Legenda v Chomutově! Dacjuk se chystá na KHL: Cílem je titul
Česko vítá hokejovou legendu. Na kemp do Chomutova se nenápadně přiřítil jeden z nejoceňovanějších hráčů ruské hokejové historii. Pavel Dacjuk, skromná, ale skutečná superstar, někdejší ikona Detroit Red Wings, nyní nově ve službách Jekatěrinburgu, odkud 41letý centr pochází. „V Česku už půjdu na led,“ vzkázal fanouškům.
Na světě pořád není mnoho hráčů, kteří na ledě předvedou tak skvostné kousky jako tenhle tichý sympaťák. Pavel Dacjuk dokázal povýšit hokej na umění, v jeho podání je honění se za černou gumou poezií. Jeho nahrávky, myšlení… Ne, Dacjuk byl a je jenom jeden. Že má po čtyřicítce splněno, hotovo a do mateřského klubu se vydal jen klouzat? Ani náhodou. „Nemůžeme mít jiný cíl než titul,“ řekl před odletem do Čech klubovému webu dvojnásobný šampion Stanley Cupu, olympijský vítěz a mistr světa, jenž poslední dvě sezony strávil v Petrohradu.
Co zdraví, drží?
„Vše je v pořádku, rehabilituju dle plánu. Trénuju jak individuálně, tak s týmem.“
Takže na soustředění už budete bruslit s mužstvem?
„Ano, plánuju, že v Česku se budu připravovat s týmem.“
Jekatěrinburg každým rokem stupňuje své ambice, co mu chybí, aby byl v Rusku nazýván top klubem?
„Každý má svou vlastní představu, jak by měl vypadat špičkový klub, počínaje každodenním životem a konče vším ostatním. Hokejovýma očima je top tým ten, který každoročně dokazuje svoji konkurenceschopnost, udržuje si vysoké místo v tabulce. Avtomobilist se vydává správnou cestou, ukazuje to výsledky, úspěchy, ale i náladou fanoušků, zájmem všech lidí. Ve městě se hokej hodně skloňuje a rozebírá, což je dobře.“
Jaké individuální cíle si před sebe kladete?
„Každý náš hráč si zadává maximální úkol – pohár. Žádný jiný cíl nevidím.“
Máte dostatečné hráčské zdroje na splnění mise?
„To není správně položená otázka. Samozřejmě, že ano! Proto jsme se tady všichni sešli. Management, trenéři, personál, hráči, fanoušci. Všichni jsme tu jen kvůli jednomu účelu, žádnému jinému.“
Řadíte se k nejstarším hráčům ligy, považujete to za výsadu, anebo i očekáváte jistou shovívavost druhých?
„Každý se k tomu může stavět po svém. Já neočekávám žádnou shovívavost, nějaké odpustky. Ale bude lepší v mém případě zmiňovat, že jsem poměrně zkušený hráč.“
Do Jekatěrinburgu se vracíte po 19 letech. Proč vaše cesta domů do rodného klubu trvala tak dlouho?
„Ne vždy se všechno vyvíjí podle ideálních představ. Míchají se do toho různé okolnosti a každý z nás má svoje. Každopádně jsem velmi šťastný, že jsem se do Jekatěrinburgu mohl vrátit a hrát pro své vlastní fanoušky. O tomhle jsem vždy snil. Nejde jenom o to být u toho, ale pomoci mužstvu a učinit naše lidi šťastnými.“
Neuvažoval jste spíš o přestupu do role manažerské nebo trenérské?
„Nedomnívám se, že by mi to v tuto chvíli sedělo. Jsem pořád hokejistou, dělám to, co miluji, a chci si tyto okamžiky co nejvíc vychutnat.“
Vaše sounáležitost s rodným městem je dostatečně známá. Proč vlastně?
„Tohle je zkrátka moje rodné město, mám na něj hromadu krásných a silných vzpomínek, žije tu spousta kamarádů a známých. A k tomu připočítejte můj dětský sen – hrát za místní tým. Když jsem tady začínal, jmenoval se ještě jinak (Dynamo, Energie), ale to teď není důležité.“
Automaticky se s vámi počítá jako s kapitánem…
„Zrovna tohle pro mě není vůbec důležité. Jsem připraven pomoci týmu v jakékoli roli. Možná bez té nášivky to bude ještě lepší.“
Našel jste v klubu něco, co vám dřívější časy připomnělo?
„Všechno se změnilo. Hokej je jiný, mentalita hráčů je odlišná, lidé se změnili. Ale našel jsem tu několik lidí, kteří pro klub pracovali už tenkrát. Vidět se znovu bylo velmi příjemné.“
Poslední dva ročníky KHL jste strávil v Petrohradu, jak moc jste sledoval dění v Jekatěrinburgu?
„Samozřejmě jsem výsledkům věnoval pozornost, komunikoval s přáteli, kteří v Jekatěrinburgu na hokej chodili, a diskutovali jsme o všem možném. Čeká nás spousta zajímavých a klíčových zápasů. Kvůli tomu hokej zbožňujeme.“
Jak vnímáte, že kouč Martěmjanov staví laťku velmi vysoko, nehledě na složení kádru?
„Nikdy jsem neviděl jména, která by hrála sama. Na této úrovni je naprosto nutné pochopit, že každý trenér bude od vás vyžadovat maximální nasazení. Pak to má cenu, pak je to i zajímavější pro nás hráče. Pokud je po vás požadováno maximum, bojujete i sám se sebou, abyste maximum skutečně předvedli. Nikoli jednou, ale každý den musíte dokazovat svoji úroveň.“
Byl jste zvyklý na roli lídra, dokázal byste se smířit s pozicí ve druhém nebo třetím útoku?
„Pro mě je důležité být týmu prospěšný. Považuji za zásadní, aby se náš tým postupně zlepšoval, aby se hráči jeden vedle druhého rozvíjeli. Tohle je otázka pro trenérský štáb, aby mě co nejlépe využili ve prospěch nás všech.“
Co byste nakonec vzkázal svým příznivcům?
„Děkuji jim za vřelé přivítání ve městě. Kdykoliv se vypravím ven, cítím od nich energii. Je skvělé, že se nyní budeme vídat častěji a budeme spolu komunikovat jak v aréně, tak i mimo ni.“
