Palátův příběh o píli, dřině a zdravém sebevědomí: Na**r se a buď nejlepší!
Klap! „Tohle je bez šance, jdu spát,“ smiřoval se Ondřej Palát u draftu 2011, který sledoval doma u počítače. Zaklapnul ho, už neměl sílu ani náladu marné čekání protahovat. Vyrovnával se s tím, že draftovaný prostě nebude. „Pět minut poté, co jsem vypnul počítač, mi volá agent, že si mě vybrala Tampa. Paráda!“ Že za ním zůstala jen tři volná místa? Nevadí, kousnout se umí. Což nakonec ukázal. S Tampou teď slaví Stanley Cup. V článku iSport Premium si přečtěte o cestě českého reprezentanta za nejprestižnější trofejí.
Příběh hokejového bojovníka z Frýdku-Místku je ukázkou zarputilosti, píle a neskutečné dřiny. S tím vším nakonec dokázal přebít počáteční přehlížení, boj o vlastní sebevědomí nebo pesimistické odhady odborníků. Trefně a výstižně vše okomentoval jeho „životní“ kouč Jon Cooper. V zámoří spolu kráčejí od začátků na farmě, přes Calder Cup (2012), finále Stanley Cupu (2015) až k současným oslavám hokejového grálu.
„Ondrovi stačí jen trochu pootevřít dveře a on je doslova rozkopne,“ říkal Cooper. „Takhle to bylo na farmě, i později v NHL. Nemůžu mluvit za mužstvo, ale kdybyste dělali v šatně průzkum, kdo je v týmu pro svůj přístup největším vzorem, věřím tomu, že velkou většinu hlasů získá právě Palát.“
Do zámoří odcházel v roce 2009 z Vítkovic. V draftu talentů kanadské juniorky CHL si ho sice už v roce 2008 vybrali Seattle Thunderbirds, jenže až z 66. místa. Nechtěl odcházet za každou cenu, po debatě s rodiči se rozhodl zůstat ještě rok ve vítkovické juniorce. S ní získal titul, v žebříčku prospektů CHL se pak díky výběru Drummondville Voltigeurs (QMJHL) posunul na desáté místo. Teprve pak odešel do zámoří.
„Hokejově to byl masakr,“ vzpomínal v projektu Bez frází.
