Tým Hurricanes si ho vytáhl ze 136. místa, přesto při výběru zadržovali dech. Bobby Orr se vrátil na scénu. Ano, čtete dobře. V letošním draftu po něm sáhla Carolina. S jedním z největších hokejistů, co kdy brázdili led, nemá kromě jména nic společného a sám se mu nikdy nejspíš ani nevyrovná. Nicméně sedmnáctiletý Robert „Bobby“ Orr verze 2.0 se zase o krůček přiblížil naplnění velkého snu hrát NHL.
Jeho otec John Orr tvrdí, že jsou s legendou Boston Bruins vzdáleně příbuzní. „Lidi mi říkají, že vypadám víc jako jeden z Bobbyho synů, Darren,“ směje se spolumajitel řetězce hospod Ye Old Orchard Pub v Montrealu.
Syn se kanadské ikoně nepodobá ani náhodou. Vzešel ze smíšeného manželství. Křestní jméno dostal po dědovi Robertovi, nikoli po slavném čísle 4. Nenarodil se v Parry Soundu v kanadské provincii Ontario jako hvězdný bek, který v 70. letech postavil na hlavu všechny představy o hře zadáků. Na svět přišel o kus dál, v Beaconsfi eldu v Quebeku. A nenastupuje v obraně, nýbrž v útoku.
Semnáctiletý Bobby Orr patřil k nejmladším hráčům letošního draftu. Roli nositele slavného jména si dosud užíval, od druhých prý necítil žádnou zášť ani si nepřipadal, že by byl vystaven přehnaným očekáváním. V mládeži dokonce nějakou dobu s klidem nosil dres s Orrovou čtyřkou na zádech.
„Jsem moc rád, že mám tohle jméno. Patří k nejslavnějším v hokeji. Když jsem vyrůstal, bylo to něco speciálního, ale nedělala se z toho ještě taková událost jako teď. Když mě minulou sezonu vyměnili z juniorů Saint Johnu do Halifaxu, začaly se zvěsti o mně šířit až virálně. Ale už jsem si trochu zvykl, beru to tak, jak to je,“ líčil mladý po draftu.
Během první sezony v juniorské QMJHL si získal pověst silného, všestranného centra. V ročníku zkráceném kvůli pandemii posbíral za Halifax Mooseheads ve 41 zápasech 32 bodů (15+17) a byl nejproduktivnějším nováčkem ligy. Není sice zázračné dítě jako ve stejném věku jeho jmenovec, podle skautů ale zvládá řadu věcí, které ho mohou posunout do NHL.
Před draftem ho v žebříčku Centrálního skautingu NHL (CBS) řadili mezi hráči severoamerických soutěží na 76. pozici. Na pohovor dostal pozvání od více než dvou tuctů klubů, včetně Bostonu a Montrealu. Vzhledem k tomu, co jeho jméno rozpoutalo na sociálních sítích, ale mohl být nakonec rád, že po něm nesáhli Bruins, v jejichž barvách se hvězdný předchůdce stal nesmrtelným. Jen si představte ten poprask, kdyby se tak stalo.
Vstupní draft probíhal kvůli koronaviru opět virtuálně, a tak ho sledoval doma, obklopen rodinou, přáteli, přišel i jeho bývalý trenér. Mnozí věřili, že se vtěsná do první stovky. Proti předpovědím trochu ztratil, dočkal se v pátém kole. Přesto byl nadšený. „Jakmile jsem zaslechl svoje jméno, byl to velmi emotivní moment. Byl jsem moc pyšný a cítil jsem se zároveň velmi poctěn. Ale tehdy jsem si to ještě úplně neuvědomil, dochází mi to až postupně,“ popisoval.
„Bobby Orr? Žádná analýza není nutná. Tohle mluví samo za sebe,“ psali o něm po draftu. Pro Carolinu by mohl být skvělou volbou. Má předpoklady stát se prototypem hráče přesně ve stylu kouče Roda Brind‘Amoura. Nebojácný, vytrvalý, plný energie, po ledě létá nahoru dolů, umí hrát fyzicky, chodí do soubojů. Žádný velký šikula, ale dovede si najít prostor před brankou a zakončit. Možná z něj nevyroste rozdílový hráč nebo dokonce superhvězda NHL. Ale má dostatečný potenciál, odhodlání a potřebný drajv, aby se prosadil a udělal si jméno sám za sebe. Aby o něm řekli: „Bobby Orr? Jo, na toho můžete vsadit.“
