Zklamaný Polák: Na hokejové šampionáty mám peška
Před rokem se na šampionátu v Minsku zranil hned v prvním zápase. Tentokrát nepřiletí vůbec. „Poslední dobou mám peška,“ připouští v rozhovoru pro Sport obránce Roman Polák, který už pro svůj tvrdý styl hry, plný ostrých hitů a zblokovaných střel, končí sezonu zbitý jak po lynčování. Tentokrát ho vyřadila kýla. Hokejový svátek v Praze bude sledovat jen zpovzdálí.
Měl se stát jedním z pilířů české obrany. Napřed ale čekal, jestli ho z Toronta nevymění. Mistrovství světa by pro něj bylo i příjemnou změnou po mizérii, jakou Maple Leafs zažívali. Jenže nakonec nic nebude. Jakmile tým vzdal boj o play off, vyšlo najevo, že 28letý bek stejně už dva měsíce nastupoval s bolestmi a musí na operaci.
Jak a kdy jste se dozvěděl, že sezonu nedohrajete?
„Měl jsem s tím problém celkem dlouho, zhruba od půlky sezony. Během přestávky na All-Star Game jsem prodělal různá vyšetření. Bolest byla zvláštní, v místě, kde jsme to vůbec nečekali, taky to různě cestovalo. Ukázalo se, že to je kýla, nějakou dobu jsem se s ní trápil, taky jsme čekali, jestli mě vytrejdují nebo ne, protože nějaká možnost tam byla. Pak jsem se domluvil s Brendanem Shanahanem (prezidentem klubu), že nemá smysl to lámat přes koleno. Play off je ztracené, o nic nejde. Můžu jít na operaci už teď, v létě budu zdravý, můžu se připravit na další ročník.“
Takže z účasti na mistrovství světa byste se omluvil, i kdybyste sezonu dokončil?
„Jak jsem s tím ještě hrál, rovnou mi řekli, že po sezoně budu muset jít na operaci. Takže tím šampionát padl. Věděl jsem o tom, taky jsem čekal, ještě než jsem někomu cokoli prozradil, až budu mluvit se Špágrem (Jaroslav Špaček). Jemu jsem to řekl jako prvnímu, aby se to dozvěděl první, a ne až z novin. Byl v Tampě, když jsme tam hráli.“
Když s vámi během šampionátu dvacítek mluvil Slavomír Lener, tak jste to ještě nevěděl?
„To ještě ne. Až někdy v lednu mi sdělili, že to je kýla a budu muset na operaci. Se Slávou jsme se ještě bavili o mistrovství světa, že by mě tam Růža chtěl. Takže jsme se předběžně domluvili, že pokud mě nevymění jinam a zůstanu v Torontu, na šampionát pojedu.“
Mrzí vás, že o turnaj přijdete?
„To ano. Je to mistrovství doma, super atmosféra, rodina se těšila. Brácha mi psal, že mě uvidí po dlouhé době. Ten byl taky zklamanej, že nejedu. Doma je to o něčem jiném než loni v Bělorusku.“
V Praze bude silný tlak, ale to se s Torontem ještě nedá srovnat, co myslíte?
„Po téhle sezoně bych si spravil určitě chuť. Co je v Torontu za tlak, to se nedá srovnat s tím, co bude doma. Aspoň si myslím, i když tam bude tlak taky. Ale to k hokeji patří, hlavně ať se udělá dobrý výsledek. Mrzí mě kvůli Růžovi se Špágrem, že po výměnách v NHL ztratili dost obránců, které chtěli. Domácí šampionát – a zrovna se to takhle nesejde. Ale někdy možná čím míň hráčů z NHL, tím to je lepší. Tým je semknutější, míň kohoutů na jednom dvoře, někomu může trvat déle, než si zvykne. Záleží, jak si tým sedne. Když se to povede, může vyhrát, i kdyby tam z NHL nebyl nikdo. A pokud to neladí, může tam být kdokoli a prostě se nevyhraje.“
Před rokem jste na šampionát jel, ale vypadl jste už v prvním zápase…
„Jo, jo, zranil jsem se hned proti Slovákům. Poslední dobou mám nějak peška. Já jsem vždycky měl po sezoně nějaké zranění. Hraju stylem, při kterém hokej bolí. Je to hodně náročné. Ačkoli tentokrát mám za sebou jen 56 zápasů, jsem dodělaný. Koleno bylo špatné, urval jsem si vazy, teď mám zase kýlu a dlouho jsem s tím hrál. Tělo vždycky dostane zabrat.“
Co vůbec můžete dělat?
