Kdo mohl, tak si v létě přisadil. Las Vegas? To bude bída. Úspěch nečekejte. Od listopadu nebudou mít o co hrát. Nový tým v NHL složený z ostatních celků měl být poslední. Místo toho vyhrál 51 zápasů, stal se druhým nejúspěšnějším týmem v Západní konferenci. „Asi každý měl velkou touhu ukázat bývalému klubu, jakou udělal chybu, že si nás nechránil v rozšiřovacím draftu,“ říká Tomáš Nosek. Před rokem vyhrál AHL, patřil Detroitu. Teď je jednou z tváří Golden Knights.
Překročili plán a dost výrazně. Představte si, že máte pole, doufáte, že na něm vyrostou brambory. Jenže místo toho tam vyraší ananas. Slaďounký, který každý chce vidět a rozumět tomu proč. Tohle jsou Vegas Golden Knigts, nejlepší nový tým historie NHL. „Říkali nám, jak jsme hráli super. Ale že to teď skončilo a máme se soustředit na play off Doufám, že potvrdíme, jak ta základní část nebyla žádná náhoda,“ těší se Tomáš Nosek na sérii s Los Angeles.
Pořád se mluví o zázraku a senzaci. Jak se to všechno jeví zevnitř?
„Asi nikdo před sezonou nečekal, že by se nám takhle dařilo. Když jsme viděli, jak se všechno vyvíjí, už po nějakém dvacátém zápase jsme věděli, že to není o nějaké náhodě a štěstí, ale že dovedeme být konkurenceschopní. Dařilo se nám celou základní část, všechny nás to moc těší, snad to takhle půjde i v play off .“
Byli jste od začátku sezony totální outsideři a prorokoval se vám útok na nejvyšší volbu v draftu. Brali jste i tohle jako tmelící prvek? Ukázat všem, že nejste odložení outsideři?
„Těžko říct, jaký to mělo vliv. Ale každý hráč, kterého si Vegas vybralo v rozšiřovacím draftu, byl... Nechci říct nechtěný, to ne, ale jeho starý klub si ho zkrátka nepotřeboval chránit, viděl v sestavě důležitější borce. Asi každý měl po draftu velkou touhu ukázat tomu bývalému klubu, jakou udělal chybu. To tam asi bylo, motivace navíc. Je to vidět i na tom, kolik kluků mělo životní sezonu, William Karlsson, Erik Haula, Jonathan Marchessault...“
Svoje statistická maxima překonalo 13 hráčů, plus brankář Marc-André Fleury. To je hodně slušná nálož.
„Právě, tohle číslo je hodně vysoké. Myslím, že si všechno sedlo, i charakterově je tým výborně postavený. Trenér nám říkal, že jestli chceme být úspěšní, musíme v první řadě hrát jako tým a spousta z nás bude muset prožít životní ročník, aby se to povedlo.“
Což se do puntíku stalo.
„A teď je tady play off .“ (usměje se)
Než jsem vytočil vaše číslo, vybafl a na mě z Twitteru fotka malého kluka, který drží ceduli s nápisem: „Porazil jsem rakovinu, vy jste schopni porazit Los Angeles.“ Co tohle s vámi dělá?
„Během celé sezony bylo takhle silných momentů, které jsou plné emocí, hodně. Začalo to střelbou ve Vegas do lidí na koncertu, všichni začali držet hodně spolu, teď se vyboural autobus s mladými hokejisty v Kanadě, také to na vás dolehne, na každého. Jsou to věci mimo led a vidíte, že hokej jen zábava. Nás ale těší, že můžeme lidem přinést aspoň nějakou radost, třeba i tomuhle klučinovi.“
Dá se brát ten jeho vzkaz i jako signál, že nejste jen nějaká atrakce, kus cirkusu ve Vegas, ale místní vás berou už jako něco svého?
„Asi to tak je. Celá komunita ve Vegas je strašně semknutá od té doby, kdy ten šílenec střílel do lidí. My jsme hráli hokej, vyhrávali, oni na nás pořád chodili ve velkém počtu, zajímali se o nás a řešili nás, jak se nám daří. Možná jsme jim tím dali i nějakou další energii do života. Dokonce se o tom všem natočil dokument, který běžel na NBC Sport. Je super, že jsme aspoň takhle mohli pomoci městu, aby se postavilo zpátky na nohy.“
A třeba na začátku sezony byl zájem o Golden Knights takový, že pro autogramy mohly jenom děti. Pocítil jste sám někdy ten šrumec?
„Takový zájem o hokej jsem asi ještě nezažil, už jenom to, že na každý náš trénink přijde do tréninkové haly zhruba tisíc lidí, je něco. Co se týká těch podpisů, byl tam ten problém, že nás zastavovali lidi kolem aut, vznikaly tam pak zácpy. Omezilo se to, že po tréninku je vybraných vždycky pár hráčů, kteří se jdou podepisovat ve výstroji. A podepisujeme se jen dětem, to je pravda, protože tam bylo i dost lovců autogramů, kteří pak prodávají podepsané karty na internetu.“
Každý tým z nás musí mít respekt
Když se vrátím k tomu vzkazu malého bojovníka. Můžete tedy porazit Kings?
„Nevidím důvod, proč bychom nemohli. Dokázali jsme, že můžeme hrát s každým. Oni mají víc zkušeností, vyhrávali dvakrát v poslední době Stanley Cup (2012 a 2014), tohle je jejich výhoda. Ale doufáme, že aktuální forma je na naší straně. Podle mě to bude vyrovnaná série, kterou, věřím, vyhrajeme.“
Vážně neběhá mráz po zádech, jak Anže Kopitar, Drew Doughty, Jonathan Quick nebo Dustin Brown mají zpátky tu formu, s jakou se v Los Angeles vyhrávaly poháry?
