29. června 2022 • 21:25

Francouz o finále i parťákovi: Zavřel jsem se. Řeší Stanley Cup v Česku

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po jednadvaceti letech Colorado vyhrálo Stanley Cup. Štítek se svým jménem tam bude mít i brankář Pavel Francouz, který vychytal všechny výhry ve finále konference proti Edmontonu. V poslední sérii už zase hlídal záda Darcymu Kuemperovi. Zlomový moment viděl ve chvíli, kdy si tým udělal za stavu 3:2 na zápasy sám poradu v Tampě: „Tohle se moc často nestává, parta hráčů se sešla, řekli jsme si, co a jak. V tu chvíli jsem tušil, že vyhrajeme.“ Stalo se.



Těsně před týmovou fotografií s pohárem Colorado trochu Stanley Cup ťuklo, ale dál stříbrný poklad přežil. „Hodně speciální věc, když ho dostanete poprvé do ruky,“ přiznal brankář Pavel Francouz. „V kabině na nás pak čekalo hodně lahví šampaňského, pivo. Všechno se lilo do poháru a s klukama jsme si první moment skvěle užili,“ přidal v prvním rozhovoru po zisku Stanley Cupu.

Byla první party hodně divoká?
„Z kabiny jsme se přesunuli na hotel, kde na nás čekali rodiny a kamarádi, všechno plynule pokračovalo. Takže ten první den asi byl nejnáročnější, když jsme pak přiletěli do Denveru, někteří kluci pokračovali dál.“ (usměje se)

Vy ne?
„Považuju se už za jednoho z těch starších, už jsem si pak všechno spíš užíval v klidu s rodinou. Každý den se ale něco děje, tak je to hodně nabitý.“

Tím pádem už máte i nějaký odstup, když nepaříte. Jak zní, že jste vybojovali nejtěžší hokejovou trofej na světě?
„Skvěle, Colorado se o Stanley Cup snažilo už dlouho. Pár let bylo na vzestupu, čekalo se, kdy to přijde, hodně se v posledních dvou sezonách mluvilo o tom, že by to mohlo vyjít. Jenže nešlo to tak hladce. O to sladší je to teď. Je až neuvěřitelné, že jezdíte po ledě s pohárem nad hlavou. Druhý den jsem se hned díval na telefon, jestli tam opravdu fotky s pohárem mám, jestli to nebyl sen. Ale další pocit je taky úleva. Najednou z vás všechno spadne, končíte vyždímaní, utahaní a šťastní.“

Je triumf z osobního pohledu i odměnou za to všechno, co máte za sebou? Celý předchozí ročník jste vynechal kvůli operacím kyčlí, na začátku této sezony přišly trable s kotníkem…
„O to líp to teď chutná. Když si vzpomenu, jak jsem se probudil po operaci kyčle a díval jsem se na highlighty z NHL, viděl jsem gólmany, co tam předvádějí v bráně… Tak jsem byl přesvědčený, že tohle už dělat nebudu. Bolesti byly velké a nedovedl jsem si představit, že by se to zahojilo takovým způsobem, abych toho byl schopný. Nakonec se všechno povedlo. Musím říct, že párkrát jsem to už v kariéře zažil, i předtím v Rusku, kdy jsem šel úplně ke dnu a potom se to zase vrátilo do výšin. Když si tímhle člověk projde jednou, tak ví, že se to může stát i podruhé. Věděl jsem, že je to sice úplně šílená situace, ale pořád jsem se uklidňoval, že jestli to šlo takhle dolů, musí to jít zas hodně vysoko. A co je výš než Stanley Cup.“

Napadá vás, v čem bylo teď Colorado lepší, že jste pohár urvali pro sebe?
„Těžké téma. Podle mě nám hodně pomohli hráči, které jsme vzali před uzávěrkou přestupů. Vedení provedlo neskutečné kroky. A pak taky záleží na určité náhodě, na odraženém puku. Můžete mít nejlepší tým. Ale jestli se vám všechno nesejde v ten pravý moment? Nedojdete ke Stanley Cupu. My jsme se i z minulých let poučili, načerpali zkušenosti a teď všechno prodali.“

