V extralize se Filip Koffer (19) mihl jen chvíli, možná si na něj vzpomenete. V sezoně 2018/19 se dostal do sestavy Pardubic, bylo mu sedmnáct, nosil košík. Jeho styl starší protihráče dráždil. I když neměří dva metry (180 cm, 80 kg), souboje dohrával. Štval vás. Odehrál ale jen 12 zápasů a pak odešel do kanadské juniorky. Co je po roce jinak? Odložil košík. „No, tvrdost mám pořád rád,“ usměje se. Tady zůstává všechno při starém. A popisoval, jak si za mořem užil svoji první velkou bitku.
Po jednom extraligovém zápase Filip Koffer přiznal, že na něj starší protihráči řvou, jak mu urvou košík. Dobře bruslí, dohrává souboje, hrne se do branky. Působí neutavitelně, sráží se. Máte pocit, že jste ho setřásli? Už se zase kolem vás ometá. Prudí, točí vás jeho dotěrnost i důraz. Na posledním MS do 18 let (2019) byl nejproduktivnějším českým hráčem se 6 body (4+2).
A teď si tenhle obrázek porovnejte s tím, jak vystupuje mimo led. Je to velký kontrast. Košík už nenosí, prohrábne vlasy, soustředí se na každou odpověď. Ano, i po roce v Americe si dává hodně záležet na tom, aby mluvil spisovně. Před rokem a půl, když dorážel na mazáky v extralize, to nebyla póza.
„Ale není to tak, že bych neměl ze starších hráčů respekt. Mám ho, musíte ho mít,“ usměje se. „Když jsem měl začít hrát kanadskou juniorku, bylo to najednou jiné. Přemýšlíte o tom, najednou žádní starší hráči kolem vás. Tam jste najednou všichni stejně staří. Snažil jsem se hrát svoji hru, chodit do branky, být nepříjemný,“ popisuje styl, který do zámoří sedí. „Dokonce se mi povedlo mít jednu bitku. Sice to byl menší kluk, ale stejně jsem to shodil.“
V únoru zmydlil Ryana Hughese. „Byl můj menší sen hodit v Americe rukavice jednou na zem. No a povedlo se. Byla to pořádná bitka. Ten hráč mě štval celý zápas, tak jsem se ho zeptal, jestli se chce porvat. Kývl, že na to půjdeme. Na středovém kruhu jsme si to rozdali,“ užívá si vzpomínku na vítěznou rvačku ještě teď. Taktika? „Dal jsem mu první ránu a shodil ho na zem,“ cukají mu koutky. Ale není bitkař a nikdy nebude. Má jiné přednosti. Pokud hledáte kategorii „český Brad Marchand“, tak si ho sem ještě s dalším útočníkem Matějem Pekařem napište.
Sezona v týmu Prince George Cougars ho nadchla. „Rok za mořem mi dal hodně zkušeností, ať je to jazyk, tak zvykání si, jak být samostatný. Musel jsem si prát, uklízet pokoj. Měl jsem výbornou rodinu, ale všechno bylo na mně. Na začátku jsem byl v klubu s Matějem Tomanem, ale toho po měsíci vytrejdovali. Musel jsem mluvit už jenom anglicky.“ A hokej? „Neřeknu nic špatného. Měl jsem na ledě hodně prostoru, chodil na přesilovky. Našemu týmu se od začátku moc nevěřilo, ale dali jsme se dohromady a na konci sezony se tlačili na místa v play off, bohužel to už nevyšlo. Celkově mám super pocity. Užší kluziště mi prostě sedí, ten hokej za mořem mi vyhovuje.“
Draftem NHL si zatím neprošel, ale tím se netrápí. Těší se na druhý rok v kanadské juniorské soutěži WHL: „Jdu do toho s tím, že vím, o co jde. A taky, že se ode mě budou očekávat větší věci.“ Minusem je, že se zatím vůbec neví, kdy se kvůli strachu z pandemie začne. „Generální manažer mi říkal, že by sezona měla přibližně začínat 2. října. Ale jsou to zatím jen spekulace. Taky jsem pak slyšel, že by se mělo hrát až o dva týdny později. Neřeším to. Teď na sobě pracuju, jedu si letní přípravu, ať jsem nachystaný,“ popisuje Koffer.
| Zápasy | 59 |
| Góly | 9 |
| Asistence | 15 |
| Body | 24 |
| Trestné minuty | 21 |
Má i variantu, kdyby se start juniorské sezony v zámoří odsunul: „Jsem v kontaktu s jedním klubem v Česku, kdyby se něco za mořem vyvrbilo špatným směrem, tak budu hrát tady. Jmenovat ho ale zatím nechci.“ Jak to půjde, bude se chtít vrátit do Prince George.
Juniorské soutěže v Kanadě dala nedávno skupina hráčů v čele Danielem Carcillem k soudu za toleranci šikany a zneužívání, které dost naturalisticky popisovali. Koffer ale nic, co by překročilo únosnou mez, nezažil „Srandu si ze mě dělali, to k nováčkům patří. Ale žádná šikana nepanovala, to vůbec. U nás byla legrace. Měli jsme vodu v rukavicích a další takové blbosti, to je klasika,“ vybavuje si lehké nováčkovské rituály. Hlavní je, že si je nemůžete nechat líbit. „Jasně, to se dělalo i starším klukům, taky dostali vodu do rukavic, žádný problém,“ usměje se.
Když hrál ještě za Pardubice, studoval prezenčně lázeňství a masérství na anglickém gymnáziu. Teď má za sebou první ročník oboru, jak se prosadit na kluzišti v zámoří.