„Ne, strach nemáme z nikoho. Respekt k soupeři mít musíte, víme, jak jsou to kvalitní hráči. Ale bát se nikoho nebudeme. Taky máme velké individuality, které měly super sezonu. Nedáme Kings nic zadarmo.“
Hezky jste po 51 výhrách v základní části sebevědomí. Ale je pravda, že právem. Respekt budí i vaše jízda...
„Výkony v celé sezoně jsme si vybudovali takovou pozici, že každý tým z nás musí mít trochu respekt. Pro nás je to jenom dobře, na nás teď je, abychom hráli stejně dobře jako celou sezonu.“
Docela zajímavá věta vypadla z vašeho spoluhráče Jamese Neala. Říkal, že lidé často hledají důvody, proč Vegas nemohou vyhrát Stanley Cup. Ale spíš by měli přemýšlet o tom, proč na to mají. Je to lekce pozitivního myšlení?
(usměje se) „Jo, jo, on tohle řekl víckrát. Bylo to i v tom dokumentu, když se před sezonou mluvilo, jak bychom chtěli hrát do třech let play off . On říkal, že nevidí důvod, proč bychom ho neměli hrát hned. Tohle je ta důležitá pozitivní energie, kterou cítíte z každého kluka v kabině. V tom je podle mě naše velká síla, jsme dobře naladěni, nemáme mezi sebou jediný problém. A těšíme se na play off .“
VIDEO: Podívejte se na gól Tomáše Noska proti Arizoně
To docela chápu. Speciálně u vás, znáte cesty až nahoru. Povedlo se vám to v Česku s Pardubicemi, před rokem s farmou Detroitu. Cítíte tu novou vůni zápasů o všechno?
„Celou sezonu makáte pro to, abyste v play off něco dokázali, a teď to máme před sebou, sezona graduje a každý dává do těch posledních zápasů maximum toho, co umí. To je ta úplně nejlepší věc. Taky do toho půjdu stejně, naplno. Vloni to vyšlo v Grand Rapids, tak doufám, že by to mohlo vyjít i tady.“
Ožívají teď ty vzpomínky na loňské tažení za pohárem v AHL?
„Rozhodně, je konec sezony, začíná být větší teplo a každý zápas, do kterého jdete, může být jedním z těch posledních. Mám tenhle pocit hrozně rád. Play off si užívám i bojuju na 120 procent.“
Hrál jste za dva vítězné týmy. Co je ten základní předpoklad, aby byla ta vousatá parta úspěšná a byla to ona, která vyhraje poslední zápas sezony?
„Musíte hrát fakt jak jeden. Právě před rokem v AHL to bylo hrozně vidět. Můžete si říkat, co chcete, ale konkurence je tam obrovská, není jednoduché se tam prosadit a vztahy mezi hráči nejsou během sezony úplně košer. Jakmile ale začalo play off, všechno se obrátilo, všichni si začali hrozně přát a táhli za jeden provaz. Taky je pravda, že jsme neměli pak jediné zranění, což je taky docela rarita a důležitá věc. Tím, jak se jede na krev, stoupá i pravděpodobnost, že se vám něco stane. Potřebujete být co nejvíc komplet, abyste měli pořád sílu.“
Plus asi taky super brankáře. Může být vaším trumfem Fleury, trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Pittsburghem?
„Myslím, že proto ho sem určitě brali.“
Aby někdy za ty tři roky ukázal kus své práce v play off?
(usměje se) „No a ono je to o něco dřív. Marc je naším základním kamenem a play off je o brankářích hodně. Doufám, že to potvrdí. Mohl by klidně přidat čtvrtý Stanley Cup.“
Pittsburgh půjde zase hodně daleko
Hra o stříbrného krasavce se týká najednou i vás osobně. Plní se sen, proč jste do Ameriky přišel a byl tak trpělivý na farmě Detroitu?
„Přesně, je to nejslavnější hokejová trofej na světě, málokomu se poštěstí ji vyhrát. Moc si vážím šance, že budu o Stanley Cup hrát taky. Věřím, že jednou se mi povede na něj sáhnout.“
Sledoval jste tyhle velké bitvy za mořem už odmala?
„Nejdřív jsem sledoval spíš výsledky. Přenosy v Česku moc nebyly. Ale ty poslední roky už jsem to sledoval po internetu, nějakých těm osm posledních play off jsem viděl, třeba jak vyhráli třikrát Blackhawks, jak dominovali.“
To je ten nejsilnější moment, který si z poslední doby vybavíte, když slyšíte dvě slova Stanley Cup?
„Ano a pak taky Pittsburgh, který vyhrál poslední dva ročníky a má znovu strašně dobrý tým. Myslím si, že zase půjdou daleko.“
Jak to dělají?
„Mají dva super centry a dobrého gólmana. Z pohledu soupeře je dost blbý, že když pokryjete Crosbyho, je tam pořád Malkin a naopak. Navíc před uzávěrkou přestupů ještě posílili, přišel Brassard do třetí lajny. Centři dělají strašně moc, chodí na buly, tvoří hru, a oni tady mají šílenou sílu. To je klíč k úspěchu. Mají tým, který umí hrát v play off, jejich hvězdy v těch zápasech hrají strašně dobře.“
A jde jim to i bez vousů v play off . Crosby s Malkinem mají na tvářích pořád jen takové to chmýří. Vy jste taky nikdy nebyl ten zarostlý Rumcajs. Co teď?
„Pořád stejný. (usměje se) Když jsme šli před rokem do finále AHL a já se vůbec neholil, vypadal jsem tak nějak... No, docela divně. Ale klidně bych do toho šel zas. A rád.“
