Doma nechtěný, zmizel z NHL. A teď žolíkem finále! Naverboval ho McDavid
Oilers už viděli mžitky před očima. Za finálového stavu 0:3 na zápasy se zdálo, že je floridské závaží táhne hluboko pod hladinu. Nikoliv! Edmonton je po dvou výhrách zpět na nohou, vytváří paralelu na kariérní vyprávění svého současného žolíka Connora Browna. Také jmenovec slavnějšího McDavida už se potácel na kraji útesu. Neuspěl v rodném Torontu, zranění mu vzalo minulý ročník, trápil se. Nyní však zásadně živí myšlenku na obrat v přímém boji o Stanley Cup.
Ukradl pas na obranné modré čáře, předjel lídra Panthers Aleksandra Barkova a kličkou obalamutil obávaného brankáře Sergeje Bobrovského. „Pojďme kluci!“ křičel nadšený střelec Brown, když v pátém finále vsítil v oslabení úvodní gól Edmontonu a nastartoval cestu svého týmu za druhým vítězstvím v sérii.
O zápas dřív stejný muž rovněž uštknul soupeře při početně znevýhodněné situaci, to když přehrál floridskou obranu a naservíroval puk před prázdnou klec na zakončujícího Mattiase Janmarka. Brown byl jedním z těch, kteří uvěřili, že by série se silnými Cats ještě nemusela být ztracená. Burcoval spoluhráče, aby spolu s ním neztráceli naději.
„Naším cílem je přivést Floridu zpátky do Alberty. Jsme sebevědomí, protože takové zápasy si to vyžadují,“ sypal ze sebe třicetiletý křídelník na tiskové konferenci před pátým duelem na ledě protivníka.
Důvod, proč v sobě našel tolik odhodlání, je třeba hledat v mnoha krizích, které protrpěl. Při nich se formovala jeho silná osobnost a zrodil se zcela nečekaný hrdina. Žolík, jehož příběh v NHL mohl být už dávno zpečetěný.
Přitom zpočátku rodák z provincie Ontario mířil k naplnění dětského snu. Před 12 lety si ho na draftu vybralo Toronto, tedy mužstvo, které bylo od dětství zakořeněné v Brownově srdci. Relativně nedaleko domovu Maple Leafs ostatně výrazný vousáč přišel na svět.
„Byl jsem jejich fanouškem, takže jsem našel smysl svého života. Žádné klišé, ale opravdu mimořádná věc,“ vyznal se Brown zámořským reportérům, když popisoval, co pro něj spojení s Torontem znamenalo.
Pocit, že jde všechno po správné linii, v něm utužoval i tehdejší kouč Mike Babcock. Jindy přísný tyran a nelida si nového svěřence mimořádně oblíbil a viděl v něm příštího tahouna.
„Nejlepší klučina z našeho tréninkového kempu, tým by udělat mohl. Vyroste z něj na dlouhou dobu dobrý hráč pro NHL. Je mentálně silný, nic ho nerozhodí. Napadá, dává góly a každý den maká. Je pro nás investicí,“ použil až nezvykle milá slova Babcock.
V březnu 2016 vplul Brown do sestavy po boku českého útočníka Milana Michálka, od další sezony už v hlavním týmu figuroval pravidelně. Stoupala mu sebedůvěra, třebaže občas škobrtnul, v nováčkovské sezoně nasázel 20 branek a přidal 16 asistencí. Fanoušci se těšili, jak bude herně prospívat. Místo toho se zasekl.
Stagnace nakonec vyústila až ve výměnu do Ottawy, mimo jiné za obránce Codyho Ceciho, s nímž se aktuálně Brown potkává v dresu Oilers. Toronto nad lokálním patriotem zlomilo hůl. První těžká zkouška odolnosti.
