ROZHOVOR - Poslední zápasy trávili spolu v press boxu, společně sledovali, jak tým Pittsburghu válčí bez nich. Zbyněk Michálek léčil zlomený prst, poprvé po měsíci nastoupil v pondělí. A zrovna v utkání, kdy po desetiměsíční pauze na led vtrhnul i nejsledovanější marod NHL, kolega Sidney Crosby. „Ani jsem nevěděl, že už bude hrát, i nám to oznámili až v neděli,“ přiznal bek v rozhovoru pro iSport.
Nakonec jste si svůj návrat naplánoval pěkně, co říkáte?
(směje se) „Jo, pěkně jsme to se Sidneym spojili. Ne, vážně, já byl na poslední kontrole až v pondělí před zápasem, tam mi řekli, že i já můžu hrát. Ale vyšlo to vážně parádně.“
Počítám, že jste absolvoval jeden z nejpamátnějších zápasů ve vaší kariéře, platí to?
„Určitě to tak bude. Atmosféra v hale byla při tom utkání vynikající, bylo obrovsky sledované a hodně lidí ho přirovnávalo k tomu, kdy se vrátil Lemieux po rakovině. A všechno kolem tomu opravdu odpovídalo, přišlo mi to jako zápas play off. Byl to super zážitek.“
Poznal jste i na sobě a spoluhráčích před utkáním, že jde o něco jiného, než na co jste zvyklí?
„Rozhodně. Všichni jsme čekali strašně dlouho na to, až se Sidney vrátí, moc jsme se na to těšili. Jeho comeback nám dodal větší motivaci, už jen kvůli němu jsme chtěli ten zápas odehrát dobře, stejně tak kvůli lidem. Bylo to speciální, takových utkání v základní časti opravdu moc není.“
Vzpomenete si, co jste si říkal, když jste sledoval Crosbyho, jak našlápnul a pověsil pod horní tyčku svůj první gól večera?
„Pro mě to nebylo až tak velké překvapení, já ho vidím na tréninku každý den. (usměje se) Takové věci předvádí denně. Věděl jsem, že když se vrátí, zase bude tím starým dobrým Crosbym. Jeho totiž nic nezastaví. Když dostal puk na červené čáře a byl tak rozjetý, bylo mi jasné, že to bude pro toho obránce těžké něco udělat. On je totiž tak silný, že si puk v takovém případě s přehledem uhlídá. Tohle byl jeho typický gól.“
Ale následná oslava nebyla typická. Takhle v euforii jste Crosbyho asi ani vy sami dlouho neviděli, že?
„Jasně, byly tam velké emoce. On je jinak opravdu moc často najevo nedává, ale teď šlo poznat, jak ho těší, že je zpátky, že zase hraje. Měl z toho obrovskou radost a bavil se hokejem. I my v týmu jsme za něj moc rádi, že se mu to povedlo a zvlášť, že se mu vydařil hned začátek. Ohromně se mu ulevilo.“
Crosby se smál i na střídačce. To také nebývá zvykem, viďte?
„To bylo dané tím průběhem zápasu, od začátku jsme vedli a všechno bylo takové uvolněnější. Nešlo o žádný boj do konce, proto byl i čas na nějaké srandičky. Užili jsme si to všichni, takové zápasy jsou parádní, ale moc jich během sezony nebude.“
Vy jste s Crosbym poslední dobou trávil hodně času při individuální přípravě. Zjišťoval jste od něj, kdy se vrátí?
„Ne, na to se ho nikdo v kabině neptal. On těch otázek od novinářů a lidí kolem slyšel tolik, že už mu z toho musela jít hlava kolem, bylo to až otravné. My ho nechávali být, ani já jsem se ho neptal, i když jsem s ním teď opravdu trénoval docela často. To by se z toho asi zbláznil. Plno z nás proto vážně ani netušilo, že v pondělí už nastoupí.“
Jak se Crosby choval při sledování utkání z tribuny? Byl nervózní, že nemůže hrát?
„To je jasné, nikdo z hokejistů nemá rád, když musí zápasy trávit v press boxu, a ani on není jiný. Ale na druhou stranu, věděl, že je pro něj hlavní se uzdravit a nic neuspěchat. Mohlo by ho to potom ohrozit v celém zbytku kariéry, vždyť je pořád ještě hodně mladý. Myslím, že to udělal dobře, počkal, než bude stoprocentně zdravý. Věděl, co dělá, navíc tu máme výborné doktory, kteří si ho pohlídali.“
Když mu později lékaři dovolili fyzický kontakt, zajeli jste do něho při tréninku ostřeji, nebo jste stále měli respekt?
„Ne, na tréninku do toho nikdo nechodí tak naplno jako v zápase. Sidney s námi byl na ledě dva měsíce, ale podle mě ho tvrdě jako v zápase nikdo netrefil ani jednou. To by si ani nikdo nedovolil. Sestřelit ho, jen kvůli tomu, aby si otestoval, jestli ho bude bolet hlava.“
Hráči Islanders ale v pondělí tak shovívaví nebyli. Počítám, že pro takové případy měli vaši ostří hoši jasné instrukce ochránit kapitána. Bylo to tak?
„Samozřejmě, největší hvězdy týmu je třeba chránit. Od toho tam my ostatní jsme, abychom se o to postarali. Víme, že Sida, Malkina a takové hráče je třeba chránit. A určitě to i děláme, když se něco semele. Třeba já osobně tu rozhodně nejsem od toho, abych se pral, ale kdyby někdo na Sidneyho nebo na Gena (Malkina) šel, taky bych se za něj postavil.“
Přes humbuk kolem Crosbyho comebacku v Pittsburghu nezapomněli ani na jednoho poctivého obránce z Česka. I váš stav při zranění pečlivě sledovali…
(směje se) „Jo, to mě samozřejmě těší. Ale je mi jasné, že všechny zajímal hlavně Sidney, to je jasné. Celé město bylo na nohou, když oznámil, že bude zase hrát. To bylo něco neskutečného, protože lidé tady hokejem žijí a Sidney je tu největší hvězda. Při tom všem mě vážně potěšilo, že si lidé všimli, že jsem se vrátil i já, že mě taky podporovali. Fanoušci tady vědí, co se v týmu děje, kdo se vrací, mají o tom přehled.“
Váš bratr Milan mi o vás nedávno tvrdil, že byste byl schopný hrát i se zlomenou nohou jen abyste nevynechal zápas. Jak těžce jste nesl měsíční absenci?
(směje se) „Je pravda, že přímo nesnáším, když jsem zraněný. Štve mě a dožírá, když nemůžu hrát, nejsem na to zvyklý. Zatím jsem měl docela štěstí, nic vážnějšího se mi nestalo, i teď jsem se vrátil po měsíci, což není zase tak hrozné. Doufám, že jsem si to vybral pro zbytek sezony, že ji budu mít úspěšnou.“
Váš herní styl ale ke zranění přímo vybízí. Obětavost, blokování střel, to pak modřiny naskakují pravidelně. Ale změnu už asi nejde čekat, že?
„To vážně ne. Nad tímhle člověk nemůže přemýšlet, na ledě se všechno děje v takové rychlosti. Jak říkáte, já už se rozhodně měnit nebudu. Nepřemítám nad tím, jestli se můžu zranit, nebo ne, prostě do toho jdu na sto procent pokaždé. Někdy nějaké zranění přijde, ale to prostě patří k hokeji, je třeba to tak brát.“
