Jaromír Jágr zřejmě ukončí zámořské putování tam, kde on začínal. Jiří Hrdina byl s Calgary téměř čtyři sezony propojen pupeční šňůrou jako hráč, dalších sedm dělal pro klub skauta. O tom, jak tam slavnou osmašedesátku přijmou, má naprosto jasno. „Lidi ho budou milovat, jsou strašně natěšení,“ líčí legendární útočník. Už 18 let hledá talenty pro Dallas, ale na město z kanadské Alberty má dodnes vazby, nechal tam kus svého života.

Když na sklonku léta 1989 narazil na Jágra jako hráč Flames poprvé v pražském zápase, nemohl tušit, že se jejich cesty jednou spojí. Zázračný mladík proti týmu Calgary debutoval v reprezentaci, Jiří Hrdina měl za sebou svůj první triumf ve Stanley Cupu. Dalších dvou dosáhli už společně v Pittsburghu, kam českého veterána brali i kvůli tomu, aby mladičkého krajana podpořil.
V souvislosti s Jágrem se mluvilo o mnoha klubech. Máte vy osobně radost, že z toho nakonec vyšlo právě Calgary?
„Naprosto. A je to dobře i pro něj. Lidi ho budou milovat, jsou strašně natěšení. Už mi psali, volal třeba Jim Peplinski (bývalý spoluhráč), co Džegr. Hokejem tam fakt žijí, přitom jsou to fanoušci, ne blázni. Nebo spíš blázni v dobrém slova smyslu. Pro mě to má vůbec zvláštní nádech. V Calgary jsem kariéru v NHL začínal, končil jsem v Pittsburghu. On začínal v Pittsburghu a zřejmě bude končit v Calgary. Potkali jsme se spolu na půli cesty, když jsem působil v Penguins. Takže jsem rád, že to je tenhle tým. Management mají výborný, myslím, že to Jardovi bude vyhovovat.“
Co říkáte tomu, že se vydá na svoji vůbec první kanadskou štaci?
„Jsem hlavně rád, že se mu povedlo kontrakt dostat, už z jednoho z prostého důvodu: Blíží se k rekordu v počtu sehraných zápasů, chybí mu nějakých 56 nebo kolik utkání, což je něco neskutečného. Byla by strašná škoda, kdyby to nedotáhl. Ať sezona dopadne jakkoli, tak doufám, že se mu podaří tenhle rekord zlomit. Navíc si myslím, že Calgary je tým, který může Džegrovi sednout. Může tam prožít velmi dobrou sezonu, a když to dobře dopadne, třeba klidně podepíše ještě na další rok.“
Jaké by mohl mít v mužstvu postavení?
„Myslím, že začne ve třetí lajně, nedostane zpočátku tolik času na ledě, jako byl zvyklý v minulých letech. Možná zahájí i na druhé přesilovce, ale v okamžiku, kdy se někdo zraní, což se může stát brzy, poskočí dopředu a týmu může pomoct.“
Navíc na pravé straně útoku pro něj situace vypadá příznivě, Flames nemají úplně jasno, koho postavit ke Gaudreauovi s Monahanem, nemají žádnou jinou hvězdu jejich kalibru. Souhlasíte?
„Právě z toho důvodu si myslím, že Flames jsou pro něj týmem, kde může odehrát ještě hodně dobrou sezonu. Samozřejmě bude záležet, jak na tom bude zdravotně, jak mu bude vyhovovat, až se ráno probudí a místo plus dvaceti stupňů vyleze do minus třiceti. To není taky sranda. Ale jde o věci, s nimiž si může úplně v pohodě poradit. Džegr je zkušený harcovník, má za sebou třiadvacet sezon v NHL. Navíc v Calgary jsou lidi fantastičtí. Je to úplně něco jiného, než v Americe nebo taky třeba v Montrealu, kde na hráče působí tlak i od fanoušků. V Calgary tomu lidi opravdu fandí, hráče milují. Jestli se mu ze začátku povede pár zápasů, tak ho tam budou nosit na ramenou.“
Trenér Glen Gulutzan se navíc s Jágrem potkal v Dallasu během zkrácené sezony. Může i tohle hrát roli?
„Trochu se znají, to mu taky pomůže, že už bude mít ve vedení týmu člověka, se kterým se potkal. Možná i proto se rozhodl místo St. Louis jít do Kanady, ale nevím. S Džegrem jsem nemluvil, je to můj odhad. Tyhle věci však mohly taky sehrát svoji roli.“
Pokud jde o plat, s penězi šel docela dolů (základní plat 1 milion dolarů). Mohla to být i daň za to, že celá záležitost se táhla dlouho a nemohl si pak už tolik vybírat, když kluby měly o sestavách víceméně jasno?
„Nikdo neví, co bylo skutečně na stole, o tom se můžeme jen dohadovat. Třeba na začátku bylo ve hře víc peněz, ale co se odehrávalo, to ví jen generální manažer Floridy a možná Petr Svoboda (hráčův zástupce), který to zprostředkovává. Oni jsou jediní dva, kteří vědí, co a jak bylo.“
Spousta lidí už nevěřila, že Jágr do NHL ještě podepíše. Patřil jste k nim, nebo jste spíš myslel, že se to povede?
„Táhlo se to, ale překvapený jsem nebyl. A měl jsem takový nápad, mluvili jsme o tom i s ostatními skauty, třeba s Milanem Tichým. Říkali jsme si, že pro něj by bylo úplně ideální, kdyby Petr Svoboda nebo Džegr sám zvedl telefon, zavolal do Pittsburghu rovnou Mariovi (Lemieux) a šel tam za tyhle peníze. Dostal by milion a další na bonusech nebo milion a půl jako prémie a mohl uzavřít kariéru tam, kde začínal. Byl to jen takový náš nápad, ale bylo by to super. Pověsili by mu tam dres a nazdar. Nádherný konec. Ale jak jsem řekl, hlavně jsem mu přál, aby podepsal a měl šanci dotáhnout se na ten rekord. Tak nějak vnitřně jsem si myslel, že se to povede, i když ne hned na začátku, spíš až se v nějakém týmu zraní jeden, dva hráči a budou někoho potřebovat na přesilovku a podobně.“
Pokud jde o případné zájemce, napočítali jsme 19 týmů, o nichž se během léta psalo, že by se o Jágra mohly ucházet. Bylo to vůbec reálné?
„Ne. Většina toho byly jen spekulace. Některé týmy, jimiž už prošel, vypadly ze hry, jakmile nepodepsal na Floridě, zbývalo jich pár. Podle mě to bylo o nějakých pěti, šesti klubech, které o tom seriózně uvažovaly. Takový ten balast kolem souvisí i s tím, že jako agent musíte vzbudit zájem o hráče a taky dát najevo, že o hráče zájem je.“
Důležité je držet se v povědomí, aby se o vás mluvilo. Třeba kolem Jiřího Hudlera vládlo celou dobu ticho...
„Protože nikdo neví, co mu je. Čekali jsme od něj v Dallasu dobrou sezonu, přesilovky, že dá nějaké góly. Škoda pro něj, je mi ho líto. Pořád je to dobrý hráč, i když bruslení už taky není, kde bylo. Ale je šikovný jak blázen, chytrý, na přesilovku vynikající. Jenže když většinu sezony proleží, co máte dělat? Navíc ani u nás nezjistili, co mu vlastně je, jestli únavový syndrom nebo co. Ale takhle to je. Agent musí kolem hráče udělat trošku rozruch, potom záleží na trpělivosti těch kluků, jak dlouho jsou ochotní tuhle pozici držet. A od toho se odvinou peníze, které dostanou. I když u Džegra snad o peníze úplně nejde. A pokud naplní bonusy, tak sorry, ale dva miliony dolarů zase tak málo není. I když musíte odečíst daně a za něco tam žít. Tady by tolik asi nevydělal...“
Na co se má kromě mrazů ještě připravit? Může ho v Calgary něco překvapit?
„Myslím, že už nic. Samozřejmě to bude obnášet daleko víc cestování, překonávání velkých vzdáleností. To není jednoduché a opravdu asi ta zima bude největší oříšek. Jen si to představte. Celý rok jste v šortkách a najednou se balit do kabátu není nic příjemného.“
Tohle však zažil už na Sibiři, i když byl mladší...
„On si s tím poradí. Nebude to tak, že by měl někde zmrznout na ulici. Když to vezmu z druhé strany, záleží taky na tom, jak tam přijmou, až začne o půlnoci odemykat zimák. Až bude tahat mladé s sebou v noci na trénink, tak nebudou asi úplně rádi.“ (směje se)

