Ondřej Kuchař
23. ledna 2022 • 04:40

Mandát zase válí. Promluvil o restartu, shazování „vany“ i pravdě v kabině

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Cizinec ve Spartě? Jednou stačilo, hlásí Lafata. Podle Bednáře je problém jinde
SESTŘIH Z MS: Kazachstán - Slovensko 3:4. Slafkovský nastartoval favorita
VŠECHNA VIDEA ZDE

Měl dvě možnosti. Sedět doma na zadku a dál se utápět v depresích, nebo vzít nabídku z nižší americké soutěže a odjet. Jan Mandát (26) zvolil druhou možnost. Tvrdý dvouletý trest za užití kokainu mu stopnul nadějně rozjetou kariéru. Nemohl hrát v Evropě ani v nejvyšších dvou soutěžích Severní Ameriky. Jedinou možností byla ve Státech třetí nejvyšší ECHL. Teď Mandát válí za Indy Fuel. „Už chci jen hrát hokej, být co nejlepší na ledě i mimo něj, být dobrý člověk,“ říká v rozhovoru pro iSport Premium.



V prosinci 2020 měl pozitivní test na kokain. Dostal distanc na 24 měsíců, přišel o práci. Z Pardubic Jana Madáta vyhodili. Z forvarda s reprezentačním potenciálem se stal kluk na pracáku. Za pár korun makal na pile, aby se uživil. Přibral, topil se v psychických problémech. Teď ale, zdá se, začalo svítat na časy lepší. „Snažím se to z hlavy vytěsnit,“ svěřuje se útočník, který aktuálně působí v americkém Indianapolis, kde hraje ECHL. A vede se mu výborně.

Jak jste si užil návrat do hokejové kabiny?
„To ani nejde popsat. Užil jsem si to neskutečně. Dlouho jsem nehrál a právě tohle mi hrozně chybělo. Byl jsem samozřejmě trochu bez kondice. Spáchalo se to celé hodně rychle. Nějak jsem se připravoval, ale chvíli trvá, než se dostanete do běžné zápasové fyzičky. Na začátku to tedy bylo trochu trápení, pro mě ale paradoxně v dobrém slova smyslu. Zase jsem mohl dělat, co miluju. Zase mě to nakoplo.“

Takže příjemné trápení?
„Ano, mně totiž všechno kolem hokeje chybělo. Po prvních trénincích si mě ještě nechal trenér na ledě a dusil mě, ať se dostanu zpátky do kondice. Tohle nemá nikdo rád, ale já se u toho fakt usmíval. Když jsem pak seděl v šatně úplně splavený, měl jsem z toho dobrý pocit. Že zase něco dělám, investuju do sebe a dřina má smysl.“

V Pardubicích dosněžilo? Mandátův test na kokain byl pozitivní, klub s ním rozvázal smlouvu
Video se připravuje ...

Počítám, že zápas od zápasu se pocit zlepšoval.
„Přesně tak. Je to stejné, jako když hokejistovi normálně skončí sezona v dubnu a zpátky na led jde až někdy v červenci. Můžete ve volnu trénovat, jak chcete, ale první týdny se stejně necítíte dobře. Přesně takhle jsem to měl já, akorát moje pauza netrvala tři měsíce, ale rok. Pořádně jsem netrénoval, o to to bylo horší. Stejně jsem do toho ale skočil po hlavě. Přiletěl jsem ve čtvrtek 9. prosince, v pátek a sobotu jsem si zatrénoval a v neděli jsem hned šel do zápasu. Další týden jsme hráli tři dny po sobě: v pátek, sobotu i neděli. Naštěstí se mi ty zápasy povedly, dostal jsem se do toho.“

Jaké bylo to první utkání? Pauza trvala opravdu téměř celý rok, jak jste si návrat užil?
„To slovo užil je v tomhle takové zrádné. Moc jsem se samozřejmě těšil, ale všechno kolem bylo těžké. Přišel jsem do nové ligy, kterou jsem nikdy nehrál. Měl jsem různá očekávání, od soutěže jako takové, ale i od sebe. No, a ten první večer jsem se cítil na ledě absolutně ztracený. Pořád jsem chtěl všude lítat, měl jsem šílenou radost, že zase hraju. Ale takticky jsem vůbec nic nedodržoval. (směje se) Trenér mi řekl jen něco málo před zápasem během pěti minut, na ledě jsem na to ale úplně zapomněl.“

Bodově to vypadá úžasně, v patnácti zápasech jste po roční pauze nahromadil už sedmnáct bodů. To je ECHL tak snadná soutěž?
„Snadná není, opravdu by se mnozí divili, jak se ta liga zvedla. Sám jsem nečekal, že se mi bude hned takhle dařit. Co jsem slyšel o ECHL dřív, tak to byl jen hnůj. Samé bitky a pramálo hokeje. No, za těch patnáct zápasů jsem viděl zatím dvě rvačky. Bavil jsem se o tom i s trenérem. Říkal mi, že se to hodně změnilo, že teď už liga vůbec není taková, jaká byla před lety. Hraje tu hodně mladých kluků, kteří by jednou mohli skončit v NHL. Byl jsem opravdu hodně překvapený, jak kvalitní hokej se tu hraje. Je to opravdu rychlé, všechno v tempu.“

Co je ECHL

- profesionální zámořská soutěž založená v roce 1988

- původně se jmenovala East Coast Hockey League, ale teď používá pouze zkratku ECHL (a už se nehraje jen na východním pobřeží)

- v aktuální sezoně v ní působí 32 týmů, z nich 27 je oficiálně druhou farmou některého z klubů NHL

- dosud 718 hráčům se podařilo dostat z ECHL až do NHL, nejznámějším českými jmény mezi nimi jsou brankáři Tomáš Vokoun, Milan Hnilička, Petr Mrázek, Vítek Vaněček a Daniel Vladař, ale prošli tudy i David Kočí, Radek Smoleňák nebo Andrej Nestrašil.

Od trenéra cítíte důvěru?
„Maximální, opravdu cítím, že mi věří. Hned mě pasoval do role lídra týmu. Patřím tu mezi nejstarší hráče. Hraju první lajnu, všechny přesilovky, teď i oslabení. Ani jsem nevěděl, že v ECHL je pravidlo, že můžete hrát maximálně na tři pětky. Hrajete na deset útočníků a šest obránců, případně na devět plus sedm. To pro mě bylo překvapení. V prvním utkání jsem odehrál jen nějakých deset minut, abych se do toho dostal. Pak už to šlo ale nahoru. Teď hraju průměrně takových dvaadvacet minut za večer, do kondice jsem se tak dostal opravdu rychle. Je to náročné, ale užívám si to.“

To musela jít kila dolů opravdu hned.
„To si pište! Měl jsem nadváhu

Dočtěte si celý článek a získejte neomezený přístup k obsahu na iSport.cz!

S předplatným Premium Plus budete mít exkluzivní videa, zákulisní informace i analýzy. První měsíc jen za  1 Kč.

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0