Gretzky, Messier... a Pouzar. Edmonton se pokloní šampionům
Šedin a kilogramů už notně přibylo, ale stejně… Až se tahle sestava v říjnu zase sejde, lesk a jedinečnost poslední dynastie NHL, týmu, který dominoval ve druhé polovině 80. let, ty se jen tak neztratí. Po 30 letech od svého prvního Stanley Cupu se v Edmontonu opět ukáže kompletní mužstvo kolem Gretzkyho a Messiera. Z Česka dorazí i někdejší střelec Jaroslav Pouzar.
V Oilers na něho nezapomněli, kontakt udržují dodnes. Nedávno tak do e-mailové schránky Jaroslava Pouzara dorazil výjimečný kousek – pozvánka na setkání mužstva, které v roce 1984 dobylo premiérový Stanley Cup v historii klubu. Opětovné shledání týmu, v němž se spolu s českým srdcařem sešli ti největší z hokejových gigantů. Wayne Gretzky, Mark Messier, Paul Coffey, Jari Kurri… Co jméno, to pojem.
„Neváhal jsem, bude to fajn,“ kvituje příležitost 62letý Pouzar, který do Edmontonu vyrazí s dospívajícím synem. Členové úchvatné party se uvidí 10. října. Všichni pohromadě vůbec poprvé od doby, kdy spolu během pěti let čtyřikrát dobyli vrchol.
„Jediný, koho jsem v následujících letech potkal, byl Jari Kurri, viděl jsem se i s Glennem Andersonem, ale to už je taky asi deset let. Těším se, až uvidím, jak se všichni změnili, nebo třeba i nezměnili. To bude sranda. Všichni jsme šedesátníci nebo padesátníci,“ vyhlíží setkání Pouzar, po Willi Lindströmovi nejstarší z tehdejší sestavy.
„Gretzkyho nebo Kurriho vidíte v televizi nebo na fotkách furt, ale na ostatní kluky člověk nikde nenarazí a neví, jestli jsou hubení nebo tlustí jako já,“ směje se jeden z nejlepších střelců československé historie. Přitom je fit, po leukémii zase ve formě.
V Edmontonu se plánuje promítání záznamů tehdejších utkání, společenská večeře, jejíž výtěžek půjde na dětskou nemocnici, setkání s hráči současného týmu a pak i návštěva prvního duelu sezony, kdy Oilers hrají doma proti Flames. „Což je zajímavé, protože přesně tohle byl i můj první zápas v NHL,“ připomíná Pouzar, který do zámoří mohl z Českých Budějovic odejít až ve třiceti. Kromě trojice Stanley Cupů si odsud zpátky domů odvezl báječné vzpomínky.
„Ani mi nepřijde, že už je to třicet let, čas letí jako blázen. Mám dojem, že jsem s hokejem skončil někdy před měsícem,“ zamyslí se jihočeský patriot. A jeho nejsilnější dojem z oné finálové série proti Islanders v květnu 1984? „První zápas jsme vyhráli 1:0, ale pak jsme v New Yorku prohráli 1:6 a já si v kabině vzal slovo. Říkal jsem: ‚Kluci, takhle nesmíme hrát, musíme být jako parta, je jedno, kdo dá gól.‘ No a pak jsme to třikrát za sebou zvládli,“ líčí. „Od té doby, když se nedařilo, za mnou chodil Sather a prý: ‚Řekni jim něco,‘“ usmívá se Pouzar při zmínce o tehdejším kouči.
V Edmontonu v souvislosti s Pouzarovým plánovaným příjezdem místní média připomínají, jak si český veterán získal srdce fanoušků a respekt parťáků i vyhranou bitkou proti obávanému chicagskému tvrďákovi Alu Secordovi. „To víte, že mě Kanaďani zkoušeli, jestli se bojím. Já se ale pral tak, že jsem tomu druhému dal kravatu a praštil jsem s ním o zem, boxovat jsem neuměl,“ zapátrá Pouzar v paměti. „To právě až se Secordem jsem se porval. Kluci mi pak říkali, ať si dávám pozor, aby mě nevzal hokejkou.“
Teď už si krýt záda nemusí, na led se někdejší neporazitelná skvadra nechystá ani k exhibici. „Mně se kvůli špatné rovnováze stejně blbě bruslí, gól bych už asi nedal,“ směje se člen zlaté československé generace 70. let.
Dalších branek však netřeba. Těch dal Jaroslav Pouzar v kariéře vrchovatě. Teď za to získá zasloužené uznání tam, kde své dávné hrdiny umějí ocenit…
