Kouč osmnáctky Veber: Čeští hráči jsou lechtiví, je třeba držet rákosku
ROZHOVOR | Na hlase bylo znát, že moc dobře ví, čemu jím vedený výběr unikl. Po posledním utkání českého týmu na MS do 18 let mluvil trenér Jiří Veber jako člověk, který vyvázl bez škrábnutí z nehody, která mohla mít strašlivé následky. Junioři ve Znojmě porazili Lotyšsko 7:4 a zachránili se v elitní skupině.
Místo slova zklamání používal výraz realita. Jiří Veber nešel s českou osmnáctkou do turnaje s cílem hlavně se udržet. Věřil, že třeba dokáže víc. Jenže na silné soupeře tým nestačil a situaci si ještě zamotal porážkou se Švýcary. Hrozba sestupu tak byla ve hře až do konce.
Jak vám v pátek bylo, když Lotyši deset minut před koncem snížili na 6:4?
„Vytvořili jsme si čtyřgólový náskok a během chvilky o něj mohli přijít. V téhle kategorii to není žádná sranda. Mladí kluci, do hlav jim nevidíte. Můžete něco vykládat horem dolem, domlouvat, přesvědčovat… Snažil jsem se to hlavně zklidnit. Někdo si možná ani neuvědomuje, o co tam šlo. Jsem rád, že jsme poslední zápas zvládli. Ještě že to takhle dopadlo.“
Odráží konečné 8. místo možnosti letošní osmnáctky?
„Ne, že bychom předem počítali s bojem o udržení. Věděli jsme, že hrozně důležitý bude první zápas s Dánskem. Zvládli jsme ho, i když to bylo takové harakiri. Pak jsme nastoupili proti třem favoritům. Kanada měla pořád hodně hráčů v zámořském play off, nepostavila tady tak super silný výběr. Kdybychom překonali své možnosti a skvěle zachytal gólman, mohli jsme je při troše štěstí potrápit a jít třeba dál. To se bohužel nestalo.“
Na jiné jste neměli?
„Třeba Finy jsme za dva roky ani jednou neporazili. Oni se navíc neskutečně zlepšovali, se Švédy neměli v Evropě v tomto ročníku konkurenci.“
Jste zklamaný?
„Samozřejmě že chci vyhrávat. Do zápasu jdu s pokorou, ale soupeře chci porazit. Umístění ve skupině však bylo odrazem naší hry i výkonů z celé sezony. Je to realita. Tak to vidím teď.“
Říkáte realita. Měli jste na starost slabší ročník?
„O tom se vždycky povídá, ovšem nechci se vymlouvat na ročník. Stavěli jsme na týmovém výkonu, vzali i mladší kluky, někdo se zranil. Nominace mohla vypadat jinak, ale jen o pár jmen. Zvlášť v téhle kategorii jsou citlivé jiné otázky. Hráči se neumějí poprat s tím, když dostanou méně času na ledě. Trenér musí být psycholog, držet rákosku a zároveň být hodně opatrný. Celý rok si to připravujete, hráčům věříte, myslíte, že už to je nastartované. A najednou zjistíte, že to je jinak.“
Věříte, že z nich mohou vyrůst osobnosti jako Jágr, Eliáš?
„Jsou tu pořád kluci, kteří se můžou prosadit. Oni se vyvíjejí, záleží, jestli se ponaučí, něco si z toho vezmou. Už jsou ve věku, kdy si jen nechodí zahrát, pobavit se, ale kdy je hokej už i dřina. Oni mají třeba talent, ale to nestačí. My pak nastoupíme proti Finům, kteří jsou zvyklí na úplně jiný přístup. Čeští hráči jsou v tomhle lechtiví, protože to bolí. To vychází i z výchovy, z rodin.“
| Dánsko | 8:4 |
| USA | 0:5 |
| Kanada | 2:6 |
| Finsko | 2:6 |
| Švýcarsko | 2:4 |
| Lotyšsko | 7:4 |
Je potíž i v tom, že si zvykli šidit práci, jak poukazovali i čeští hráči ze zámořských soutěží?
„Řeknu to takhle: I ti, co hrají za mořem, u nás dřív působili taky. Pak se vrátí, mají jiný přístup, ale zase ne všichni. Stejně jako to neochcává každý z těch, co zůstali. Na druhou stranu, v Kanadě naši hráči poslouchají, šlapou jak hodinky, co řekne trenér, je svaté. Vrátí se a najednou vypnou, neposlouchají, chovají se úplně naopak. Tam si to nedovolí. Tohle je taky problém.“
Co si z vystoupení na šampionátu vezmete pozitivního?
„Nastoluje se tady nějaká cesta, já jen doufám, že se to zvedne a otočí. Nebude to hned, ale věřím, že si i naši hráči zažijí stejný přístup jako mají v Kanadě, Švédsku, Finsku, pochopí, že když chtějí být v něčem dobří, musejí tomu něco obětovat. Takový Jakub Vrána je o dva roky mladší ročník 1996, vůbec jsem se nebál ho vzít a on se předvedl velmi dobře. Někdo je talentovaný víc, někdo míň, já jim ukážu cestu. Když za rok, za pět let řeknou, jo, k něčemu to bylo, budu jen rád.“