„Nic. Úplně mě stopli. Ještě v pondělí jsem měl nastoupit proti Islanders. Před zápasem přišel do kabiny Shanahan a oznámil mi, že se takhle rozhodli. Čekám na operaci, mám ji podstoupit ve Philadelphii. Strávím tam pár dní.“
Nakousl jste výměny, Toronto trejdovalo ze základní sestavy pět hráčů. To je dost, navíc nedotknutelný nebyl údajně nikdo. Rýsovaly se i vám nějaké možnosti?
„Můžu vycházet jen z toho, co se šuškalo, i když na internetu se občas taky objevují nesmysly. Po jednom zápase s Philadelphií za mnou přišla novinářka, že zaslechla, jak se o mně baví náš GM s manažerem Flyers. Pak tam byla Tampa, Montreal, což mi potvrdil i Pleky (Tomáš Plekanec), Anaheim měl prý velký zájem. A nejabsurdnější, co se mi doneslo, že mě chtělo zpátky St. Louis.“
To jste asi byl hodně překvapený.
„No, to jo. A prý mě chtěli už třikrát během sezony. Předkládali nabídky, tu poslední právě před uzávěrkou přestupů. Moc jsem to nepochopil, ale takový je hokej. Pak vzali Zbyňka Michálka z Arizony.“
Nebylo by lepší zmizet z Toronta při tom všem, co se tam děje?
„Situace není zrovna hezká. Myslím, že před deadline nedosáhli nedodou na to, co chtěli, a budou se snažit v létě udělat všechno, aby no, tým změnili. Co jsme se předběžně bavili, tak pokud se nic mimořádného nestane a nepřijde nabídka, jaká se neodmítá, měl bych zůstat v Torontu a být součástí nového mužstva. Kdyby zůstal ten samý tým, tak bych rozhodně zůstat nechtěl. Ale když uvidím, že se podnikají kroky, aby tým byl lepší, l tak bych chtěl být u toho.“
Jste rozčarovaný z atmosféry, jaká v Maple Leafs zavládla?
„Netvrdím, že bych to chtěl vzdát a jít jinam. Co se týče hokeje, rád bych postoupil do play off a přál si, abychom udělali co nejlepší výsledek, aby se to posunulo. Co se děje mimo hokej, je druhá věc. To tady bylo vždycky a s tím v Torontu musíte žít. Někdy si to kluci dělají sami, jak se chovají k novinářům. Ta bitva se prostě nedá vyhrát. Novináři čekají, aby měli story na ten den, a když se týmu nedaří, ještě ryjí a přidávají do ohně. Ale tak to bylo v Torontu asi vždycky, s tím se musí počítat.“
Jako v posledních dnech, kdy se rozvířila aféra kolem pozdního příchodu Nazema Kadriho, jenž dorazil pozdě na poradu a trenér ho následně nenasadil do zápasu?
„Víte, tohle se stalo i v St. Louis, postih byl skoro stejný. Každý jsme jednou přišli do práce pozdě. Trenéra chápu, že se rozhodl ho nepostavit, chtěl ukázat, že takové věci nehodlá tolerovat. Kadri udělal chybu, nese za to následky. Jinde se šlo dál, nedělala se z toho věda. Jenže tady se to bude ještě dlouho omílat. Kdybyste viděl, kolik novinářů po rozbruslení čekalo u jeho místa v kabině, to kdybychom vyhráli Stanley Cup, nebude jich tam tolik. Narvaná šatna, čekali jenom na to, aby se zeptali, co dělal.“
Ale podobnou příhodu jste měl v Torontu i vy s Codym Fransonem, je to tak?
