pro vítěze KHL, který na jaře vyválčil s moskevským Dynamem, ukázal v úterý před litvínovským stadionem stovkám fanoušků.
Dělal si obavy, jestli má tenhle podnik vůbec smysl. Jestli dorazí aspoň někdo… A strachovat se vůbec nemusel.
Ještě než Jakub Petružálek hodinu před startem programu vůbec dorazil k litvínovskému zimáku, už tam přešlapovaly skupinky nedočkavců. Ať už prcek v dresu Dynama s útočníkovým číslem 88, nebo slečny chystající své mobily na nové úlovky do galerie fotek.
Otravné vedro proříznula příjemná dešťová sprška, pak už se stále se plnící parkoviště dočkalo. Místní odchovanec vyzvedl z mohutného pouzdra momentálně nejvýznamnější křapáč evropského hokeje. A že to byla docela tíha. „Gagarin“ totiž váží přes dvacet kilo, v Rusku tradičně nešetřili drahými kovy při jeho tvorbě. Kam se hrabe šestnáctikilový Stanley Cup…
Petružálek převzal trofej na dva dny po kolegovi Filipu Novákovi, který si s ní užil víkend v Českých Budějovicích.
Když po sezoně odletěl z Moskvy, nestihl si ani potřást rukou s prezidentem Putinem, účastnit se přehlídky ve městě, či „zapařit“ s Alexem Ovečkinem, který za tým válel při výluce. Vše už měl jen zprostředkovaně, to hlavní si užil teď doma.
Než reprezentační forvard ve středu poslal pohár letadlem zpátky na východ, v pondělí si užil slavnostní večeři s rodinou a známými.
„Poseděli jsme v restauraci, nic velkého. Kromě toho jsem stihnul ještě zajet za dvěma trenéry, kteří mě vychovali a byli jsme i za jedním skalním fanouškem v nemocnici, kde leží po těžké mozkové mrtvici,“ přiblížil. Sám si „Gagarina“ vyfotil z nesčetně úhlů, nalil do něj přípitek. Anebo na něj jen tak zíral…
„Je krásný. Když jsem si procházel jména na štítcích nebo jsem si ho zase zvednul nad hlavu, vybavil se mi ten poslední zápas play off. Říkám si, že už nic takového nemusím v životě vyhrát a jsem moc rád, že jsem mohl takovou věc přivézt i tam, kde jsem vyrůstal,“ líčil Petružálek, když se v prostorách litvínovského fanshopu chystal na včerejší akci.
Pohár stál vedle něj jako kus nábytku, předtím ho v pouzdře přivezl jen tak v kufru auta. Jak to? Vždyť takový Stanley Cup má své bodyguardy a přísná pravidla zacházení…
„Tohle není tak striktní. Gagrina dovezli dva mladí kluci z Ruska, ale jsou benevolentnější. Vzal jsem jim tu hotel a dal jsem jim dva a půl dne volno. Pak ho jen povezou na letiště. Mám radost, že pohár nikdo zbytečně moc nehlídá, aspoň si na něj lidi můžou sáhnout nebo si ho potěžkat,“ líčil jeho spokojený držitel.
Když vystoupil před zaplněné prostranství před zimákem, přivítal ho potlesk. Robert Kysela, ředitel místního klubu, pak připomněl, že do Litvínova už dvakrát zavítal Stanley Cup, teď druhý nejcennější hokejový pohár. „A doufám, že vám tu jednou konečně ukážeme i ten extraligový,“ slíbil fanouškům Kysela.
Následoval další potlesk. Ten hlavní ale patřil Jakubu Petružálkovi.
