Jágr: Ještě že mě Rupp netrefil. To už bych si asi nezahrál
VIDEO PŘÍMO Z DALLASU | ROZHOVOR | Na ledě požádal rozhodčího o puk. Pak usedl na střídačku a zaplněnou halu American Airlines Center ohlušilo burácení. Jaromíra Jágra ocenili fanoušci za jubilejní tisící asistenci, kterou zaznamenal ve vítězném zápase s Minnesotou (5:3), dlouhým potleskem vestoje. „To jsou pochopitelně příjemné chvíle,“ říkala hokejová legenda v rozhovoru pro iSport.cz.
Už během utkání připravil spoluhráčům několik vyložených šancí. Ale ta vytoužená chvíle přišla až při dvojnásobné přesilovce ve 43. minutě. Jágr přihrál Whitneymu, ten si počkal na správný okamžik a poslal puk Bennovi. A gól!
Když potom český útočník usedl na střídačku a místní hlasatel oznámil, jaké dosáhl mety, fanoušci povstali a dlouho tleskali. Jágr jim několikrát zamával, na tváři se mu rozehrál úsměv.
Jak vám v tu chvíli na střídačce bylo?
„To jsou příjemné chvíle, na druhou stranu jsem věřil, že nějakou asistenci, než skončím s hokejem, dám... Takže jsem k tomu nějak neupínal pozornost. Spíš jsem se věnoval zápasu.“
Zámořští fanoušci dokážou takové chvíle ocenit, byl tohle i důvod, proč jste se před dvěma lety do NHL vracel?
„Určitě to není tak, že bych šel znovu do NHL kvůli tisící asistenci. Abych byl upřímný, ani jsem nevěděl, že jsem tak blízko, kdyby mi to tady v Dallasu neřekli. Do NHL jsem se z Ruska vrátil proto, že mě hokej baví a tady se hraje nejlepší hokej na světě. A když vyhraješ nebo uspěješ, má to tady trochu větší význam.“
A lidé to dokáží náležitě ohodnotit, ten dlouhý potlesk vestoje byl výmluvný...
„Já si myslím, že to lidé dokážou ocenit všude na světě, i v Česku, akorát tady se to sleduje daleko víc.“
Během utkání už vaši spoluhráči, třeba i Jamie Benn, jenž nakonec gól dal, spálili řadu jasných šancí po vašich přihrávkách. Neříkal jste si, že už je to trochu zakleté?
„Takhle jsem vůbec nepřemýšlel, nešel jsem do zápasu s tím, abych dal tisící asistenci. Věřil jsem, že než skončím, povede se mi to. A neřešil jsem, jestli to bude příští zápas nebo za rok... Je pravda, že ten poslední kousek k nějakému jubileu je vždycky nejtěžší. Ale hlavně jsem rád, že jsme vyhráli.“
Památný puk dáte do sbírky mamince?
„Ne, ten dám tobě.“ (pousměje se)
To je asi v boji o play off velmi důležité vítězství, že?
„Určitě ano, moc zápasů do konce sezony už není, každý bod se počítá. Hlavně v posledních utkáních budeme hrát proti mužstvům v naší divizi, což bude daleko těžší. Takže už to pokaždé bude vypadat jako teď – hokej nahoru, dolů, budou tam i bitky. Každý tým si uvědomuje, že teď už jde o všechno.“
Do jedné šarvátky jste se přimotal i vy, vyšlápnout si na vás chtěl drsňák Mike Rupp.
„Ne, že bych se do ní chtěl dostat, ale bohužel jsem se dostal. (usměje se) Kdyby mě trefil, tak jsem byl rád, že jsem tu tisící asistenci udělal. Protože pak už bych si hokej nezahrál. (usměje se) To je jako když tě nahání naštvaný býk...“
V minulé sezoně to byl on, kdo ještě v dresu Rangers po svém gólu v rámci Winter Classic provokativně salutoval. A teď tohle. On proti vám něco má?
„Nevím, neřeším to. Škoda, že v týmu nemáme žádného rváče, který by se byl schopný zrovna jemu postavit.“
Což teď, kdy to na ledě bude jiskřit, může být docela problém, ne?
„Uvidíme, tak to někdy bývá. Asi budu muset začít chodit víc do posilovny!“ (usměje se)
Očima spoluhráče Tomáše Vincoura: |
„To číslo (1000 asistencí) mě trochu straší, protože to je hrozně moc... Gratuluju mu, je to neskutečné, co dokázal. Jen to potvrzuje, jak tvrdě maká a jaký je to hráč. Lidé ho ocenili obřím aplausem, což ho muselo potěšit. Myslím si, že si to celkově náramně užil.“ |
