Prášky, injekce. Bolest jako součást NHL. Je to přes čáru, říká Hertl
Na paty se mu lepí smůla. Vinou všelijakých zranění už přišel Tomáš Hertl během sedmi let v NHL o více než stovku zápasů. I přes to, že často hraje přes bolest. Pod prášky a injekcemi. „Je to standard. Dost mi to ale vadí,“ přiznává v otevřeném rozhovoru pro iSport Premium. Mluví také o tom, jak tráví karanténu, a kriticky hodnotí mizernou sezonu svého San Jose.
Ač ještě oficiálně neskončila, už teď je jasné, že to pro Tomáše Hertla a celé San Jose nebyla dobrá sezona. V Západní konferenci se topí na samém dně, českého útočníka pak na konci ledna vyřadilo ze hry zraněné koleno. „Pro všechny to byla facka. Nikdy to už nechci zažít, atmosféra v celém klubu byla hrozná,“ popisuje špatnou náladu v kabině Sharks. V rekonvalescenci pokračuje doma v Praze. Cíl je jasný: příští ročník zůstat zdravý.
Kdy jste přiletěl do Česka?
„Jsou to dva týdny. V neděli mi skončila karanténa, takže jsem hned jel za rodiči. Celé dva týdny jsem trávil zavřený doma.“
Jak jste to se svou hyperaktivitou a potřebou stále něco dělat zvládnul?
(úsměv) „Už před příletem jsem poprosil bráchu, ať mi domů naveze nějaké moje věci, které jsem měl u rodičů. Kolo, činky, kettlebell, nějaké balony, abych mohl cvičit a pokračovat v rehabilitaci kolena. Dopoledne to bylo v pohodě, každý den jsem od 9 do 12 hodin makal. Horší byla odpoledne. Dal jsem si oběd, šel jsem se prospat. Ale co pak? Abych řekl pravdu, dost jsem pařil videohry, z čehož teda nebyla manželka zrovna nadšená, protože musela odejít vedle do pokoje, aby se na něco mohla dívat. Zatím jsme v bytě, stavíme dům, ale má být hotový až za měsíc. Je škoda, že jsme toho času nemohli využít a pracovat tam. I tak jsme to zvládli, celkem to uteklo.“
Jste u videoher nervák? Vztekáte se, házíte ovladačem?
„Dřív jsem byl nervák fakt velký. Člověk je samozřejmě naštvaný, když mu to nejde. (smích) Nadával jsem. Když teď s klukama hrajeme Fortnite, bavíme se pohromadě spolu, tam je to v pohodě. Když ale třeba hraju svoji oblíbenou Fifu proti někomu a on mi dá náhodný gól, nebo můj hráč zahodí tutovku, to dovedu nadávat pořád.“
Ponorka s manželkou nenastala? Počítám, že kromě léta spolu nejste zvyklí trávit non stop několik týdnů?
„Úplně v pohodě. Už takhle žijeme vlastně celý měsíc. Je fakt, že v sezoně to takhle nebývá, ale v létě pak ano. To máme nějaké tři měsíce volno a vždycky ho trávíme spolu. Nikdy jsme se nehádali, takže v tom je to v pohodě. Dokonce jsme se střídali ve vaření, aby to nebylo pořád jen na ní.“
Co za speciality jste kuchtil?
„Rád griluju, takže jsem si vždycky našel recept na nějakou úpravu kusu masa s kořením, marinádou a omáčkou. Něco jsem si našel na internetu a bavil se. Přes sezonu se do kuchyně fakt nepodívám, takže to pro mě bylo něco nového.“ (úsměv)
Tohle už nikdy nechci zažít
Na intagramu jste sdílel fotku sebe s rouškou a rukavicemi. Snažil jste se o osvětu, aby koronavirus brali i lidi v Americe víc vážně?
„Přesně tak, chtěl jsem na to upozornit. Kalifornie byla docela dost zasažená, na druhou stranu tam žije čtyřicet milionů lidí, takže v porovnání s dalšími to nebylo tak zlé. Když jsem tam byl, měli už pár tisíc nakažených. Byla vyhlášená karanténa, v obchodech pásky, aby lidi stáli v rozestupech. Roušky ale skoro nenosili. Já se začal chránit okamžitě. Jezdil jsem jen cvičit na zimák a za fyzioterapeutem. Jinak jednou týdně do obchodu na velký nákup a hotovo. Byli jsme zodpovědní.“
Říkal jste, že pokračujete v regeneraci. Nyní je to přesně jedenáct týdnů od operace, jak je na tom vaše koleno?
„Musím říct, že vypadá skvěle. Nechci to zakřiknout, ale vážně super. Už zvládnu i dřepovat jen na té jedné noze. Začínám na ní klečet a dělat všechno jako dřív, abych to přizpůsobil normálu.