Cítili jste, že ve finále proti vám stojí stroj na úspěch Tampa, která pohár vyhrála dvakrát v řadě?
„Stoprocentně, musíme ocenit, jak hrála. Ve finále byla v posledních dvou letech, vyhrála, teď nebyla o nic horší. Měla obrovskou sílu. V jednu chvíli to vypadalo, že jsme je zlomili, když jsme vedli 3:1 na zápasy, ale stejně se vrátili zpátky. Přišlo mi, že jsou strašně v klidu, věřili si, že jsou schopni sérii otočit. Říká se, že když chcete být nejlepší, sami musíte umět toho nejlepšího porazit. Přesně tohle jsme museli udělat.“

Měli jste možnost říct si něco po finále s Ondřejem Palátem, tahounem Tampy? Jak hodnotíte jeho sezonu?
„Řeknu to úplně jednoduše: Ondra byl nejlepší hráč Tampy v sérii proti nám i předtím proti Rangers. Je to nenápadný kluk, přijde mi, že někdy až nedoceněný, ale na ledě je strašně efektivní. Dokáže využít spolupráce s Kučerovem a Stamkosem, dělá za ně ohromné množství černé práce. Vstřelil obrovské góly pro Tampu. Byl jsem na něj pyšný, ve finále jsem ale samozřejmě chtěl, aby nám už žádné góly nedával. (usměje se) Když jsme si po konci podávali ruce, byl jsem pyšný na to, že je Čech a dělá takovou dobrou reklamu českému hokeji v NHL. Gratuloval mi, já mu děkoval a říkal jsem, že oni si to užili dvakrát, takže jsem rád, že si to teď může užít taky jiný tým.“

Český gólman Pavel Francouz se raduje ze Stanley Cupem
Český gólman Pavel Francouz se raduje ze Stanley Cupem

Těší všechno o to víc, že jste odchytal celou sérii s Edmontonem ve finále konference a nebyl jen dvojkou, která všechno sleduje z lavičky?
„Skákal bych radostí, i kdybych to celé odseděl. Ale jasně, takhle si můžu říct, že jsem k poháru aspoň nějakým způsobem přispěl a byl součástí týmu i na ledě.“

Hodně silným momentem bylo, když po výhře nad Edmontonem celá hala Colorada skandovala vaše jméno. Vychutnal jste si hodně tuhle velkou chvíli?
„Na to nikdy v životě nezapomenu. Měl jsem husí kůži a skoro mi tekly slzy. Hodně velký moment. Lidi nás šíleně hnali dopředu, což platí pro celé play off.“

Najdete třeba ještě nějaký moment, třeba zákrok, který si budete pamatovat navždy?
„Když jsme hráli v Edmontonu, oni vyrovnali na 2:2 a pak šli do přesilovky. Tam se mi povedl velký zákrok proti McDavidovi, který si ještě párkrát v životě pustím. Myslím, že mi to docela vyšlo (McDavid střílel z levého kruhu do odkryté branky, Francouz se tam rychle v rozkleku přesunul, zvedl horní půlku těla, gólovou střelu vytáhl lapačkou a pak puk hned chytil). Oslabení jsme ubránili. Když se Compher vrátil z trestné, dal na 3:2 a zápas jsme zvládli. Byl to zlomový moment série. Ale vypíchnul bych ještě jinou věc, která se nestala úplně na ledě.“

Povídejte.
„Ve finále s Tampou jsme vedli 3:1 na zápasy, hráli doma a mohli sérii ukončit. Jenže jsme prohráli a letěli k nim. Když jsme tam dorazili, sešli jsme se jenom my, hráči, v místnosti, kde bývají večeře. Bylo to spontánní. Všichni jsme si začali povídat, jak se kdo cítí a co se komu honí hlavou, když jsme měli šanci všechno uzavřít doma. Pak si stoupl Andrew Cogliano, pronesl řeč a všichni na něj koukali. Mrazilo mě. Tohle se moc často nestává, parta hráčů se sešla, řekli jsme si, co a jak. V tu chvíli jsem tušil, že vyhrajeme.“

