Dostává různá jména. Barbar, predátor, donedávna o něm jízlivě dodávali, že je taky mistrem úniků. Radko Gudas předvádí hokej na hraně zákona, ale trestu většinou uteče. Už to neplatí. Za faul na Austina Czarnika dostal od šerifů NHL zaracha na šest utkání. „Musím se z toho ponaučit,“ říká obránce Philadelphie. Deník Sport byl jediný, se kterým po incidentu obsáhle hovořil.
Jednou už za své hříchy Radko Gudas pykal. V minulé sezoně sejmul Miku Zibanejada a nesměl hrát tři zápasy. Nyní dostal dvojnásobný flastr za to, že bostonského nováčka Austina Czarnika zasáhl ramenem po odehrání puku. Když s ním disciplinárka NHL případ následně projednávala, sdělili mu, že od odehrání kotouče naměřili tři setiny vteřiny. „To byl jejich hlavní argument, že jsem zasáhl hráče bez puku. V podstatě řekli, že jsem tam měl být rychleji,“ vrací se český bek s hořkostí v hlase.
Až to může vypadat, jako by vám při výměře trestu spočítali všechno najednou a chtěli vyslat varovný signál všem. Vy ten pocit nemáte?
„Možná tam něco takového bude. Ale je to jejich práce zákrok posoudit a vynést nějaký verdikt. Nemyslím, že ten hit byl až na šest zápasů, oni měli jiný názor. Je to vysoký trest, mně nezbývá než ho přijmout a ponaučit se z toho. Na druhou stranu, pár takových zákroků jsem už předtím měl. Ale tentokrát to dopadlo tak, jak to je.“
Už když rozhodčí pískli, vypadal jste udiveně. Jak jste zákrok na Czarnika vnímal? Ještě než jste ho zasáhl, puk se dostal k bostonskému obránci Ehrhoffovi...
„Když jsem mu dával tělo, tak v ten moment druhý hráč přebíral puk. Kdyby ho měl ještě ten první, mohl jsem ho trefit a nic by z toho nebylo. Když to měřili stopkami, bylo to o nějaké tři setiny vteřiny později, než by mělo. Takže to byl jejich hlavní argument, že jsem zasáhl hráče bez puku.“
Přemýšlel jste zpětně, že by se ta situace dala řešit jinak?
„Ve své podstatě mi řekli, že tam musím být rychleji. (usměje se) Ale to je těžké. Ten kluk (Czarnik) je mnohem menší než já. Kdyby měl aspoň metr osmdesát, tak by se to třeba vůbec neřešilo. Bohužel, sto osmdesát nemá a dopadlo to takhle. Šlo o shodu náhod. Nemůžu říct, že bych do něj šel nějak extra agresivně, nebylo to predátorské, jak někdo napsal. Ale na něčem se na disciplinárce shodli, dostal jsem trest a s tím už nic neudělám. Zahraju si až 25. října proti Buffalu. Doufám, že ještě bude místo v sestavě. A když ne, tak o něj budu muset bojovat.“
VIDEO: Za tenhle souboj disciplinárka Gudase potrestala
Jak jste se rozsudek dozvěděl?
„Hned po zápase jsem se bavil s naším trenérem a ten mi říkal, že z toho asi něco bude. V neděli mi volal Ron Hextall (generální manažer Flyers), že s nimi v pondělí bude mluvit, že chtěli (členové disciplinárky), abych dorazil na slyšení za nimi, což jsme se domluvili s Hextallem a agentem, že raději ne, že to vyřešíme po telefonu. V pondělí od jedné odpoledne jsme s nimi mluvili a odpoledne to oznámili.“
Zvali vás na osobní slyšení do New Yorku?
„Přesně tak. Abych se dostavil. Ale abych řekl pravdu, já je moc vidět nechci.“
Proč? Nechtěl jste se v tom pitvat, nebo jste se snažil předejít tomu, aby si vás tam grilovali zleva zprava?
„Domluvili jsme se s agentem a Hexem, že to raději vyřešíme po telefonu. Letět tam a zpátky by vyžadovalo víc času a mně osobně se nechtělo s nimi mluvit víc, než je nutné.“
Tušil jste, co vás může potkat?
„Nižší sazby se neřeší. Ale hráč, jehož si vyžádají na osobní slyšení, může čekat trest od pěti zápasů výš. Tak to stojí v pravidlech. Jestli s vámi mluví osobně nebo telefonicky, to je úplně jedno.“
Musím to hodit za hlavu
Mrzí vás trest tím víc, že je začátek sezony, navíc vy jste kvůli zranění ruky mohl naskočit do přípravy až později?
