Francouz je zpět: Vře to ve mně! Mluví o škrtlé sezoně, zbraních i parťácích

První sezonu odchytal převážně na farmě. Pak to přišlo, vedle Philippa Grubauera ukázal, že s přehledem zvládne válet i v NHL. Colorado mělo jeden z nejlepších gólmanských párů v lize. Bylo jedno, který z nich se postaví do branky. Avalanche taky Pavlu Francouzovi nabídli dvouletý kontrakt. Jenže měl pech. Po dvou letech v Americe se zranil, poslední zkrácená sezona mu utekla, musel rehabilitovat po náročných operacích. Aspoň jedno plus? Kontrakt pořád platí, český gólman se vrací zpátky.

V play off 2020 jste šel přes závit, vzpomínám na vaše slova, že poslední zápasy byl vyloženě na vůli. Nezničil jste si tímhle kyčle?
„Nevím, ale sám jsem si tuhle otázku kladl docela často. Doktor ve Vailu mi říkal, že už jsem měl problémy nějaký čas, že to tam bylo už hodně zničené. Ale nikdy jsem s kyčlemi problém neměl, překvapilo mě to. Ukazovali mi snímky, jedna strana byla o něco lepší, ale dobité byly obě. Zase když si uvědomíte, co všechno v bráně dnes děláme… Chytá se stylem, který je pro tělo hodně náročný. Kyčle dostávají zabrat, pak se to takhle projevilo.“

Kdy jste se pak dozvěděl, že celá další sezona bude bez vás?
„Hned, co jsme si řekli, že půjdu na operaci, bylo jasné, že sezona je zkrácená a po dvou zákrocích přijde dlouhá rekonvalescence. Tam nebylo co řešit. V tom to bylo i jednodušší, že jsem rozuměl všemu, co se děje. Fyzioterapeut ke mně byl hodně upřímný.“

Neslyšel jste žádné, že když to dobře půjde, budete dobře pracovat, ještě vyjedete na led?
„Od začátku jsem to směřoval k začátku kempu 2021. Někdy přišel dobrý den, cítil jsem se výborně. Napadlo mě, že když se třeba v sedmém zápase finále všichni zraní, já to tam půjdu dochytat. (usměje se) Ale to byly spíš jen takové fantazie. Jak jsem poprvé vlezl na led, bylo mi jasné, že nějaký čas ještě chytat nebudu.“

Domlácený jste dochytal play off, chtěl se dát dohromady, rozdat si to s Grubauerem o pozici jedničky. Najednou slyšíte, že stop, hokej nebude. Ten první moment musel být hodně pitomý, ne?
„Když jsme odjeli před rokem v létě z bubliny, jel jsem na vyčištění kolen. To bylo v klidu, žádný velký zásah. Začal jsem chodit doma na led. Všechno se zdálo v pohodě. Jenže když začal trénink ve větší intenzitě, kyčle mě bolely úplně stejně jako v play off. Všechny nás to zaskočilo, mě i lidi v klubu. Měli jsme rezonanci, nějaké snímky a poškození se nezdálo zase tak velké. V NHL si můžete ale vyžádat názor třetí strany.“

Toho jste využil?
„Ano, zrovna ve Vailu v Coloradu je doktor Philippon, jedna z největších kapacit na kyčle. Tak jsem za ním vyrazil. Lidi mě varovali, že on je řezník. Do každého jde hned skalpelem. (usměje se) Mně taky řekl, že potřebuju operaci. Ale jak jsem to od něj čekal, nepřekvapilo mě to. Ptal jsem se ho tedy hned, jestli se tomu dá nějakým způsobem vyhnout.“

Řezník vyměkl?
„Nabídl, že do kyčle zkusí dát injekci. Ale na rovinu mi říkal, že v tom nevidí spásu. Stejně jsem to chtěl tedy zkusit. Šlo mi o to, abych zkusil všechny možnosti. Chytat v tomhle stavu nešlo a hledal jsem řešení mimo operaci. Takže mi do kyčle dal takovou docela nepříjemnou injekci. No, a když jsem z nemocnice vylezl ven, dokulhal jsem do prvního hotelu, vzal si pokoj a musel injekci do rána rozdýchávat.“

Pavel Francouz v pozoru reaguje na puk mířící k jeho brance

• 
• 
• 
• 
• 14 zobrazit galerii

Tolik bolela?
„Dost. A hlavně jsem se necítil na cestu autem zpátky z hor do Denveru. Účinek to nakonec nemělo žádný. Takže o týden později jsem se tam hlásil na operaci.“

Sezona začínala v půlce ledna, pod kudlu jste šel kdy?
„První operace byla v únoru, pak začal kolotoč rehabilitací. Třeba první fáze byla vyloženě na minuty zorganizovaná, abych byl schopen jít hned na operaci druhé kyčle. Bylo zhruba pět týdnů okno mezi nimi. Pak už to bylo trochu uvolněnější, zákroky jsem prodělal a začal si říkat, že se postupně blížím k návratu. Vzdálenost byla tedy pořád velká, ale světlo na konci tunelu už aspoň vidět bylo. Hodně pomůže, když se každý týden cítíte lépe a můžete dělat víc věcí.“

Co na vaše problémy říkalo Colorado? Nezkoušelo vás zlomit, ať se sezonu ještě kousnete? Z jeho pohledu mělo dva vyrovnané brankáře, plán byl jít po Stanley Cupu. Vaše pauza byl problém.
„Samozřejmě by byli nejradši, kdybych to zvládl odehrát. Ale když jsme se bavili na rovinu, říkali mi, že je to rozhodnutí, které musím udělat já, a že musím myslet i na vlastní budoucnost. Když jsem si to s chladnou hlavou dával dohromady, operace a škrtnutí sezony mi z toho vylezlo bohužel jako rozumný závěr. Věděl jsem, že v tu chvíli nejsem schopen chytat na elitní úrovni, takže bych ani Coloradu nepomohl. A kdybych se nějak dokodrcal do konce sezony, přijdu o půlku té další.“

Colorado hrálo v základní části výborně, vy jste zatím dělal drobné pokroky a dával se dohromady po dvou operacích. Neštvalo, že se hraje hokej, tým šlape a vy jste mimo?
„Popravdě jsem to radši moc nevnímal. Nebo se o to aspoň snažil. Na zápasy jsem s holemi nechodil, a když kluci hráli venku, nekoukal jsem se. Výsledky jsem si samozřejmě hlídal, klukům jsem přál a fandil. Těšilo mě, jak to šlape na všech frontách. Ale jasně, že vás zároveň mrzí, že u toho nejste. Vím, že to jsou docela protichůdné pocity, ale takhle jsem to prostě vnímal.“

Nechtěl jste se sám sebe trápit, takže jste se snažil hokeji vyhýbat?
„Možná to byla nějaká sebeobrana. Ale upřímně, mě v tu chvíli ani nebavilo se na hokej dívat. Možná to bylo i tím, že se hrálo bez lidí... Ve chvíli, kdy jsem byl v pohodě a zahodil hole, tak začalo play off. Přišel jsem na zimák, kde bylo asi tedy jen 7500 lidí. Už tohle ovšem vypadalo bombasticky. Seděl jsem na tribuně, klepaly se mi nohy, ať jsem už zase na ledě. Najednou to bylo zpátky a děsně jsem chtěl být součástí toho všeho. Tam to nabralo úplně jiný směr. Play off byla neskutečná vzpruha.“

Teď už jste na sto procent fit?
„Bolesti už žádné nemám. Jen do extrémního zákroku