Cogliano pak šel v šestém finále příkladem, schytal první dvě těžké rány při blokování střel v zápase, po kterých odkulhal na střídačku.
„Už sice není nejmladší, ale když ho člověk vidí, jak má vysekanou postavu, jak o sebe dbá, je to fakt neskutečný dříč. Výborně čte hru, využívá zkušenosti v oslabení, je ohromně rychlý. Skvěle zapadl do systému, dokáže se obětovat pro tým. Už v sérii s Edmontonem dostal pukem do ruky, měl zlomenou kost za palcem. Sešroubovali mu to během pár dnů volna a pak do toho vlítnul zpátky. A střely blokoval dál, nebál se, že ho do toho trefí znovu. Což je pro normální lidi absolutně nepochopitelná věc, že tohle někdo dobrovolně dělá. Pro tým je to ale neskutečná pomoc.“

Hodně silné. Jen dovolte ještě trochu návrat do finále konference. Když proti sobě máte McDavida s Draisaitlem, je těžké pro gólmana tenhle rébus řešit?
„Když jsme viděli, jak přeběhli Calgary, které mělo jednu z nejlepších defenziv v základní části? Bylo jasné, že bude velká výzva je zastavit. Flames proti Edmontonu dostali hodně gólů. No, a i ten první zápas, kdy jsem šel do branky, skončil 8:6. To trochu napovídalo, že nás čeká asi další show. (usměje se) Ale myslím, že jsme je trochu překvapili obrannou hrou, navíc jsme si zachovali silnou ofenzivu. Měli jsme hodně mítinků, porad. Před sérií jsme vždycky trávili několik hodin u videa, já taky, řešili jsme třeba jejich přesilovku, kde se kdo pohybuje.“

Jenže jde načíst McDavida z televize, když to přeženu?
„Právě, nejde. To jsou takoví hráči, že mohou mít nějaký vzorec, ale dovedou improvizovat, střídají si posty. Vždycky když McDavid nebo Draisaitl přeskočili mantinel, určitě jsem o tom věděl. Bylo mi jasné, že na ně musím být připravený.“

Zaznamenal jste i mediální hru, kdy z Edmontonu znělo, jak je vlastně super, že jde do brány Pavel Francouz, protože přesně na vás si věří a vědí jak na vás?
„Celé play off jsem nečetl vůbec nic. Neotevřel jsem jediný sportovní server, nepustil si Twitter, udržel jsem se v bublině. Bylo to důležité, protože součástí play off přesně takové hry jsou. Myslím si, že je lepší se tomu vyhnout a držet si svou lajnu.“

A jak pak vypadala volba brankáře pro finálovou sérii? Darcy Kuemper se zranil, vy jste vychytal čtyři výhry proti Edmontonu, ale na Tampu šel znovu on.
„Před finále už byl Darcy stoprocentně fit. Tak nějak to vyplynulo, začal jsem tušit, že do branky půjde on. Samozřejmě jsem chtěl chytat, ale trenérovi jsem prostě věřil. On rozhoduje o sestavě a já nepatřím mezi hráče, kteří by si stěžovali nebo dělali nějaké nepříjemnosti. Věděl jsem, že musím být zase připravený, kdyby se cokoliv stalo, ale věřil jsem trenérovi i Darcymu. Bylo strašně důležité, když mu ve finálové sérii zápas nevyšel, tak ho trenér podržel, ukázal mu důvěru. Pak mu to splatil.“

