Musíš hrát jako Josef Vašíček, říkával mu táta na zápasech Slavie. Andrej Nestrašil se radou řídí a dobře dělá. Jeho místo ve druhé formaci Caroliny je pevné, díky agresivní hře navíc začal sbírat i body. Klub si o víkendu připomínal desetileté výročí zisku Stanley Cupu a čtyřiadvacetiletý Čech byl hlavním hrdinou večera. Gól do sítě Pittsburghu věnoval tragicky zesnulému krajanovi a z tribuny mu tleskala dojatá maminka.
Andrej Nestrašil umí střílet góly, když se mu to zrovna hodí. Před zraky trenéra hokejové reprezentace Jaroslava Špačka se ve Winnipegu trefil dvakrát, a hned se o něm mluví v souvislosti s nominací na Světový pohár. Čtyřiadvacetiletý útočník skóroval i v posledních dvou duelech doma, to mu z tribuny zase mávaly maminka s babičkou. „Byla to taková euforie! Až si říkám, že bych měl góly střílet častěji,“ usmívá se Nestrašil v rozhovoru pro Sport.
Když jste dal Pittsburghu pět minut před koncem zápasu gól na 1:1, na kostce i v televizi zavzpomínali na zesnulého Josefa Vašíčka, protože byl vaším velkým vzorem. Všiml jste si toho?
„Jo jo. Ono se to tak hezky sešlo. Po druhé třetině jsem chvíli seděl u kustodů, běžela jim tam televize a komentátor zrovna připomínal, že jsem měl Pepu Vašíčka jako hokejistu moc rád. To je pravda. Sledoval jsem ho v sezoně 2004/05, když hrál při výluce za Slavii. Táta mě s ním srovnával. Říkával mi, že jeho stylem mám hrát, protože jsem vysoký a silný. Na zdi u kabiny tady v Carolině visí Vašíčkova fotka. Když jdu na led, vždycky si s ním plácnu.“
Co ještě komentátoři v souvislosti s vámi dvěma říkali?
„Že když si klub dnes připomíná těch deset let od zisku Stanley Cupu, tak by bylo hezké, abych dal gól zrovna já, že by byl pro Pepu. A já ho pak fakt dal. Bylo to hezký…“
VIDEO: Nestrašilův gól proti Pittsburghu
Jak vůbec Carolina oslavy deseti let od Stanley Cupu prožívala?
„Přijelo asi čtrnáct hráčů tehdejšího týmu, ti tady měli společné akce. Během našeho zápasu běžely na obrazovce různé klíčové situace a ti hráči je různě komentovali. Před zápasem jsme měli na ledě Stanley Cup včetně těch osobností. Ještě se k nim připojili dva kluci, kteří za nás pořád hrají Eric Staal a Cam Ward. Na zápas samotný přišlo přes 16 tisíc lidí, to se u nás teda nestává moc často.“
Užili si oslavu i samotní hokejisté?
„Museli si to užít. Jen si vezměte, co dokázali. Před deseti lety je na začátku sezony hodnotili jako nejhorší mužstvo v lize. Nikdo jim nedával šance ani na postup do play off. A oni celou NHL vyhráli.“
Bylo by hezké si o Stanley Cup letos zahrát, že? Vás taky před sezonou odepisovali.
„To by bylo fajn! Když jsme měli Pohár před zápasem na ledě, už ani nevím, kdo to byl, ale jeden z mých spoluhráčů seděl vedle mě a říkal: To bylo nejblíž, co jsem kdy ke Stanley Cupu byl. To mě fakt pobavilo.“
Třeba si o něj zase zahrajete. Daří se vám play off dotahovat, šance dostat se do osmičky pořád je.