„Co vám budu povídat... Nesměl jsem kvůli tomu na Světový pohár, v přípravě hrál tři zápasy, v jednom se stalo tohle, v tom úplně prvním jsem taky nedohrál. Každý vidí, že tohle přece není optimální start. Musím se příště krotit a dávat si na to pozor. Sezona však bude dlouhá, šest zápasů, to není ani desetina. Chce to hodit za hlavu a připravit se na zápas číslo sedm.“
Vnitřně vás to hodně štve, že sotva jste se mohl vrátit, máte zase stopku?
„No, sere mě to, to je jasný. Nikdy jsem si nemyslel, že mě něco takového může potkat. Nejsem záludný hráč, který by šel na led vyloženě s tím, že někoho zraní nebo zmrzačí. To rozhodně ne! Ale hokej je tvrdá hra a já hraju do těla. Kdybych nesměl, to bych se mohl dát na balet.“
Od předchozího trestu jste už měl i pár jiných incidentů. Nemyslíte, že na vás v NHL měli pifku?
„Políčeno na mě měli, ale myslím, že z profesionálního hlediska by nemělo hrát vůbec žádnou roli, jestli jsem od té doby předvedl nějaké zákroky, které mohly být na hraně. Kvůli tomu o zápas navíc nedostanu. Rozhoduje skupina lidí, kteří by to neměli brát osobně a hodnotit výhradně podle charakteru toho zákroku, podle toho, co tam nastalo za problém.“
Na druhou stranu jste byl potrestán opakovaně. Takže vás mohli víc osolit...
„Může to být důvod, ale roli by to hrát nemělo. Bavil jsem se s manažerem i trenéry a ani jim ten zákrok zase tak hrozný nepřišel. Bohužel jsem to dohrál pozdě a dal jim důvod, aby mě následně suspendovali. Jak rozhodnou, bylo čistě na nich, a já to musím respektovat.“
Zastali se vás v klubu?
„Manažer říkal, že se s nimi o tom snažil mluvit a že si myslí, že to nebylo nic tak strašného. A že se tyhle věci dějí. Nejsem jediný hráč v lize, který tohle provedl. Trenér chce, abych, až mi skončí trest, byl v dobré kondici. Byl spokojený s tím, v jakém stavu jsem dorazil do kempu. Nemůžu prosedět celou sezonu nebo její většinu na tribuně. Pro svůj tým jsem platný, jenom když jsem na ledě.“
Jimmy Vesey, jehož jste atakoval v přípravě proti Rangers, i Austin Czarnik jsou nováčci. Byla to náhoda?
„Může to být jeden z faktorů, proč to tak vypadalo, že jsou nezkušení, nevědí, jak se to v lize řeže, nebo co můžou čekat. Tohle už hrají velcí chlapi, to přece jen není žádné mydlení se mezi klukama. Bohužel na to nebyli připravení, v sezoně to taky bude jiné. Tak, jako se z toho musím ponaučit já, měli by se ponaučit i oni.“
Chci dál hrát do těla
Co pro vás znamená ponaučit se? Kdybyste vyměknul, už to přece nebudete vy...
„Nemyslím, že bych měl být měkčí. Chci hrát do těla, je to můj styl, ale budu si muset v hlavě přehodnotit, jak se zachovat v takhle rizikových situacích.“
Ještě v Tampě jste měl pár incidentů, ale spíš šlo o vyprovokované šarvátky, než o ostré střety. Nežádají to od vás ve Flyers sami?
„Je to i tím, že jsem v jiném týmu. Philadelphia je sledovanější než Tampa, to je taky jeden z důvodů. Tým je víc na očích, má bohatší historii, a to i v tomhle ohledu.“
Neříkali vám teď, abyste ubral?
„To úplně ne. Hraju svůj hokej, tohle je můj styl a jak říkám, platný můžu být týmu jedině na ledě. Nechtějí, abych přestal hrát do těla a něco měnil. Jen si na tohle musím dávat pozor. Šest zápasů stačí, abych si to uvědomil.“
Až příště vyjedete na led, budou se vás možná snažit dostat. Přibývá stadionů, kde vás budou nenávidět a kde můžete mít hodně nepřátel. Jak se s tím vyrovnáte?
