Hertl o Růžičkovi: Bylo by hezké, setkat se za 4 roky na olympiádě
Bleskový start a jeden čtyřgólový večer s výstavní trefou proslavil Tomáše Hertla v celém hokejovém světě. Jenže po krásném startu přišla studená sprcha. Zranění kolena a následná operace rovná se neúčast v Soči, pravděpodobný konec sezony a smutné sbohem možnosti bojovat o trofej pro nováčka roku. Teď už ale Hertl znovu nasadil úsměv na tvář a bojuje o rychlý návrat na led.
Už jsou zase k vidění fotky Tomáše Hertla na bruslích. Je to velká vzpruha?
„Měl jsem z toho velkou radost. Byla to dlouhá doba, co jsem na to nemohl ani pomyslet, a jsem moc rád, že jsem zase více s týmem. Začal jsem bruslit, pak už mě vzali na poslední dva tripy. Bylo super, že jsem se zase dostal mezi kluky a můžu být součástí kolektivu.“
Znáte prognózu, kdy byste se mohl znovu objevit v zápase?
„Zatím je tohle těžké odhadnout. Nyní jsem opravdu začal jenom velmi lehce na bruslích a uvidíme, jak na to tělo bude reagovat. Nechci nic uspěchat, jsem pořád ještě mladý a byla by škoda nést si nějaké trvalejší následky. Uvidíme, až budu moci jít do tréninku naostro. Nikdo mi nezaručí, že si v sezoně ještě zahraju. Ale zatím to také není vyloučené. Budu tvrdě makat, aby se to podařilo. Žene mě naděje, že by se to mohlo podařit.“
Zranění přišlo v nejnevhodnější chvíli. Kdy vám bylo nejhůře?
„Když se to stalo, tak to ještě nebylo nejhorší. Jenže pak mi doktoři postupně začali říkat diagnózy. Nejprve bylo po nadějích na olympiádu, pak se mluvilo o konci sezony. Dva dny byly hodně krušné. Potom už jsem si z toho musel začít dělat srandu, abych to přežil. Strašně mě to všechno mrzelo, když jsem si uvědomil, o co jsem přišel.“
Soči vás trápilo nejvíc?
„Rozhodně. Nikdo neví, jestli za čtyři roky bude NHL své hráče pouštět. Nebo třeba nebudu mít takovou formu. Tohle pro mě byla obrovská šance. Spadly mi tam nějaké góly, dařilo se a nakonec to nevyšlo. Škoda. My slávisti vůbec měli smůlu, Vláďa Sobotka o Hry přišel ještě později. Nejsem jediný, nedá se nic dělat.“
Jak jste pak olympiádu prožíval?
„Snažil jsem se pochopitelně sledovat všechny duely a fandil našim. Bylo to docela těžké zvládnout, dvanáct hodin časového posunu mi moc nenahrávalo. Navíc jsem zrovna byl po rehabilitacích v hotelu, takže jsem to tam sledoval sám. Ale zase jsem se díky tomu vyhnul špičkování od Američanů po prohraném čtvrtfinále.“
Angličtinu pomalu vylepšuje
Poznal jste v mimohokejovém rytmu lépe americký styl života?
„Vůbec! Naopak jsem teď zjistil, jaké je hraní obrovská zábava. Rehabilitace byly pořád, celý den jsem měl naplánovaný program. To byl bazén, pak se šlo k fyzioterapeutovi, potom cvičit... Nikdy jsem tohle nezažil, vždyť je to moje první vážné zranění. Teprve poznávám, jak složité je znovu nabrat fyzičku, začít se vším prakticky od začátku.“
Co angličtina? Podle zámořských reportérů děláte velké pokroky.
„Lepší se to, snad už i něco promluvím. (usmívá se) Ale ještě musím hoooodně trénovat. Bohužel i tohle je časově náročné zvládat.“
Takže jste v našlapaném programu nestihl ani plánovanou návštěvu typických amerických sportů?
„Byl jsem ve Philadelphii na basketbalu. Zrovna jsem tam byl za svým doktorem a on mě vzal na zápas místního klubu NBA, o který se také stará. Lístky přímo u palubovky, prostě paráda. Sice nebylo v hledišti úplně plno, moc se jim v téhle sezoně nedaří, ale já si to užil naprosto perfektně.“
Konec Slavie mladíka zamrzel
Stejně jako své Sharks sledujete podrobně i dění v Česku. Jak jste prožíval vypadnutí Slavie z extraligového předkola?
„Byl jsem tak rád, když vedli v pátém zápase 2:0… A nakonec to neklaplo, to mi teda bylo líto. Škoda. Když jsem viděl, jak kluci byli domlácení, tak to měli těžké. Chyběl Bedýnka (Jaroslav Bednář), Sklenda (Jakub Sklenář), Tomba (Marek Tomica), nakonec nemohl nastoupit ani Káca (Petr Kadlec). Škoda, hodně jsem jim fandil.“
Navíc skončila červenobílá éra trenéra Vladimíra Růžičky. Nebyla to i pro vás nostalgická chvilka?
„Samozřejmě byla. Vždyť on mě vychoval. Já si vlastně nepamatuji, že bych šel na zápas chlapů a na střídačce stál někdo jiný. Čtrnáct let tam byl. Byl jsem ještě hodně malý kluk, když začínal. (směje se) Kdykoliv jsem přišel na zimák, potkal jsem ho. Teď mu přeji, ať mu vyjde další výzva. Pro reprezentaci bude určitě dobrou volbou.“
A třeba se spolu za čtyři roky sejdete…
„Na další olympiádě. To by bylo moc hezké. Ale je to dlouhá doba a já se pořád musím soustředit na bližší cíle. Hlavně, abych zase mohl bojovat na ledě, strašně se na to těším.“
CELÝ ROZHOVOR S TOMÁŠEM HERTLEM SI PŘEČTĚTE V PÁTEČNÍM DENÍKU SPORT