„Dotahujeme se, dotahujeme. Měli jsme teď ale blbej zápas v Montrealu, kde jsme hráli dobře, ale nedali gól a v nájezdech pak neproměnili dva mečboly. S Pittsburghem o víkendu to bylo jak přes kopírák, taky jsme v nájezdech. Nechci říct, že jsme byli lepší celou dobu, ale v první třetině jo. Mohli jsme vést třeba 2:0, ale moc nám to tam nepadalo. To nás stálo dva důležité body a mrzí hlavně prohra s Pittsburghem, protože na něj se snažíme dotahovat. Nedá se nic dělat. Musíme dál co nejvíc vyhrávat, dostat se teď na nějakou šňůru.“
Když jsme spolu mluvili na podzim, byl jste přesvědčený o tom, že play off můžete hrát. To stále platí?
„Může se stát cokoliv, my totiž můžeme fakt hrát s jakýmkoliv týmem. Za poslední dva měsíce máme dobrý výsledky, takže věřím, že se do play off můžeme dostat. Máme relativně mladý mužstvo a pokrok od minulé sezony je na nás hodně vidět. Jde to správným směrem. Příští rok budeme ještě silnější, ještě lepší. A třeba se o to ani nebudeme muset prát.“
Co se v Carolině, která byla loni daleko za postupem do play off, změnilo?
„Přišlo pár hráčů. Ale spíš si myslím, že loni jsme měli moc nováčků a kluků, kteří hráli v NHL první sezonu, to se týkalo i mě. Teď jsme zkušenější, víc víme, o čem to je. Naučili jsme se vyhrávat i jednogólové zápasy, kterém nám loni hrozně moc utíkaly. Hráli jsme vyrovnaně, ale skončilo to třeba 1:2 nebo 2:3. Tenhle rok jsme už hodně takových zápasů vyhráli my. Je to o zkušenostech. Je třeba se naučit, jak hrát, když prohráváš, a jak hrát, když vedeš. Zkušené týmy jako Chicago, které v NHL dominují, to dobře znají. My se to pořád učíme.“
Do Winnipegu se na vás přijel podívat Jaroslav Špaček, dal jste dva góly. Na domácích zápasech vás teď z hlediště sleduje maminka s babičkou a trefil jste se proti Pittsburghu i Islanders. Vypadá to, že umíte zahrát, když je třeba.
(směje se) „No, to se nějak sešlo. Ale ve Winnipegu to bylo fakt dobrý! Měl jsem za zápas šest střel, celé naší lajně se dařilo a já byl blízko hattricku jako ještě nikdy. Škoda. A že se daří i teď doma, když je tady máma s babičkou, tak z toho mám velkou radost. Když cestovaly takovou dálku, chtěl jsem dát gól, aby si to užily. A vidíte, už jsem dal dva. Sám jsem z toho překvapený.“
Maminka s babičkou vás sledují v NHL naživo poprvé. Musí být nadšené, co?
„To jsou. Máma mi právě říkala, že je nervózní a že doufá, že dám gól. Pak jsem ho tam fouknul, hned koukl do hlediště a viděl, jak skáčou radostí a tleskají. Zbytek zápasu už ale byly zase nervózní a kousaly si nehty. Hned další zápas jsem dal gól znovu, to už byl bonus. Už jsem to říkal i mámě, že se mi tohle moc často nestává, že si umí vybrat. Ještě tady budou v úterý. Jestli dám další gól, asi jim tady budu muset pobyt o dva měsíce prodloužit.“
Cítíte se tak dobře, jak vypadají i vaše statistiky z posledních zápasů?
„Já se cítím pořád stejně. I předtím jsem měl hodně šancí a hodně střel, ale je to tak, že prostě mívám deset zápasů, kdy mi to tam nespadne a pak mi to tam takhle napadá. Moc to neřeším. I když je teda fakt, že když jsem proti Pittsburghu srovnával na 1:1 pět minut před koncem, byl jsem z toho v takové euforii, že jsem si už říkal, že musím ty góly dávat častěji. Je to parádní pocit. Budu to tam teď šít z každé pozice. Teď už budu hrát jen na góly.“ (směje se)
Má reprezentační formu
Kdyby týmu nakonec nevyšel postup do play off, asi o vás bude mít zájem reprezentace. Co vám vůbec řekl Jaroslav Špaček při návštěvě?
„Potkali jsme se jen na chvíli. My se totiž hned po zápase přesunovali z Winnipegu do Montrealu. On navíc za Carolinu hrál, má tady spoustu známých, takže se bavil se všemi. Jestli se ptáte na reprezentaci, tak tu jsme spolu neřešili. Jenom se mě zeptal na situaci v týmu, jak jsem vytěžovaný. A řekl mi, že se na mě přijedou podívat ještě jednou v březnu.“
Tak já se zeptám jako on. Jste teď v Carolině s pozicí v týmu i zápasovým vytíženým spokojený?
„Jo, momentálně jo. Hraju hodně. I když nejsem na přesilovce, s Pittsburghem jsem hrál 17 minut. To je super, spousta času! Naše lajna měla zase celý večer nahánět Crosbyho, tahle role mi vyhovuje. Baví mě hrát dozadu dopředu. Když nedám gól nebo nemám ani bod, tak mám radost, že takoví hráči, co hrají proti nám, našemu týmu gól nedají. S Joakimem Nordströmem a Jordanem Staalem hrajeme dohromady tři měsíce, sedli jsme si a myslím, že jsme pro tým přínosem. Hrajeme dobře do obrany a občas dáme i pár gólů. Přesně takhle jsem si to představoval před začátkem sezony. Ten nebyl ideální, ale teď už je to fajn!“
Zaznamenal jste na dálku, že vás v Česku po návratu z inspekční cesty Špaček všude chválil?
„Viděl jsem to a udělalo mi to radost. Když o tobě někdo takový řekne, že jsi hrál výborný zápas a udělals velký skok, je to svým způsobem pro mě malý zadostiučinění. Na druhou stranu, on viděl jenom jeden můj zápas. Potřeboval bych to tady potvrzovat dál a začít dělat víc a víc bodů. Pořádně si tady vypracovat.“
O účasti na mistrovství světa, nebo ještě lépe na Světovém poháru, už přemýšlíte?
„Šampionát je letos o něco později než normálně, takže si trenéři budou moct vybírat hráče z dvaadvaceti týmů NHL. A to nepočítám kluky, kteří hrajou v Evropě. Výběr budou mít široký a mně se o tom popravdě teď moc nechce přemýšlet. V Carolině máme super atmosféru v týmu, poslední dobou se nám daří. Chci se soustředit na to, i když bych na mistrovství samozřejmě rád přijel. A Světový pohár? To by byl luxus!“
Věříte, že byste si na něm mohl zahrát?
„Máme tolik dobrých hráčů, že se tím ani nestresuju. Ale to víte, je to pořádná motivace. Trenéři si pak udělají nominaci podle sebe. Bude záležet na tom, co budou očekávat, jaké typy hráčů hledat. Já se teď snažím odvádět co nejlepší výkony a jestli mě budou chtít využít, budu rád. Když ne, tak se svět taky nezhroutí.“
V souvislosti s tím, jak se vám teď daří, jste mluvil o zadostiučinění? To proto, jak vám už v juniorech všichni říkali, že na NHL nemáte, protože neumíte bruslit?
„Zadostiučinění je to spíš pro mě, tak nějak celkově. Já o tom nechci mluvit pořád dokola, už jsem to všechno říkal několikrát. Ve Winnipegu to byl zrovna můj stý zápas kariéry v NHL. Dělal jsem po zápase rozhovor s reportérkou, ona se mě na něco ptala a já jí řekl: Kdo by to byl řekl před třemi lety, když jsem byl ještě ECHL, že jednou v NHL odehraju i stý zápas a dám v něm dva góly. Měl jsem z toho velkou radost, ale pak taky s mou povahou… Já už po zápase byl nervózní, co bude v tom dalším. A taky si říkám, že když už mám tu stovku zápasů, dvoustovka by taky nebyla špatná…“