„Tohle je můj styl. Oblíbený jsem jen v tom týmu, za který hraju, ostatní to mají naopak. Takže i když pojedu do Tampy, kde jsem působil, všichni si budou dávat pozor, budou se snažit mě dohrávat. Jsem typ hráče, který bojuje za svůj tým, a udělám pro něj cokoli. A je mi jedno, jak o tom přemýšlí ostatní.“
Co taková suspendace kromě krácení platu obnáší? Můžete dělat všechno jako obvykle?
„Jo, trénuju s týmem, letím s ním na trip do LA. Jsem pořád jeho součástí jako normálně, jen nemůžu nastoupit. Vynechat šest zápasů, to máte zhruba dvanáct, čtrnáct dní. Takže v době, co nebudu moct hrát, musím tomu dát v tréninku trošku víc. Bruslím navíc, přidávám si v posilovně, abych měl co nejlepší kondici. Trenér byl v kempu spokojený, jenže teď si pár zápasů nezahraju, takže musím makat, abych se v ní udržel. Na tom teď budu pracovat.“
Sledujete, co se kolem vašeho případu děje, nebo to necháváte být?
„Nesleduju, kdo co píše. To bych se z toho taky mohl podělat. Každý má svůj názor, já ho mám taky. A přijde mi zbytečné hádat se v internetových diskusích s někým, kdo tomu nerozumí nebo k tomu nemá vztah. To nemá význam. Jsem tady za sebe, abych pomáhal týmu. Teď jsem z toho na nějakou dobu vypadnul a musím být co nejlíp připravený, až se zase budu moct vrátit.“
Na Světovém poháru Ryan Getzlaf zranil mimo hru úderem do hlavy Radka Faksu . Všichni to nechali být, tvářili se, že nic nepostřehli. Teď by vám dali klidně trest na dvacet zápasů. Nemáte pocit, že pořád vnímají jinak hráče zvenčí, než když Kanaďan nastoupí proti Česku?
„Myslím, že tohle hraje roli. Takový je trend. Nechci tvrdit, že to Getzlafovi prošlo jenom proto, že je Kanaďan a velká hvězda, ale určitě to tam vzadu možná trošku je. Občas to tak vyznívá. Český hokej není na vrcholu, není tím, co bývával. Ale pořád máme spoustu hráčů, kteří umějí hrát hokej, a na Světovém poháru kluci předvedli skvělý výkon. Myslím, že mohli dopadnout trošku líp.“
Posuzují se takové zákroky stejně?
„Samozřejmě, když je někdo hvězda a všichni ho opěvují, asi se ten náhled může lišit. Nechci říkat, že někomu nadržují a tak. To, co připomínáte, byl zase jen jeden názor jednoho novináře. Těžko z toho vyvozovat nějaké závěry. Ale nedělá se z toho taková věda, jako kdyby tenhle hit udělal český hráč Getztlafovi. Z toho by určitě bylo větší haló a vyvozovaly by se větší důsledky. Byla by to větší story, větší příběh, než když se to stane českému hráči. To řeknou: ‚Oni se jenom srazili, byla to nešťastná náhoda.‘ Nešťastná náhoda to může být, ale já jsem taky do někoho nešťastně vrazil a teď nesmím hrát šest zápasů. Rozumíte, jak to myslím?“
Ano, jistě.
„Momentálně je hokejový svět nastavený takhle. Všechno se až moc řeší. Někdo dostane nějakou nálepku a už se to s ním veze. Nikdo není dokonalý, myslím, že se na to lidi až moc upínají.“
A co novináři ve Philadelphii? Stojí spíš na vaší straně, nebo taky rýpou?
„No tak, rýpou, to je jasný... Nevím, jak se k nim postavit, samozřejmě se to odvíjí od toho, jaké mi kladou otázky. Není to úplně příjemné, když se do člověka pustí, ale ten trest mi taky nepřidá. Takže to dostávám z obou stran. Mohli by mi to trošku ulehčit, ale nedělají to, což i trošku chápu. Jejich věc. Z novinářů budete asi jenom vy, s kým se trošku víc bavím. Jinak ne. Dalším moc prostor nedávám, abych se pro ně k něčemu vyjadřoval. Upřímně, ani jim moc nevěřím.“
Jak se k věci postavili spoluhráči?
„Berou to, jak to je. Vědí, že hraju tvrdě, že pro ně udělám cokoli, jsem ten první a zároveň poslední, kdo by za ně dal ruku do ohně. Takže za mnou stojí, stejně tak trenér. Myslím, že jsme spolu měli dobré povídání. Jsem rád, když vím, že mě podrží, a těším se, až budu moct naskočit do zápasu a pomoct jim zase nějaká utkání vyhrát.“