„Kadri zaspal a zrovna po zápase, kdy jsme hráli hrozně špatně a podlehli St. Louis 1:6. Měnil se čas, ale na to se taky vymlouvat nemůže, na iPhonu se mu přehodí sám. Udělal chybu, přišel pozdě. Nám s Fransonem se stalo to, že jsme vyjeli normálně na trénink a píchli kolo. Auta dneska nemají rezervu, dávají tam jen soupravu na rychlé zalepení. A já trefil ďůru, pneumatiku jsem úplně rozbil a čekal na odstávku. Kadri se opozdil na mítink, my přišli pozdě dokonce i na led. Asi o deset minut. Taky z toho hned byla story, že jsme se ožrali a určitě zaspali. Po tréninku jsme přitom odlétali a já vyzvedával Fransona doma.“
Po odvolání trenéra Carlyla se výsledky nedostavily, jsou ještě horší. O hráčích se teď píše, že budou mít dál svoje garantované smlouvy, ať odejdou kamkoli, zatímco trenér Horachek to odskáče, nikdo ho nebude chtít. Proč změna nepřinesla, co se čekalo? Kde je zakopaný pes?
„Pozice trenéra je vratká, půjde vždycky první, ať je dobrý, nebo špatný. Mně je to strašně líto, protože Peter (Horachek) je snad první, kdo se k nám chová slušně, s respektem, je schopen naslouchat, protože to taky hrál. Skupinka lídrů si s ním třeba jednou týdně sedla, probrali jsme náš program, kdy trénovat a jak, kdy by mohlo být volno. Strašně nám vycházel vstříc a kluci mu to nevraceli, nevážili si toho. První trenér, který po nás jenom neřval, dobrý člověk. Jiní jsou drsní, nikdo je nemá rád, jenže jsou výsledky. To máte těžké...“
Randy Carlyle byl tvrdší?
„Byl úplně jiný. Držel si hodně odstup, nerad se bavil, ale ke mně se pořád choval dobře. Přišel jsem ze St. Louis, kde jsem byl zvyklý na úplně jiný dril, na stoprocentní soustředěnost, stoprocentní výkon. Tam se o ničem vůbec nediskutovalo. Bylo to tak, jak řekl trenér. I když si někdo mohl myslet, že to je špatně, trenér měl vždycky pravdu.“
Říkal, že lídři týmu trenérovi důvěru nevracejí. Není tedy problém v nich?
„K tomu se nechci vyjadřovat. S tím opatrně. Všechno, co vyjde v Česku, oni přeloží do angličtiny, a je to hned tady. Nedávno jsem měl taky problém a nepsalo se to v Torontu, nýbrž v St. Louis. Tamní novinář se mě zeptal na výměnu, znal jsem ho osm roků, myslím, že mi to neudělal schválně. Řekl jsem, že by to bylo divné, kdybych se vracel zpátky do Blues, že hraju v Torontu. Ale že by mi to na druhou stranu nevadilo, protože oni mají super tým, hrál bych play off, že by mě Toronto určitě vyměnilo do dobrého týmu. V novinách vyšlo, že kdyby mě vyměnili zpátky do St. Louis, bylo by mi to divné, ale super, hrál bych aspoň play off za svůj starý tým. Hned mi volal agent a sledoval, kdo se toho chytne a natře mě, že chci být v St. Louis.“
Nicméně když to povíme jinak, v porovnání s tím, co jste zažil, je morálka v Torontu volnější?
„Přesně tak. Ale už to trvá dlouho a každý vidí, jak to je. Generální manažer, prezident klubu. Myslím, že se budou snažit to změnit. Jestli se to povede, kdoví. Není to lehká situace.“
Zůstanete po operaci kýly u týmu do konce sezony?
„Určitě. Je super, že ještě stihnu hlavní část rehabilitace. Po kýle je to důležité, člověk se nesmí zvedat, ale potřebuje se hýbat, cvičit a masírovat. Až bude konec sezony, odletím domů.“
Takže aspoň jako divák mistrovství světa stihnete?
„No jasně! Rád bych se podíval, psal jsem už Vláďovi Sobotkovi. Kdybych sehnal lístky, chtěl bych vidět pár zápasů.“