„Hlavně proto, že jsem cítil, jak bych mohl patřit do kostry torontské sestavy,“ lamentoval posléze Brown v pořadu Connor Carrick Podcast. „Bylo to šokující a náročné, ale zároveň jsem doufal, že přestup pro mě nakonec bude nejlepším možným řešením.“
Dlouho to tak vypadalo. První rok na nové adrese Kanaďanovi klapl, vytvořil si dosud platné osobní maximum v hodnotě 43 bodů a vysloužil si kontrakt na tři roky v celkové hodnotě 10,8 milionu dolarů. Nenápadně dosáhl také na klubový rekord s osmi gólovými zápasy v řadě. Před třemi lety si pak úspěšně odskočil na mistrovství světa, kdy v prodloužení přihrál na zlatou trefu země javorových listů.
I to bylo málo. Jakmile se blížil konec kontraktu, vyměnili ho Senators v představbě do Washingtonu. Jenže úpadek měl ještě hlubší dno. Po čtyřech zápasech si Brown zpřetrhal vazy v koleni, víc startů už za Capitals nestihl a vloni klub v tichosti opustil prostřednictvím trhu volných hráčů.
„Opravdu jsem strádal. Bylo to velmi těžké. Poslední rok končící smlouvy, a vy odehrajete čtyři zápasy,“ kroutil Brown hlavou v rozhovoru pro server Global News nad svým pochmurným osudem.
Nejvyšší patro hokejové hierarchie pro něj mohlo zůstat navždy zapovězené. Jenže se ukázalo, jak zásadní je mít dobré kontakty. Přesně před rokem se Brown sešel na večeři s McDavidem, někdejším spoluhráčem z juniorky, nyní nejzářivější hvězdou soutěže. I když ve společné formaci během dvou sezon v OHL u Erie Otters nikdy nestrávili moc času, lidsky k sobě měli blízko. Na konci vzájemného angažmá navíc Brown získal ocenění pro nejužitečnějšího hráče soutěže.
„Connor mi říkal o Oilers, jaký mají tým. Věděl jsem, že vzhledem k mému předchozímu zranění budu podepisovat maximálně roční smlouvu, takže jsem chtěl někam, kde se bude vyhrávat,“ popsal Brown zákulisní tahy.
Když akvizici vedení Oilers následně schválil samotný McDavid, nebylo o čem. Kabina Edmontonu se těšila na nového, životem obouchaného parťáka. „Má v sobě obrovský motor, připomíná Zacha Hymana. Zažil složitý rok, ale vypadá dobře a my doufáme, že se tak bude cítit, aby znovu dokázal povstat,“ liboval si ve vyjádření pro stanici Sportsnet i další tahoun Leon Draisaitl.
Jenže to by snad ani nebyl Brown, aby kolem sebe nevytvořil další drama. Podepsal sice za pouhých 775 tisíc dolarů, jenže jeho smlouva obsahovala bonus, kdy měl po deseti odehraných zápasech obdržet dalších 3,225 milionu. Příčina problému? Že se střelecky prosadil až při svém 55. startu… Přestože zprvu našel prostor i v elitních útocích. Fanoušci logicky běsnili.
V největší depresi si Brown často telefonoval s bývalým kolegou z Toronta Patrickem Marleauem. Hokejová ikona ochotně rozdávala rady o úniku z katastrofy. „Říkal jsem mu, ať si pamatuje, jak skvělým borcem je. Že špatné časy netrvají věčně,“ řekl Marleau.
Naštěstí pro Browna o něm podobně smýšlel i nově jmenovaný trenér Kris Knoblauch. „Pořád jsem si myslel, že je neskutečným hráčem, jen to z něj musíme dostat. Ale je samozřejmě těžké v něm někoho takového vidět, když měl nulu v kolonce gólů,“ uvedl kouč pro plátek The Expositor.
Brownova splátka důvěry sice dorazila se zpožděním, ale zato možná v nejvhodnějším čase. Oilers sní o otočce z 0:3 ve finále Stanley Cupu, což je mise, jakou NHL v úspěšném podání zažila jen v roce 1942.
Přínos na poslední chvíli objeveného kata bude pro zopakování tohoto kousku velmi zásadní. „Browny je dobrý kluk pro kabinu, velmi soutěživý, chce vyhrát, ať se děje cokoliv. Takových borců není nikdy dost,“ má jasno McDavid.