Byl velký rozdíl v tom, jak jste prožíval zápasy, ve kterých jste byl v brance, a když jste naopak seděl jen na střídačce?
„Když jde člověk do brány, cítí tíhu momentu a dělá všechno pro to, aby se vyhrálo. Je to velký stres. Ale zase když jsem chytal v domácí hale s Edmontontem, tak to byla největší zábava, jakou jsem na ledě zažil. Během finále jsem byl hrozně nervózní už od rána, daleko víc než když hraju. Obdivuji všechny trenéry, kteří stojí na střídačce a nemůžou tolik ovlivnit, co se na ledě stane. Prostě jenom doufají, že to pro ně dopadne dobře. Po posledním zápase jsem odešel z arény úplně vyčerpaný, jako kdybych skládal uhlí.“ (usměje se)

Blueline: Stanley Cup pro Colorado. Je Makar nový Orr?
Video se připravuje ...

Hvězdy týmu jako Nathan MacKinnon, Cale Makar nebo Gabriel Landeskog mají dál smlouvu. Ale dvanácti hráčům končí, deset může jít na volný trh. Může přesto dokázat Colorado něco jako Tampa a jít do finále za rok zase?
„Těžko říct, jak budeme nakonec vypadat. Ale zase všichni víme, že jádro týmu tady silné je. Když ho stavíte kolem MacKinnona, Landeskoga, Rantanena nebo Makara, máte vždycky velkou šanci dojít daleko.“

Smlouva končí i Kuemperovi. Tušíte, jestli zvedne kotvy, nebo zůstane?
„Ještě jsme se o tom nestihli pobavit. Myslím, že tady je ale spokojený, v základní části vychytal 37 výher, což je hodně příjemné, a můžete si užívat, že jste úspěšný. Předpokládám, že pro něj bude prioritou zůstat. Vůbec bych se nezlobil, protože máme dobrý vztah. Jen tedy všichni dobře víme, že NHL je i o byznysu, třeba mu nějaký jiný tým nabídne víc peněz. Uvidíme.“

Jako brankáři jste si byli hodně blízcí. Krátce po konci závěrečného finále na vás čekal na ledě před hloučkem spoluhráčů, abyste se objali.
„Je podobný typ člověka jako já. Pozitivní, pořád se usmívá, je fajn být kolem něj. A z hokejového hlediska jsme si navzájem přáli, což je strašně důležité, když člověk ví, že tam za ním nesedí někdo, kdo se modlí, abyste dostal gól. Určitě nám to v sezoně pomáhalo. Darcy věděl, že jsem připravený za něho zaskočit na nějaký čas, a i to mu vlastně asi pomohlo v rozhodování ve chvíli, když začal sérii s Edmontonem a věděl, že takovým způsobem to prostě odchytat nemůže. Přijel na střídačku a řekl, že končí, že prostě takhle to nejde a že by nás to stálo postup. Mohl se dát zdravotně do kupy a dotáhnout nás ve finále ke Stanley Cupu. Je super, když má tým takový tandem, kdy se oba gólmani vzájemně podporují.“

Vy smlouvu v Coloradu naopak máte. Jak jste sám řekl, NHL je byznys, ale mezi vámi a klubem panuje vzájemná loajalita a respekt, že? Po tolika zraněních by přitom kdekdo pochopil, kdyby vám řekli, že už vezmou někoho jiného.
„Funguje to takhle z obou stran. Když jsme jednali o smlouvě, nebyly žádné velké tahanice o peníze. Řekli jsme si, že jsou obě strany spokojené a šťastné tam, kde to je. Dohodli jsme se, že budu v klubu pokračovat další dva roky. Chtěl bych moc ocenit to, jak se o mě postarali ve chvíli, kdy jsem to potřeboval. Takže jsem vůbec neváhal a byl jsem šťastný, že jsem mohl podepsat.“

