Skromná hvězda Hertl o otcovství, MS i obří smlouvě: Podpis mě uklidnil

Trejd, nebo ne? Jeho jméno bylo během sezony v NHL hojně propírané. Nakonec s klubem, v němž v zámoří začínal, podepsal další smlouvu. „Ulevilo se mi,“ přiznává věčně usměvavý lídr Sharks. Letí to. Z vyjukaného klučiny, který se bál promluvit anglicky, se stal klíčový lídr mužstva. Právě kolem něj by se mělo vytvořit nové jádro. To má dovést Sharks k historickému Stanley Cupu. Konečně…

Žralok s číslem 48 bude dál dělat, co umí. Střílet góly, ale i precizně bránit a otravovat život největším hvězdám v čele s Connorem McDavidem. V rozhovoru pro Sport Magazín a iSport Premium rozebírá obří smlouvu, hodnotu peněz i to, v čem je mu tak podobný jeho sedmnáctiměsíční syn Tobias.

Po podpisu jste říkal, že na oslavu není čas. Tak už jste něco stihl?
„Ještě ne, program je hrozně nahuštěný, do konce sezony hrajeme vlastně obden. Takže se soustředím na svoje výkony. Nechám si to až na léto.“

Pořád máte zálibu v hodinkách? Že byste si nějaké pořídil?
„Mám je rád, i když nejsem nějaký mega sběratel. Když jsem podepsal předešlý kontrakt, koupil jsem si jedny hezké hodinky a uvažuju, že si pořídím ještě jedny. Třeba v New Yorku se dají pořídit. Tak si nechám poradit. Zase nejsem takový, že je musím střídat pořád. Stačí mi mít dvoje troje hezké.“

V úvodu kariéry jste sbíral i nejrůznější hokejové věci. V tom pokračujete?
„Ano, sehnal jsem dost dresů. Nejenom současných hráčů, ale i bývalých hvězd. Mám je vystavené a zarámované doma.“

Koho třeba?
„Jsou tam Gretzky, Lemieux, Dacjuk… Ale i dresy těch, kteří ještě hrajou. Ovečkin, Crosby. Nebránil bych se dalším, chtěl bych třeba McDavida. Když jsem byl na All Star Game, nechal jsem si od všech podepsat dres, který jsem si nechal. Sbírám i další věci. Třeba jednou, až skončím, se na to rád podívám. Někdy si nechám podepsat i hokejové kartičky, abych je mohl dát klukům v Česku na svém hokejovém kempu.“

Gretzkého dres máte i podepsaný?
„Ano. Všechny, které jsou vystavené, mám s autogramem. Některé jsou i s věnováním.“

Kde jste sehnal podpis nejslavnějšího hráče všech dob?
„To bylo v době, kdy jsem v NHL začínal, takže jsem poprosil naše vedení, jestli by to nezařídilo. Ale pak jsem měl to štěstí, že když jsem byl na All Star Game, stál za námi jako trenér na střídačce a posílal nás na led. Takže kdybych ho neměl podepsaný už dřív, byla by šance i tam osobně. Byl to pro mě velký zážitek.“

Jaké další úlovky máte?
„Je toho víc, mám i podpisy nejrůznějších hráčů. Bývalých i aktivních. Někdo z kustodů mi ho vždycky přinese.“

I vy sám byste si pro nějaký zašel? Třeba Connora McDavida? Nebo by vám to přišlo nevhodné?
„Před zápasem se to nehodí, přeci jenom je to velký soupeř. Na ledě je to nepřítel. Ale kdybych ho viděl někde normálně, asi bych se nebál ho poprosit, jestli by mi nepodepsal dres. Nemyslím si, že je to blbý. Hráči si normálně vzájemně říkají o podpisy, není to nic výjimečného. I já jsem jich takhle pár získal. Hlavně od kluků, kteří už u nás nejsou.“

I vy už jste v pozici hvězdy, jejíž autogram je ceněný. Jak vás tohle těší?
„Nejvíce mě zahřeje u srdce, když přijde nějaký fanoušek a řekne, že jsem jeho oblíbený hráč. To potěší. Hlavně když jsou to děti, jejich radost je upřímná, přirozená. Vzpomenu si i sám na sebe, jaký to bylo, když jsem byl malej… Když se mi někdo podepsal, byl jsem z toho nadšenej, hned jsem to říkal doma. Takže takhle vyhovět dětem, to je paráda. Zvlášť, když mi řeknou, že mě mají nejradši. Toho si moc vážím.“

Jaký autogram v dětství vám udělal největší radost?
„To už si ani nepamatuju. Ale nejvíc pro mě bylo, když jsem se chodil dívat na áčko Slavie. Stačilo, abych někoho potkal. Dneska je jiná doba, díky sociálním sítím i děti všechny hráče znají, vědí o nich každý detail. Dřív jsem ani pořádně nevěděl, kdo to je. Ale mně stačilo, když jsem někoho potkal a mohl jsem mu jenom říct dobrý den. Už to byl zážitek.“

Podepsal jste už druhý lukrativní kontrakt, ale všichni si vás cení za to, že jste pořád skromný. To je výchovou?
„Určitě ano. Se spoluhráči se o tom až tolik nebavíme, i když pochopitelně mi občas někdo řekne, abych to nenechal v kasinu nebo neutratil všechno za blbosti. Ale to já vím moc dobře sám. Nejvíce je to díky výchově.“

Takže jste vděčný rodičům.
„Stoprocentně. Můžeme jim s bráchou jenom poděkovat za to, jak nás vychovali. Nikdy nebyli nejbohatší, sami si toho moc nedopřáli, všechno dali do nás. Ale když jsme něco chtěli, museli jsme si to zasloužit. Doma i u dědy. Ten nám třeba řekl: Dám vám stovku, ale jenom když půjdete vykopat brambory. Nebo cokoliv jiného. Nikdy jsme neměli nic zadarmo. A jsem za to hrozně rád. Jako malej jsem kolikrát nadával, když jsem musel sekat zahradu nebo makat na poli, ale byla to super škola. Bylo fajn, že jsem si tím mohl projít. Tohle podle mě v dnešní době chybí.“

Děti dostávají spoustu věcí zadarmo.
„Nemusejí se ani moc nadřít. Budu se na to snažit myslet i u svého syna. Bude to trochu složitější, protože přeci jenom nějaké peníze mám, a chci mu něco dopřát, ale zase ho nechci rozmazlit. Děti si to musejí zasloužit.“

Mluvíte z vlastní zkušenosti…
„Mně to hrozně moc pomohlo. Člověk si váží peněz daleko víc, když ví, kolik práce za tím stojí. Než aby jenom otevřel dlaň a dostal všechno. Peníze nerostou na stromě. Takže to mi dala výchova, dobře znám hodnotu peněz. Navíc chci být pořád skromný. Mám kolem sebe stejné kamarády a nebudu na ně dělat haura. Abych chodil a rozhazoval. Nejsem ten, který by se tím chlubil a říkal, kolik mám peněz… Jasně, někdy je fajn někoho pozvat na večeři. Ale chci se pořád chovat normálně. Na tom si zakládám.