Jágr učí Červenku. Překládám, chci dva platy

Nejdřív seděli vedle sebe a chvíli vykládali společně, na Romanu Červenkovi bylo cítit, jak hokejového virtuosa a nového parťáka „žere“. Pak Jaromír Jágr na chvíli odešel. „Mladej to zvládne sám, neboj,“ smál se.

Vyřídil telefonát, vrátil se, pak zase odběhl. „Není možný, abych s tímhle cucákem dělal ten rozhovor celou dobu,“ vykládal pobaveně. Přeci jenom pokus dát obě hvězdy Omsku dohromady aspoň částečně vyšel. Jágr (38 let) s Červenkou (24 let) seděli ve foyer hotelu Sommer v rámci soustředění Avangardu ve Füssenu. Do oken přitom bušil liják. Typický obrázek...

Jak se po tvrdých trénincích cítíte?
Červenka: „To víte, je to znát. Děláme dost věcí na nohy. A i když jsem předtím taky hodně posiloval, tak tohle je nový trenér, jiné cviky.“
Jágr: „Jo, jen si zvykej, chlapče.“

Vy jste v pohodě?
Jágr: „Zatím jsme měli pár tréninků, ale čekal jsem to horší, abych byl upřímný. Dva měsíce jsem předtím vůbec nic nedělal a třeba to bylo dobře. Tělo si někdy taky potřebuje takhle odpočinout.“

Bolavé koleno, které jste si poranil ve finále šampionátu, už je dobré?
Jágr: „Ano, musím to zaklepat.“ (a poklepává na stolek)




Jaromír vám, Romane, překládá, protože angličtinou ani ruštinou moc nevládnete. Jistě už jste si na toto téma vyslechl nějaké fórky, ne?
Červenka: „Ani tolik ne.“
Jágr: „Fakt ne, jo? Tak počkej!“ (směje se)
Červenka: „Je pravda, že mi moc pomáhá, umí rusky i anglicky, takže ví, co po mně trenér chce. Já neumím pořádně ani jeden jazyk, takže je to pro mě trochu složitější. Jsem rád, že mě v tom nenechá.“

Co za to, Jaromíre, budete chtít?
Jágr: „Zasloužím si dvě smlouvy, už jsem se o tom bavil s vedením. Jako hráč i překladatel! (chechtá se) Ale zase se zdokonalím, mluvím tady anglicky, rusky, česky... Takže si nemůžu stěžovat. A to nevím, co ještě přijde.“ (z hotelu zrovna vychází servírka, které končí služba, a Jágra německy zdraví: „Tschüss.“ Jágr ihned stejně odpoví: „Čus!“ A se smíchem dodává: „Vidíte, už umím i německy. Ta paní se nás ptala, jestli nechceme džus!“ A česky na ni volá: „Ne, díky. Nechceme.“)

Rýpnete si občas do spoluhráče, že se vůbec nedorozumí?
Jágr: „Ne, to zase ne. Musíte se na to dívat z jiného pohledu. Kdyby uměl jazyky, tak by za Omsk asi nehrál. Je to tady pro něj v životě další zkušenost, dva roky bude hrát v KHL a rusky se naučí. Potom třeba bude hrát v NHL a začne mluvit anglicky. No a nakonec bude umět ještě líp než ty! Aby ses nemusel takhle ptát. (usměje se) Na starý kolena třeba půjde do Německa a naučí se i tuhle řeč. Tak to v životě chodí. Každý má svoje. Kdyby se živil překladatelstvím, tak by asi bylo smutné, kdyby neuměl ani jeden jazyk. Ale on je hokejista.“

Od spolupráce dvou Čechů si ruský klub hodně slibuje • Barbora Reichová (Sport)

Ani vy jste zezačátku v NHL neuměl moc anglicky, že?
Jágr: „To tedy ne. Měl jsem to ještě o něco těžší v tom, že jsem byl první Evropan, který hrál za Pittsburgh, celkově jich v NHL moc nebylo. A už vůbec ne z těch bývalých komunistických zemí, takže byla vůči nám hokejistům trochu averze. Měl jsem sice výhodu, že jsem byl mladý, ale nikdo mi to neulehčil. Brali mě jako člověka, který jim ukradnul práci.“

Romane, cítíte jako svou velkou nevýhodu, že jste se nestihl naučit ani anglicky? Nevyčítáte si to?
Červenka: „Malinko jo... Ale zase pokud v té zemi aspoň chvíli nežijete, tak se ten jazyk vlastně pořádně nenaučíte. Doteďka jsem hrál v Česku, což je znát. Jasně, mohl jsem se trochu líp připravit, aspoň nějaký základy, ale teď už je pozdě.“
Jágr: „Červus, neboj, já tě nedám!“

Určitě jste rád, že kolem sebe máte české hráče.
Červenka: „To jo. Ani si nedovedu představit, jaký by to bylo, kdybych tady byl sám. Taky bych to nějak zvládnul, ale bylo by to mnohem složitější. Kluci mi to mohou ulehčit. Za to jim děkuju.“

Co azbuka?
Červenka: „Co to je? (směje se) Už jsem se naučil, jak vypadá moje jméno na papíře. Takže vím, kdy a v kolik mám kde být. Jinak je to slabý. Žádná sláva.“

Romane, už znáte spoluhráče?
Červenka: „Tak třeba tady Jardu poznám určitě.“
Jágr: „Tak to seš bystrej, gratuluju.“
Červenka: „Už znám kluky z prvních dvou formací, z těch dalších už tolik ne, jsou to většinou dost mladí hráči.“

Vybavujete si ten moment, kdy jste poprvé zaznamenal, že existuje „nějaký“ Jágr?
Červenka: „To už musí být hrozně dávno, vždyť Jarda začal být hvězdou už někdy v osmnácti, co šel do NHL.“
Jágr: „To už je dvacet let... Hm, kolik asi bylo tobě v tu dobu?“
Červenka: „Čtyři. (smích) A chvíli potom už jsem ho samozřejmě začal v NHL sledovat, dělal tam neuvěřitelný věci.“



A vy jste Romana poprvé zaznamenal kdy?
Jágr: „No tak na to snad nemusím odpovídat, ne? (pobaveně) Co já vím...“ Jistě jste doma měl Jaromírův plakát...
Červenka: „Samozřejmě, pár jich viselo v pokojíčku.“

A vy jste snad žádný Romanův neměl?
Jágr: „Já si ho domů pověsím až příští rok. Podle toho, jak mu to půjde.“ (směje se)

Který z Jágrových gólů vám nejvíce utkvěl v paměti?
Červenka: „Těch bylo... Ale jako první si asi vybavím ten, který dal v roce 1991 v play off s New Jersey Devils. Jak si jednou rukou potáhnul puk od mantinelu a pak ho tam parádně šoupnul... (Jágr zrovna nemůže reagovat, jak se mu tenhle jeho gól líbil, protože na chvíli odběhnul...) Nebo ta jeho trefa proti Američanům ve čtvrtfinále v Naganu. To jsou věci, které si pamatují asi všichni.“

Napadlo vás, že byste si s ním mohl zahrát?
Červenka: „Jako každý malý kluk jsem si říkal, že bych chtěl být jako on. Ale zahrát si s ním? V tu chvíli jsem ani netušil, že to bude možné. To je vlastně spíš jako sen. Něco báječného. Už jsem kolikrát říkal – pro mě je to obrovská čest a zkušenost. Vím, že se od něj můžu hrozně moc naučit. Můžu vedle něj získat.“

Hokejisté, kteří s ním hráli v minulosti, potvrzují, že vedle něj neuvěřitelně vyrostli.
Červenka: „Samozřejmě si to uvědomuju. A i kvůli tomu jsem se rozhodnul do Omsku jít, protože hrát vedle takové osobnosti? Co víc si člověk může přát. To se hned tak někomu nenaskytne. Moc si toho vážím.“ (Jágr se opět po chvíli vrací)

Ostatní spoluhráči vás, Jaromíre, berou jako učitele, jste pro ně odvěký vzor. Dělá vám to dobře?
Jágr: „Takhle o tom nepřemýšlím, ani to tak neberu. Může z toho vyplývat jediná věc, že už jsem hrozně starej a měl bych skončit. Jinak to neřeším.“

Ale spousta hráčů říká, že půlka jejich platu by měla patřit vám za to, jak jste jim pomohl...
Jágr: „Ale takhle se na to nedá dívat, takový život. Každý si tím prochází, to je jako bys říkal, že já bych měl do smrti posílat nějaké peníze Mariovi Lemieuxovi nebo Paulu Coffeymu za to, jak mi v úvodu kariéry pomohli. Je jasné, že vás ovlivní každá zkušenost. Pozitivní i negativní. I když na ty špatné rychle zapomenete a nechcete o nich mluvit, tak vás přitom v životě posunou dál než ty příjemné. Takový je prostě život.“

Dřina v posilovně patří ke každé přípravě. • Barbora Reichová (Sport)

Co všechno jste, Romane, už stihl od věhlasnějšího spoluhráče odkoukat?
Červenka: „Strašně moc věcí. Pro mě je nejvíce fascinující ten jeho přístup k hokeji. Už má nějaký věk, ale je obdivuhodné, co všechno tomu dává. Hlavně kvůli tomu je tam, kde je. Trénuje strašně moc, pak se mu to vrací.“

I vy si přidáváte, že?
Červenka: „Jo, s tím nemám problém, tohle máme společné.“

Romane, můžete popsat, jak dlouho vám trvalo, než jste se pro Omsk rozhodnul? Zvažoval jste přeci i NHL.
Červenka: „To se těžko dá nějak přesně ohraničit. Každopádně mě hodně ovlivnilo, když mi Jarda zavolal a dost jsme to probírali.“

Můžete říct, jaké to bylo, když vám poprvé zatelefonoval?
Červenka: „To bylo někdy po uplynulé sezoně, když byl ještě v Omsku. Věděl jsem přes agenta o zájmu Omsku, potom mi i Jarda volal.“

Tušil jste hned, že je to jeho číslo?
Červenka: „Nejdřív jsem to nemohl vzít, protože jsem byl nějak mimo. Až potom mi přišla zpráva, že je to on a ať mu zavolám.“

Zpráva od Jágra, to vás asi muselo překvapit.
Červenka: „Už jsem ho trochu znal, na mistrovství i předtím na olympiádě jsme spolu hráli. Kdyby mi takhle zničehonic napsal před rokem, asi bych byl více vykulený. (usměje se) Určitě jsem byl rád, že vše mi ozval.“

Co vám přesně vykládal?
Červenka: „Nějaké věci k Omsku, hlavně jak to chodí. Pověděl mi, s čím můžu počítat. Dal mi sice i nějakou radu, ale jinak říkal, že se mám rozhodnout sám. Od té doby už jsem ale byl nakloněný spíš tomu Avangardu.“

Jaromíre, proč jste si vybral zrovna Červenku?
Jágr: „Počkejte, ono to nebylo tak, že přímo já bych si někoho určil. Roli hrálo hlavně to, že je to skvělý a kvalitní hráč. Taky obecně záleží na tom, jestli je klub bohatý a co si může dovolit. Vzhledem k tomu, že Omsk peníze má, byla velká šance, ho získáme. Červus na sebe v sezoně upozornil, samozřejmě jsem ho sledoval. Udělal skoro rekord v český lize v počtu bodů a to šéfům klubů v Rusku nemohlo uniknout. Ani těm našim. Chtěli získat momentálně toho nejlepšího hráče, který je k dispozici.“

Jágr a Červenka během tréninku. • Barbora Reichová - SPORT

Je to i věc prestiže, ne? Anatolij Bardin, klubový boss, jistě chtěl ukázat sílu, že právě on dovede přitáhnout Červenku.
Jágr: „To, do jaké míry na sebe bude pan Bardin hrdý, se ukáže až v sezoně. Jak se bude dařit týmu i Červusovi.“ Romane, hodně lidí rozebíralo, jestli jste udělal dobře. Podle některých jste měl jít rovnou zkusit NHL, když je to váš sen číslo jedna...
Červenka: „Každý má právo na nějaký názor. Ale já si za tím pevně stojím a věřím, že jsem udělal správnou věc. Lidi, kteří mě kritizují, před sebou neměli tyhle dvě možnosti. Kdyby ano, tak si myslím, že by většina z nich šla stejnou cestou jako já. Ono se to těžko lidem zvenčí posuzuje. Jinak platí, že NHL pro mě zůstává i nadále obrovským lákadlem. A věřím, že právě Rusko i to, že hraju s Jardou, mi k tomu pomůže.“

Zaznamenal jste i vy, Jaromíre, rozporuplné reakce na Červenkovu cestu?
Jágr: „Na to ani nemá cenu reagovat, jsou to názory lidí a nikdo jim je nemůže vzít. Na druhou stranu nikdo nemůže vědět, jak by se v danou situaci rozhodnul on. Věřím tomu, že chytří lidé žádného člověka za nějaký krok nekritizují. A stejně všechno ukáže až čas. Zase z toho nesmíme dělat takovou vědu. Je jasné, že lidi to prožívali. Stejně jako mluvili o Jirkovi Hudlerovi, že odmítnul šampionát. Nebo rozebírali Hašana (Dominika Haška), že šel do Spartaku. A taky se bavili o mně, že jsem zůstal v Omsku. To je přeci normální, o čem jiném by lidi měli klábosit? O tom, jestli svítí sluníčko nebo prší? Po chvíli je to přestane bavit a začnou řešit i takové věci.“ (usměje se)

Třeba leckdo nemohl pochopit, proč zůstáváte v Rusku, které je pro spoustu fanoušků neoblíbené, když jste mohl jít zpátky do NHL...
Jágr: „To bylo mé rozhodnutí, ostatní nejsou v mé pozici. Já už jsem několikrát říkal, že jsem v Omsku spokojený. Mně ale nevadí, že si někdo myslí něco jiného. Jestli mě někdo kritizuje, nebo ne. Já to beru jako svou práci. Jako beru to, že tvoje práce je pořád mě otravovat.“ (usměje se)

Zůstal jste v Avangardu i kvůli tomu, že jste měl pocit, že klubu ještě něco dlužíte? Hrál jste dobře, ale přeci jenom žádný pronikavý týmový úspěch z toho nebyl.
Jágr: „Na to se nedá nijak rozumně odpovědět... Každý profesionál by měl hrát tak, aby neměl pocit, že někomu něco dluží. No a jestli uspěje, nebo ne? To je věc druhá. To je prostě sport, který nejde dopředu naplánovat.“

Ale jistě je pro vás velkou motivací rozloučit se s Omskem titulem.
Jágr: „O tom teď nemá cenu mluvit. Já se hlavně musím starat sám o sebe, pak až o mužstvo. Pokud se budu soustředit jenom na druhé a já budu hrát prd, nikam to nepovede.“ Basketbal je pro hráče jedinou kratochvílí mezi dlouhými tréninky na ledě • Barbora Reichová (Sport)

Romane, s Jaromírem jste letos nastupoval na olympiádě, potom i na světovém šampionátu. Ale ani v jednom případě to asi neklapalo tak, jak byste si představoval. Nejste z toho nervózní?
Červenka: „Mohlo to být z mé strany lepší, ani jedna akce se mi nepovedla úplně nejlíp. Ale to jsou hrozně krátké turnaje, není čas na sehrání.“
Jágr: „To je pravda, z toho nejdou dělat žádné závěry.“
Červenka: „Až čas ukáže, jestli nám to půjde, nebo ne. Jestli se k Jardovi vůbec hodím. Zatím jsme tady na soustředění hráli spolu. Zbytek ukáže čas. Samozřejmě udělám všechno pro to, abych Jardovi vyhověl. On je tím šéfem. Zatím se tím nějak nestresuju. Vím, že když jsem začínal na Slavii s Bedýnkou (Jaroslavem Bednářem), bylo to dost těžké. No a potom jsme se dali tak dohromady, že nám to šlo fakt výborně, ta chemie mezi námi byla. Uvidíme, jak to bude tady.“

Věříte, Romane, že Jaromír zůstane v Omsku i nadále? Nebo že byste si spolu potom mohli zahrát v NHL?
Červenka: „To je spíš otázka tady na Jardu...“
Jágr: „Já ale neodpovím. Vždyť kdo ví, co bude.“
Červenka: „Pokud jde o mě, tak taky těžko říct. Všechno záleží, jak sezona dopadne. Je spousta faktorů, která to může ovlivnit, teď se k tomu moc říct nedá. Samozřejmě bych si jednou chtěl v zámoří zahrát. No a kdyby to bylo s Jardou? To by byla paráda.“

Romane, už poznáte, kdy je lepší na Jaromíra moc nemluvit?
Červenka: „Každý občas nemáme náladu. A je dobrý, že je to i na Jardovi vidět. To se mu radši vyhnu hned.“ (usměje se)

Jak se to na něm projevuje?
Červenka: „Když se zkusím na něco zeptat a nedostanu odpověď, je jasný, že už to znovu nezkouším. A jdu pryč.“