Jednou z nejdůležitějších person úspěchu Colorada je generální manažer Joe Sakic, který vítězný tým skládal. S Avalanche získal dva Stanley Cupy už jako kapitán. Jak slavil on?
„Joe je neskutečná ikona v Coloradu i v celé lize, světová hvězda. Moc se mi na něm líbí, že i když má takhle vysoké postavení, zůstala v něm hráčská duše. Chodí často do šatny, baví se s námi, dělá si srandičky. Když se někomu něco nepovede na ledě, umí si z něj vystřelit. Je vidět, že si pořád drží hráčskou mentalitu a baví ho být s námi. O to je pak lepší i nás přístup. Cítíme, že je jeden z nás. Bylo to vidět třeba při oslavách, kdy se nebál nechat se zlít šampaňským a napít se pořádně z poháru. Moc si užívá, že se může po jednadvaceti letech zase potkat se Stanley Cupem, musí to být pro něj strašně speciální čas. Když jsme se pak bavili během oslav, chtěl jsem mu říct, že jsem během sezony nechápal, jakým způsobem poskládal takový tým. Pak to ještě doplnili hráči jako Lehkonen, Cogliano, Sturm, což posunulo tým ještě o úroveň výš. Je obdivuhodné, jak to Joe a management celé poskládali.“

Jak nás vás působí trenér Jared Bednar, další strůjce triumfu?
„Je to mladý, progresivní kouč, rád komunikuje s kabinou. Řešil třeba volné dny v delších pauzách, když jsme postoupili 4:0 na zápasy, kdy trénovat, kdy netrénovat. Vždycky jde za týmem a chce znát názor. Žije hokejem, člověk si ani nedovede představit to obrovské množství videa, na které se podívá za celý rok. Kdykoliv dohrajeme zápas a sedneme do letadla, už tam sedí s notebookem a kouká se na každý detail hry. Před každou sérií nám dal takové kvantum informací a tolik čísel, že jsme si z toho kolikrát až dělali srandu. Ale je hodně důležité, že jsme přesně věděli, na jaký tým narazíme a na co si dát pozor. Když zvedal pohár nad hlavu a všichni mu v tu chvíli fandili, bylo vidět, že je z toho hrozně dojatý. V prvním proslovu v kabině říkal, jak je hrdý na tým, kam až došel. Když ho přebíral, prožil s ním historicky nejhorší sezonu, měli jen 48 bodů (v ročníku 2016/17). A za pár let ho dostal až ke Stanley Cupu.“

Mohl byste trochu přiblížit ze svého pohledu obránce Cale Makara? Získal cenu pro nejlepšího obránce, nejužitečnějšího hráče play off. Dokonce se říká, že je to Bobby Orr nového tisíciletí.
„Jsem jedině šťastný, že jsem trefil dobu, kdy v Coloradu začínal hrát a dělal v lize první krůčky. I když teda krůčky, v jeho případě to spíš rovnou byly skoky. (usměje se) Do ligy přišel jako hotový hráč. Nejvíc mě na něm těší, jaký je to člověk. Totálně skromný a tichý kluk. Ale když přijde na led, dělá si, co chce, a má úžasné sebevědomí.“

Až dorazí Stanley Cup za vámi do Česka, máte už plán, kam ho vezmete?
„Přiznám se, že ještě ne. Čekají nás teď výstupní prohlídky a pohovory, věřím, že tam dostaneme informace, kdy se pohár dostane do Evropy a kdy přijde řada na nás. Těším se na to, ale zase když si vezmete, že každý dostane s pohárem jen čtyřiadvacet hodin, letní přestávka kvůli delší sezoně bude krátká, takže to budou mít strážci poháru pěkně našlapané. Pochybuju, že se povede, abych vzal pohár do Litvínova i do Plzně. Myslím si, že to spíš proběhne celé v Plzni. Věřím, že tam dorazí i lidi z Litvínova.“

Na začátku jste zmínil, že v poháru bylo už pivo a šampaňské. Co tam plánujete nalít při soukromých oslavách?
„Nad tím jsem ještě tolik nepřemýšlel. Samozřejmě tím, že jsem Plzeňák, se nabízí nejlepší pivo na světě. Uvidíme, kamarádi mají rádi zelenou, ale mě z toho vždy bolí hlava… Doufám, že ta se do poháru lít nebude.“ (usměje se)

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud